Poláček řádí v Ďáblicích i v zimě, rád by jim pomohl do přeboru

18. února 2015 07:00 » Přezdívkou „kanonýři“ se od nepaměti honosí londýnský Arsenal. Během zimy by si tak ale klidně mohly říkat třeba Ďáblice, pátý tým A skupiny I. A třídy. Na turnaji v Kyjích totiž během sedmi duelů nastřílely padesát gólů a drží si průměr vyšší než sedm vstřelených gólů na zápas. „Není to o jednom střelci, padá to tam všem,“ brání se roli klubového kanonýra číslo 1 Michal Poláček. V zimě už dal jedenáct branek.

Takové kanonády, to vás ta příprava musí pořádně bavit. Čím to je, že se Ďáblice takhle rozjely?
Určitě nehrajeme jinak než na podzim v soutěžích. Tady nám vyhovuje, že se hraje na umělé trávě. V soutěži se občas dostaneme na hřiště, které třeba není tak ideálně připravené, ale na to se nechceme vymlouvat. Kromě turnaje jsme teď odehráli dva přípravné zápasy a je pravda, že se nám docela daří.

Na podzim jste potvrzoval roli bombarďáka týmu, dal jste jedenáct gólů. A v ostrostřelbě pokračujete i během zimy...
Jsem docela spokojený, dal jsem i pár hattricků, ale nejde o výkony jednoho hráče, jde o tým. Je ale vidět, že mi to v Ďáblicích hodně vyhovuje. Pod trenérem Peřinou mi to sedne. Hodně kluků mě navíc zná, vědí, kam poběžím a dostávám tam balon. V zimě mi to skvěle funguje s Jirkou Zemánkem a Lukášem Fialou.

Dvakrát jste se na turnaji prosadil střelecky i proti týmu Jiren, které hrají třetí ligu. Nechtěli vás hned po utkání koupit?
Jirny, to byla jiná liga. Prohráli jsme 3:7. Bylo by to zajímavé, kdyby mě chtěli, ale já bych řekl, že je to nereálné. Oni tam mají hodně zkušených hráčů, co kopali v lize. Ale to, že jsem jim dal dva góly, mě potěšilo. Jednou jsem se trefil z penalty a jednou ze hry.

Cítili jste před soupeřem respekt a počítali s porážkou, nebo vás soupeř z ČFL spíš vyhecoval? Jirny daly na turnaji ještě víc branek než Ďáblice, mají skóre 57:4…
My jsme se proti nim chtěli ukázat, určitě jsme do utkání nešli s tím, že jsme odepsaní a prohrajeme. Začalo to ale zvláštně. Ve třetí minutě jsme měli kopat jasnou penaltu, ale rozhodčí ji nepískl. Pak jsme byli hodně naštvaní a z protiútoku jsme dostali gól. A za pět minut jsme inkasovali podruhé.

To jste si mohli říkat, že je po zápase. Jak vypadal další průběh?
Myslím, že jsme to odehráli důstojně. Další penaltu už pro nás rozhodčí písknul a my snížili. Makali jsme a musím říct, že tam takový herní rozdíl snad ani nebyl. Ale šancí jsme určitě měli méně. Měli jsme motivaci, hodně jejich hráčů jsme znali.

V souvislosti s vámi se ještě během vašeho angažmá v přeborových Třeboradicích mluvilo spíš o vyšších soutěžích. A nakonec jste už půl roku v I. A třídě. Co se stalo?
Třeboradice hodně poznamenalo to, co se stalo Vaškovi Drobnému, mě pak navíc trápila i nějaká zranění. V Ďáblicích mám hodně kamarádů a byl jsem požádán, zda bych jim nezkusil pomoci k postupu. Oni se chtějí dostat do přeboru.

K tomuhle cíli je ale po podzimu docela daleko.
Musíme si přiznat, že to není ideálně rozehrané, ale neházíme flintu do žita. Je pravda, že nám to párkrát během začátku sezony nesedlo. Taky bylo znát, když nám ze sestavy vypadl nějaký důležitý hráč a měli jsme i smůlu. Řekl bych, že jsme dostávali góly z nešancí.

Plán tedy zůstává nezměněný a budete se prát o postup?
Je to tak. Jen se musíme dobře připravit na každý zápas. Je jasné, že podobné výpadky už si musíme na jaře odpustit. Klopýtat teď můžou týmy, co jsou před námi. Co se týče mě, dal jsem na podzim jedenáct gólů a doufám, že to tam bude padat i dál.

Máte představu o své fotbalové budoucnosti? Lákalo by vás třeba i setrvání v klubu?
Na tohle je brzy, teď utíkat nikam nebudu, jsem v Ďáblicích na ročním hostování. Kdyby přišla nabídka z vyšší soutěže, tak by se vidělo. To je ale budoucnost, teď se musíme snažit dotáhnout tuhle sezonu.

Důležitá je pro vás pohoda a taky zdraví. Vypadá to, že všechno v tomhle směru šlape. Je to tak?
Bohužel mě zlobí kolena, ale musím se s tím poprat. Kdybych teď v zimě netrénoval, tak by to byl průšvih.

Třeboradice v zimě měnily trenéra, nelákal vás nový kouč Tesař k návratu?
On mě zná, vedl mě v Bohemce, ale nikdo nevolal. Já jsem teď v Ďáblicích fakt spokojený, mám tu hodně kamarádů. Když jsem se byl podívat na utkání v Třeboradicích, tak jsem snad polovinu kluků už ani neznal. Je to asi dané i tím, že jsou farmou střížkovské Bohemky.

A co byste říkal na to, zahrát si v přeboru proti Třeboradicím? To by pro vás byla dobrá motivace, ne?
Takhle bych to přímo neřekl, ale samozřejmě je pro mě vždycky zvláštní, když nastoupím proti týmu, kde jsem v minulosti hrál. Řekl bych, že by to bylo pro mě prestižní, člověk se snaží vždycky ukázat. Takhle to mám třeba pokaždé, když mám šanci zahrát si proti Meteoru. Jeho béčko teď v přeboru taky kope, uvidíme, jak to dopadne.

René Machálek