Praga venku sbírala vavříny, doma je naopak až příliš štědrá
23. listopadu 2012 18:00 » Důstojné podzimní vystoupení má za sebou nováček I. A třídy SK Praga Vysočany. Ve skupině A přezimuje s dvaceti body a vyrovnaným skóre 24:24 na osmém místě tabulky. A nebýt ztráty v posledním kole v podobě domácí remízy 1:1 s béčkem Loko Vltavín, byla by Pragovka dokonce šestá s odstupem dvou bodů na druhé Ďáblice.
Tak vysoko však reprezentant Prahy 9 nehledí. Tedy alespoň prozatím ne. Vždyť má za sebou dva postupy, ještě předloni hrál totiž jen druhou třídu. Tradiční klub a nositel historicky slavné značky se v předposlední pražské soutěži „plácal“ celých deset let, pak ale nabral rychlý kurz vzhůru a nyní se chce především etablovat v I. A třídě.
„Myslím, že prozatím nám I. A třída stačí. Ano, rychle jsme postupovali, dvakrát za sebou. Je to velký úspěch, protože tady není moc peněz, abychom si mohli dovolit kupovat posily. Většina hráčů v současném kádru jsou stále ti, co hráli o dva soutěžní stupně níž, tedy druhou třídu. Ale tady se už počítají i zkušenosti. To je přesně to, co naši hráči ještě potřebují získat, jinak jsou většinou v ideálních fotbalových letech. Věřím, že se to bude dál jen lepšit,“ uvedl trenér Petr Janatka.
Praga vstoupila v srpnu do sezony nejlépe, jak to jen vůbec šlo – dvěma výhrami venku. Pak ale přišla domácí prohra se Štěrboholy, a tento scénář vydržel mužstvu v červenozelených dresech až do konce podzimu. Jednoznačně o tom vypovídají fakta: domácí bilance 1 výhra – 1 remíza – 4 porážky a skóre 12:16, naopak bilance na hřištích soupeřů 5 výher – 1 remíza – 1 porážka a skóre 12:8.
„Chtěli jsme hrát střed tabulky, prostě nemít starosti se záchranou. To nám vcelku vychází, daří se nám však většinou jen venku, kde jsme zodpovědnější. Doma výsledky nejsou. Na svém hřišti chceme hrát především fotbal, jenomže nemáme moc tvořivých hráčů, něco jako klasickou osu týmu,“ zdůvodnil rozpor „doma – venku“ Janatkův asistent Roman Kuba.
Venku získala Praga skalpy Hostivaře, Kbel, Dolních Chabrů, Dolních Počernic, PSK Union a uhrála bezbrankovou plichtu v Újezdě nad Lesy. „V těchto zápasech si obrana plnila vše, co měla. Je ale pravda, že v Újezdě jsme to vyloženě zabetonovali. Hráli jsme zataženě, pokud ale chceme hrát útočný fotbal, někdy při tomto stylu hry vyhoří naše obrana,“ přiznal Janatka.
Nejlepším soupeřem Pragy byla podle jeho slov Čechie Dubeč. „Vyhrála u nás 4:2, hraje hezký fotbal,“ uznal lodivod mužstva od Rokytky. Ostatně Dubeč také vede po podzimu tabulku s náskokem pěti bodů.
Na jednotlivých postech je tým Pragy vyvážený, neboť si ho Janatka s Kubou, a v neposlední řadě i s předsedou klubu Petrem Končickým, který dělá současně vedoucího mužstva, sami dlouhodobě piplali a vypiplali. Problém však nastane, začnou-li kosit pragovácké šiky zranění. A pokud chyběla největší hvězda, střední záložník Jan Daubner, bylo to už hodně znát.
„Adekvátní náhrada za něj není. Daubner je bojovník, běhá, umí rozdat balony, umí i zakončit,“ sdělil Kuba. „Je to náš klíčový hráč, na něhož nejvíc spoléháme. Bohužel na podzim si zlomil nos, a tak jsme se bez něj museli dlouho obejít,“ připojil se Janatka.
Ze základní sestavy však oba trenéři postrádali na pár zápasů i Michala Končického, jednoho ze dvou synů šéfa klubu (oba hrají za Pragovku), Martina Vengláře a Zorana Planinčiče. Posledně jmenovaný hráč je levým záložníkem a při jeho absenci naskakoval do sestavy náhradní gólman Ondřej Resl. Na lavičku si tak nosil dva dresy – jeden brankářský a druhý pro hru v poli. „Pokud vám chybějí čtyři lidi ze základu, to už je strašně moc znát,“ hořekoval Kuba nad podzimními výpadky, které stály celek z Vysočan jistojistě nějaké ty body.
„Nejsou lidi,“ podařilo se „kouzlo nechtěného“ trenéru Kubovi tím, že vyřkl během věty slogan známý spíš z předchozího režimu. „Komplikací je rovněž fakt, že naše béčko hraje jen třetí třídu, tedy nejnižší pražskou soutěž. A to už je od A-týmu rozdíl tří soutěží, tedy velký skok. Potom je obtížné, aby v případě potřeby jeho hráči adekvátně nahradili někoho z áčka.“
Konkurence v týmu tady rozhodně není nijak přehnaně vysoká, což se možná projevuje i v jisté bohorovnosti hráčů během utkání. „Například při rozehrávání standardky soupeře je potřeba sledovat hru a ne debatovat s rozhodčím, že standardku neměl proti nám odpískat. A také při bránění pozdě přistupujeme k protihráčům,“ všiml si kouč Janatka. „Já jsem tady hrával za Pragovku ještě pražský přebor, zatímco pan Kuba kopal divizi za Spartu Krč. Klukům tedy máme co říct, teď už jen aby byli schopni naše rady a pokyny realizovat na hřišti. Pravdou je, že tím, jak se posouváme v hierarchii soutěží výš a výš, chceme toho od nich víc a víc,“ přiznal Janatka.
Achilovkou klubu je dorost – jednoduše proto, že na Pragovce není. „Nebyly na to možnosti, abychom tu dorost udrželi. Starší žáky ale máme. V době, kdy hrál náš tým mužů druhou třídu, byla tady dokonce propast deseti let. Ale deset let jsme to vydrželi a dočkali jsme se. Popravdě dorost se nechystáme založit. V dnešní době je to těžké, někteří kluci pocházejí ze sociálně slabších vrstev a nemají ani na oddílové příspěvky,“ doplnili společně předseda klubu Končický a trenér Janatka.
V roce 2009 oslavila Praga, jež má za sebou i roky v divizi, stoleté výročí. Co bude dál, dejme tomu ve střednědobém horizontu? „Náš klub historicky patří do přeboru,“ shodl se jeho předseda společně s trenéry. „Byl by to splněný sen všech Pragováků, i těch ze starší generace,“ dodal Končický, jenž působí v klubu již osmnáct let – od doby, co sem přišel zapsat své dva syny...
Denis Postler
