Přebor? To je teď pro mě liga, tvrdí rozhodčí Váša. Po podzimu je nadšený

12. prosince 2014 07:00 » Je v poločase své poslední přeborové sezony a naplno si ji užívá. Rozhodčí Luboš Váša patří v padesáti letech k nejzkušenějším arbitrům, které fotbalová Praha má. „Je to moje rozlučková sezona a zatím jsem moc spokojený. Nemám pocit, že bych z těch svých osmi zápasů něco pokazil, nebo ovlivnil výsledek,“ ohlíží se za uplynulými měsíci Váša. Žádný z jeho kolegů neodpískal na podzim víc utkání.

Vypadá to, že jste si podzim náramně užíval. Je to tak?
Je to pravda. A když se k tomu ještě povedla tečka, je to krásný pocit. Mluvím o utkání Královice – Přední Kopanina, to byl opravdu vrchol. Mohl tam skórovat brankář Kopaniny, v poslední minutě za stavu 2:1, ale byl faulován. Byla z toho penalta, kterou však Poláček neproměnil.

Písknout v poslední minutě penaltu, to chce odvahu. Podíval jste se třeba s odstupem na ten zápas na videu, jestli to pokutový kop opravdu byl?
Beru to tak, že se v tom nesmíte moc hrabat. Ale zrovna tohle byl případ, kdy jsem se na webu Přední Kopaniny na všechno mrknul. Brankář Jirka Švarc mohl sám dát gól. Ta penalta byla jasná. Celkově byl ale ten zápas nadprůměrný. Já jsem pískal Přední Kopaninu na podzim čtyřikrát a všechny ty zápasy byly nadprůměrné. Kopanina hraje nejlepší fotbal, ale v těch utkáních šli nahoru i její soupeři.

Penaltu neproměnil Tomáš Poláček, borec se zkušenostmi z ligy. Vnímáte na hřišti, že řídíte fotbalisty, co kopali nejvyšší soutěž?
Samozřejmě. Pár takových hráčů v přeboru máme. Je to pro nás rozhodčí, pro diváky i všechny hráče výborná věc. Vždyť třeba mladí hráči se mohou s těmito kluky porovnávat. Jen mě mrzí jedna věc: že jsem v tom zápase Královic s Přední Kopaninou neřídil pro některé kolegy problémového hráče Tomáše Pešíra.

V čem je to s ním pro vaše rozhodcovské kolegy těžké? Vy s ním tedy evidentně žádnou potíž nemáte, že?
Tomáš si ne každého pustí k tělu, ale já s ním problém nikdy neměl. On si strašně rád povídá. Když pak u rozhodčího vycítí nejistotu, tak umí dostat sudího do pozice, kterou rozhodčí nemá rád. Ale vždycky záleží na tom, co hráči rozhodčí dovolí. My se třeba s Tomášem respektujeme.

Mně se ale zdá, že vás respektuje nejen tenhle zmíněný útočník, ale i všichni ostatní. Cítíte to tak?
Já bych spíš řekl, že mě ostatní znají. Stejně jako já znám devětadevadesát procent kluků, co přebor hrají. Oni vědí, že si nepotřebuji zjednat respekt za pomoci karet. Také jsem podzim odřídil bez vyloučení a odpískal jsem jen dvě penalty.

To vypadá, že tak trochu soucítíte s fotbalisty…
Možná to do dneška vnímám všechno spíš jako hráč. Snažím se přemýšlet o tom, proč ten který hráč zákrok udělal a snažím se hledat polehčující okolnosti. Ale samozřejmě, že taky kartu dám. Ale mám to rozdané tak, že nekoukám na to, kdo je domácí a kdo v roli hosta. A taky musím říct, že není oddíl, kam bych šel pískat s nechutí.

Jak se srovnáváte s tím, že kolegové kolem vás jsou čím dál mladší?
Nechci nějak lichotit naší komisi, ale dělá toho pro nás strašně moc. A odměnou pro ně je, že se jí daří citlivě posouvat mladé a perspektivní rozhodčí výš. Samozřejmě ti mladí dostávají zkušenější kolegy jakoby pod tlak, aby jim uvolnili místo. Pozorně sleduji jejich výkony a musím přiznat, že někdy kroutím hlavou nad jejich sebevědomím.

To se ale netýká jen rozhodčích. Já bych řekl, že je to všeobecný jev, nemyslíte?
Je to pravda, je to dané dobou. Stejně jako dřív automaticky mladí hráči nosili míče, nebo třeba branky, tak to teď tak nemusí být. Na druhou stranu musím taky říct, že sebevědomí je určitě pro rozhodčího třeba.

Zmínil jste, že si v přeboru užíváte poslední sezonu. Jak to bude s vámi a pískáním dál?
Já na tuhle otázku nyní neumím odpovědět. Samozřejmě máte nějaké tlaky v práci a rozhodovat I. A třídu je něco jiného. My tam chodíme mladším kolegům pomáhat a musím říct, že ten společenský rozdíl je tam často obrovský.

A když se přidá tlak rodiny…
V tomhle směru to už moje okolí vzdalo. Všichni vědí, že fotbal je dlouhé roky součástí mého života. Pořád se převlékám, sprchuju a někam spěchám. Vážně teď ale nevím, zda půjdu do I. A třídy. Já si hlavně budu chtít užít jarní část přeboru. To je teď pro mě první liga. Pak budou rozhodovat i další faktory, jako je třeba zdraví. Ještě mám chvilku na rozmyšlenou.

René Machálek