Požár musel předčasně ukončit kariéru, tak teď vychovává talenty
16. března 2007 08:00 » Měl před sebou slibnou budoucnost, ale jeho fotbalovou kariéru zastavila série zranění. Řeč je o Tomáši Požárovi, odchovanci pražské Sparty, který již v 19 letech nastoupil v první lize pod trenérem Sundermannem. Následovaly starty v reprezentaci do 21 let, poháru UEFA v dresu Sparty a dnes již neexistujícím PVP za Jablonec. O šest roků později ale musel sportovní činnost ukončit. V současnosti se věnuje výchově talentů ve Spartě a je hlavním trenérem Sportovního centra mládeže v tomto klubu.
Co bylo příčinou brzkého ukončení vaší kariéry?
Po přestupu do Jablonce mě začala pronásledovat různá zranění. Ať už to byly svalové problémy nebo zlomeniny zánártních kůstek. Měl jsem především problémy s pátým metatarzem. Toto zranění nakonec zapříčinilo konec mojí fotbalové kariéry. Když to řeknu lidově, tak jsem běhal po vnějších stranách chodidla a strany chodidel byly enormně zatěžovány. Docházelo tak k destrukcím kostí a šlach. Absolvoval jsem mnoho operací, ale nemohl jsem se vrátit do plné zátěže. Když se objevil stejný problém na neoperované noze, rozhodl jsem se v první lize skončit.
Co jste dělal po ukončení vrcholového fotbalu?
Chtěl jsem si dát půl roku pauzu, která ale měla být aktivní. Šel jsem tedy do divizního Motorletu, kde jsem byl domluven na dvou trénincích týdně a jednom zápase. Po čtyřech kolech jsem však musel znovu na operaci a doktor Smetana mi doporučil ukončit sportovní kariéru. Já jsem ho poslechl, protože další zranění by zřejmě mělo vliv na můj zdravotní stav i v běžném životě. Tehdy jsem začal trénovat v Jinonicích minipřípravku a chvíli jsem působil s trenérem Vavruškou u A dorostu.
Potom jste se ale na chvilku odmlčel.
Je to tak. Začal jsem dělat na Spartě kustoda u B mužů a taky jsem se trenérsky vzdělával. Po nějaké době jsem dostal nabídku dělat asistenta u mladšího dorostu Jiřímu Tesařovi. To jsou asi tři roky zpátky. Po ročním působení jsem přešel na stejnou pozici u A dorostu, kde jsem pracoval s trenérem Říhou. Nedávno jsem dostal nabídku trénovat mladší dorost jako hlavní trenér a tu jsem přijal.
Vy také pracujete jako hlavní trenér Sportovního centra mládeže na Spartě. Jak dlouho ve funkci působíte?
Půl roku. Celý projekt trvá tuším pět let. Je organizován a financován Českomoravským fotbalovým svazem. Výše finančních prostředků pro kluby je závislá na tom, jakou soutěž hrají muži, dorostenci a žáci. Já jsem zodpovědný především za sportovní stránku. Posílám výkaz činnosti na ČMFS i na Pražský fotbalový svaz, zajišťuji funkční testy a další administrativu. Mám na starost všechny hráče ve sportovních třídách, kteří navštěvují střední školu na Třebešíně, se kterou Sparta spolupracuje.
Trénujete jen sparťany?
Ne. Na Třebešíně je ve čtyřech ročnících jen pět hráčů Sparty. Z šesti klubů zapojených do projektu mnoho hráčů tyto školy nenavštěvuje. Studenti mají ve všech ročnících jednu tréninkovou jednotku týdně navíc. Hlavní výhodu tohoto programu spatřuji v možnosti skloubit studijní proces s tím fotbalovým. Uvolnění žáka z vyučování na fotbal není problémem. To ale neznamená, že by ti kluci neměli zodpovědnost k tomu vlastnímu výchovně-vzdělávacímu procesu. Mají zodpovědnost za školní výsledky a k tomu ještě navíc za ty fotbalové. Nedá se říct, že by nebyli pod tlakem.
Kolik hráčů Sparty je zapojeno v tomto programu?
To je věc, která je poměrně zarážející. Z našich hráčů je zapojeno do tohoto projektu 20 fotbalistů, což je jen čtvrtina všech juniorů působících ve Spartě. Praha je v tomto ohledu specifická. Ostatní města to mají jednodušší. Není tam takový výběr škol a hráče je snazší namotivovat k tomu, aby navštěvovali právě tu či onu školu.
Fungují podobné programy v zahraničí?
Já mám zkušenost s tím, jak to funguje v Ajaxu Amsterdam. My stahujeme kluky z celé republiky a ti pak v brzkém věku začínají žít na internátech a není to pro ně jednoduché. To je další úskalí spojené s vývojem talentovaného hráče. V Nizozemí ale na rozdíl od nás stahují hráče jen z okruhu 60 kilometrů od města. Každý den je vyzvedávají autobusy a odváží je na tréninky.
Jak vypadá normální denní program vašich svěřenců?
Ti kluci jdou ráno do školy, potom jedou na trénink na Strahov. My končíme v šest hodin, někdy následuje regenerace. Hráč odsud může odjet někdy kolem sedmé hodiny. Domů dorazí okolo osmé. V tom okamžiku to pro něj je hodně náročné. My se jim snažíme pomoct, ale i na ně apelovat, že to zvládnout jde. Samozřejmě je to i přístupu toho kterého žáka.
Vy jste prošel mládežnickou líhní ve Spartě. Mohl byste srovnat podmínky pro juniory dnes a v minulosti?
Za nás sportovní centra neexistovala. Já jsem se stal středoškolákem po revoluci, kdy se tehdejší Tréninková střediska mládeže zrušila. Já jsem musel každodenně docházet do školy, nikdo nebral zřetel na mojí sportovní činnost. I když to vlastně bylo ve vrcholovém režimu. Navíc škola sama o sobě byla poměrně náročná. Podmínky pro trénování byly samozřejmě skromnější. My jsme museli jezdit do Vinoře nebo do Karlína. Tréninkové plochy byly rozházeny po celém městě. Ta dostupnost byla určitě horší.
Pohybují se v první lize fotbalisté, kteří prošli Sportovním centrem mládeže?
Projekt ještě neběží tak dlouho, a tak jsou hráči ještě na startu své kariéry. Když vyjmenuji dva, tak to budou Volešák a Holenda. Oba už si vydobyli svou pozici v lize. Jsou to hráči, kteří snad v budoucnu budou mít co říct českému fotbalu.
Myslíte, že existuje možnost, že by se vrátili do Sparty?
Pevně v to věřím a jsem přesvědčen o tom, že se bude čím dál více odchovanců objevovat nejen v lize, ale i u nás na Spartě. Věřím, že kvalitu na to mít budou a to je náš cíl.
Jaký je váš názor na práci s mládeží v Česku všeobecně?
Od dob, kdy jsem byl mládežníkem já, to šlo hodně dopředu. Myslím si, že informovanost a kvalifikovanost trenérů je dnes mnohem vyšší. Podmínky k trénování jsou dnes určitě také lepší. Samozřejmě zde existují ještě velké rezervy, zejména v menších klubech.
Co byste popřál Spartě a českému fotbalu do budoucna?
Spartě bych popřál mnoho úspěchů nejen u nás, ale i v Evropě. Za sebe bych si přál, abychom dokázali vychovat co nejvíce hráčů, kteří by se dokázali zapojit do našeho A týmu a byli ozdobou české nebo některé zahraniční ligy. Jen v české lize dnes působí 34 odchovanců Sparty. Reprezentaci přeji, aby měla i nadále takové renomé, jaké má nyní.
-kou-
