Přestože Admira na jaře válí, je stále jen tři body od sestupu
29. dubna 2009 07:00 » Osmá příčka a 31 bodů po 22. kole. Dalo by se říct: klidný střed tabulky. V případě Admiry a situace v divizní skupině A to ale neplatí. Mužstvo trenéra Karla Jeřábka je totiž jen tři body od sestupové 14. příčky. Tak je tabulka vyrovnaná. O to víc musí kobyliské těšit domácí výhra 2:1 nad Domažlicemi. Ta se nerodila lehce, domácí totiž hráli od 51. minuty bez vyloučeného Kolína a od 62. minuty dokonce prohrávali 0:1. Po brankách Šimáčka a Sailera v posledních deseti minutách ale dokázali zápas otočit. „Není to první zápas, který jsme dokázali otočit. Už se nám to povedlo v posledních minutách proti Milevsku a Benešovu. A teď znovu. To o něčem svědčí,“ řekl Jeřábek.
Na jaře zatím válíte. Pokud by se počítalo jen jaro, tak jste na druhém místě. V čem je rozdíl oproti podzimu?
Mužstvo se psychicky zvedlo, zimní příprava některým hráčům pomohla, přišly vítězné typy fotbalistů a máme kvalitního brankáře. Zatím z mužstva cítím něco jiného než na podzim.
Proti Domažlicím jste ještě deset minut před koncem prohrávali. Věřil jste v zisk tří bodů?
Všiml jsem si, že soupeř začal hrát profesorský fotbal. Přestali hrát, vypnuli motory a mysleli si, že se jim nemůže nic stát. Nás to nakoplo, snažili jsme se hrát do vápna. Nakonec z té agresivity jsme to dokázali otočit. Není náhoda, že dokážeme otáčet podobné zápasy. Nevěřil jsem, že bychom dokázali vyhrát, ale věřil jsem určitě ve vyrovnávací gól.
Jak velkou roli ve vašem jarním zlepšení hraje právě psychika, o které jste mluvil?
Psychika hráčů na podzim nebyla nejlepší. Na hráčích jsem cítil takovou psychickou deku. To se teď změnilo.
Během sedmi jarních jste získali dokonce o jeden bod více než za celý podzim. Přesto jste jen tři body od sestupu..
Je to paradox. My pořád vyhráváme a jsme skoro pořád téměř předposlední, když to takhle řeknu. V ostatních skupinách bychom hráli klidný střed, tady jsme sice osmí, ale máme to jen tři body na sestup. Je to hrozně vyrovnané. Bude to ještě hodně zajímavé. Říká se, že 35 bodů by mělo stačit na záchranu, ale v naší skupině to možná bude 45. Z pražských celků nejblíže sestupu figurujeme my.
Všímáte si toho, že týmy ze spodu přeboru sledují napjatě vaše výsledky?
Já si toho nevšímám. Já nejdřív hledím na to, abychom se my zachránili. Pak se můžu dívat dál. Když nespadneme, tak ušetříme jeden přeborový tým.
Co podle vás bude stěžejní k záchraně v divizi?
Nejde říct jeden zápas. Když to dneska sledujeme, tak je to o tom téměř každé kolo vyhrát. Nevím, jak dlouho to ještě bude trvat. Je to úmorné a dlouhé. Los máme poměrně těžký, hrajeme vesměs s týmy z čela. Proti těm lepším se na druhou stranu hraje lépe. U nás ale takové rozdíly mezi týmy nejsou. Motorlet je první a na jaře má dvě výhry a pět remíz. To hovoří samo za sebe. Nikdo není suverénní.
Setkal jste se během vaší hráčské nebo trenérské kariéry s podobně vyrovnanou soutěží, kde prakticky neexistuje klidný střed?
To jsem ještě nikdy nezažil. Na podzim se kalkulovalo s tím, že když se na jaře udělá 20 bodů, tak jsme zachránění. My jsme po sedmi kolech čtyři body od tohoto cíle, ale tabulka je hrozně vyrovnaná. Hráči musí být psychicky odolní. Když pominu prvních pět celků, tak zbytek hraje o sestup.
-kou-
