Přední Kopanina se loučila s divizí. Gólman Švarc chytal i útočil

20. června 2017 07:00 » Přední Kopanina se rozloučila s divizí porážkou v Chrastavě. I přes neúspěšný boj o záchranu si pražský tým čtvrtou nejvyšší soutěž užíval. Chtěl vyhrát, ale když to nešlo, dobře se bavil. Důkazem budiž situace z 83. minuty, kdy se do pozice hrotového hráče posunul gólman Jiří Švarc, který do té doby chytal. Bez brankáře Kopanina nedohrávala, z trávníku odešel kapitán Melničuk a v rukavicích mezi tyčemi strávil zbytek utkání náhradní gólman Petr Jelínek.
Kouč Přední Kopaniny Sálem Hebousse vše okomentoval tak, že tenhle tah byl předem domluvený a nešlo o nějakou riskantní rošádu. „V zásadě v tomhle utkání už o nic nešlo, tak jsme si zkusili jednu trochu jinou variantu,“ usmál Hebousse. „Věřil jsem Jirkovi, takové náhody se stávají, bohužel tento taktický moment nevyšel a chudák Jelen dostal nádherný gól asi ze čtyřiceti metrů, se kterým nemohl nic dělat.“
Překvapivý tah přišel totiž ještě za stavu 1:0 pro domácí, k remíze nebylo pro Pražany daleko. Nakonec však Chrastava přidala druhý gól. K pozápasovému rozhovoru pro klubovou televizi FCPK tak tedy mohl přijít Švarc se dvěma dresy, v nichž se na hřišti objevil. Oba měly číslo 1.
„S trenérem to bylo dopředu domluvené, že pokud to bude o gól, a bude zbývat pět sedm minut do konce, tak půjdu na hrot, protože já vím, jak ty góly dávat, takže bych to tam propálil,“ vykládala opora Přední Kopaniny.
Nakonec se ale do střelecké listiny nezapsal. Vysvětlení bylo jednoduché. „Bohužel jsem nedostal ten správný balon do skluzu, takže to nedopadlo. Místo toho jsme inkasovali a prohráli. Škoda,“ říkal.
Na přímý dotaz, zda šlo o důkaz toho, že Kopanina hrála divizi naplno a přitom tu soutěž brala s nadhledem, odpověděl diplomaticky. „Má to dvě roviny. Šli jsme do divize s tím, že víme co nás čeká a že to nebude jednoduché. Z hlediska kvality týmů i z hlediska externích vlivů. Tomáš Pešír to pojmenoval zcela jasně po utkání ve Vysokém Mýtě, takže rozhodčí. Věděli jsme to, užívali jsme si minimálně ta lepší hřiště, ty výjezdy do míst, kde jsme hráli vůbec poprvé,“ svěřil se Švarc.
Následně se rozhodl okomentovat i sportovní stránku vystoupení Přední Kopaniny ve čtvrté nejvyšší soutěži. „Druhou rovinou budiž to, že z divize nikdo nechce sestoupit. Nechtěli jsme to ani my. Kvalitativně jsme na to měli. Koncem soutěže jsme ale trpěli dramatickou marodkou. Tu nepamatuji,“ narážel na to, že za Kopaninu nastupuje už roky. „ A když se k tomu přidajíi ty věci, jako je patnáct penalt proti nám za celou sezonu, tak to asi jinak skončit nemohlo.“
Tým se tedy po roce opět vrací do Pražská teplárenská přeboru. Pražany neoblíbená divizní skupina C přinesla týmu z Kopaniny řadu zkušeností. „Myslím, že to není žádná tragédie, určitě nepanuje smutek. Čtyřletá éra trenéra Hebousseho přinesla tituly a my mu chceme poděkovat za to, že nás vedl, že nás na ten vrchol dostal a že je to loučení se vztyčenou hlavou,“ konstatoval brzy 42letý Švarc, aniž by prozradil, zda bude v brance Přední Kopaniny stát i v příští sezoně. „Na to teď nedokážu odpovědět. S pár klukama to probereme, dva tři týdny si dám pauzu a pak uvidíme,“ nechal si volný prostor pro rozhodnutí směrem ke své budoucnosti. „Parta je na Kopanině skvělá. Ale kdo ví, jak to bude. Něco musí skončit, aby něco nového začalo, ale teď opravdu nejsem rozhodnutý, jak to bude dál.“
Kdo by čekal, že mezi tyče naskočí nějaký benjamínek, byl by na omylu. Záda zkušenému brankáři kryl poctivě Petr Jelínek. V šestačtyřiceti letech seděl trpělivě na lavici, nastupoval za béčko a v závěru divizní soutěže přišla i jeho šance. V předposledním kole proti Dvoru Králové byl na hřišti od první minuty, teď naskočil až v závěru. I tak byl šťastný. „Už jsem nečekal, že si zachytám. Kdyby mi to někdo řekl před rokem, tak mu na to odpovím, že se zbláznil,“ říkal. „Jsem strašně rád, že jsem se toho mohl zúčastnit,“ říkal už s pivem v ruce pro klubovou televizi.
Kdo stál ve fotbalové brance ví, jak důležitá je brankářská praxe. Takže, když nastupoval v základní sestavě proti Dvoru Králové, honilo se mu hlavou všechno možné. „Cítil jsem se dobře, nebyl tam žádný problém. Samozřejmě jsem se trochu podvědomě obával, když už ve dvacáté vteřině stříleli. To jsem si říkal: Ježíšmarjá, to asi bude velký hukot, ale pak už to bylo úplně v pohodě a v klidu. Bohužel jsme prohráli, ale jinak to bylo dobré,“ ohlížel se za svým návratem do sestavy Přední Kopaniny.
V Chrastvě ho čekalo něco jiného, dostal možnost jen na sedm minut a inkasoval gól po nechytatelné ráně do šibenice. „Bohužel to ten hráč trefil dobře, seběhli se mi tam kluci, takže jsem navíc neviděl ten moment, kdy soupeř střílel. Pak jsem jenom koukal, kde mi to vyplave,“ uznal.
Svému parťákovi v rukavicích, který se posunul na hrot sestavy, moc držel palce. „Škoda, že si Jirka nedal góla, to by bylo úplně luxusní. Kdyby dal Jirka gól a my jsme pak soupeře třeba udolali na penalty, to by byl zlatý hřeb, nic lepšího by se stát nemohlo,“ usmíval se.
Přední Kopanina nezanechala na hřišti Chrastavy, v jejímž dresu nastoupil i bývalý reprezentant Jiří Štajner, špatný dojem. Kanonýr Pražanů Daniel Urban dokonce třikrát trefil tyč. „To se jen tak nevidí, my jsme po první půli mohli klidně vést 3:0 nebo 4:1. Mohl to být klidový zápas, mohli jsme si ho užít. Soupeř neměl nic, kromě tří střel na bránu. Bohužel z nich dal dva góly,“ krčil rameny Jelínek.
Stejně jako Švarc, ani náhradní gólman momentálně netuší, jak to bude s jeho kariérou dál. „Uvidíme, co dovolí zdraví a aby taky někdo chtěl, abych ještě dál chytal. To bude důležité, ale úplně se nechystám končit. Asi by mi to zatím chybělo,“ doplnil.
René Machálek, sport.cz