Po rozvodu zase svatba: kanonýr Zmeškal se vrátil do Uhelných skladů

11. července 2016 07:00 » Před rokem končil v Uhelných skladech jako král střelců. Na kontě měl 41 tref a neměl konkurenci. Teď je útočník Zdeněk Zmeškal zpátky. Mezitím nakoukl do třetí ligy, pak hrál u konkurence v Pražská teplárenská přeboru, teď ale bude hledat štěstí opět v týmu vedeném Robertem Hlavicou. „Kruh se uzavřel a já jsem zpátky. Moc se na to těším, do klubu se ale vrací jiný útočník Zmeškal,“ slibuje střelec.

Za ten rok, co jste byl pryč, jste toho stihl projít hodně. Co ke svým štacím během té doby řeknete?
Bydžov, nebo tedy Union 2013, byla třetí liga. Plusem tam bylo určitě to, že mě vedl trenér Pavel Medynský, výborný člověk. V Unionu všechno fungovalo, ale pak zemřel předseda klubu pan Kebort a hodně věcí se změnilo. Člověk v tu chvíli přehodnotí řadu věcí.

Co přesně máte na mysli?
Víte, ono všeobecně platí, že lidí chtějí vyhrávat za každou cenu. Ale mě v tomhle směru hodně ovlivňuje Jaroslav Dušek, jeho vyprávění v pořadu Duše K. Já se v tom, co říká, prostě vidím. Takže pro mě je hlavní věcí mít u fotbalu radost ze hry.

Tu jste našel ve svém dalším působišti na Střížkově?
K tomuhle angažmá chci říct, že jak každý nadává na pana Kapra, tak já se ho musím zastat. On pro fotbal hodně žil a co řekl, to vždycky platilo. Pamatuji si, jak za mnou přijel do Čelákovic a říkal mi, že mě chce. Říkal, že jeho klubu pomůžu a platilo to i opačně. Zrovna na konci minulého týdne jsem byl na Střížkově u kamaráda, tam mě mrzelo, jak to s fotbalem dopadlo.

Jenže vy už jste v Bohemians Praha v době konce nebyl…
To je pravda. Pan Kapr klub rozpustil teď po sezoně. Nedivím se, že to pustil, když mu spousta lidí házela klacky pod nohy. Za sebe říkám, že pana Kapra uznávám. To, co on dělal, tak já musím říct, že bych do toho nešel.

Vy jste si během minulé sezony zahrál i v Kolíně. Ani tam jste se ale konce sezony nedočkal. Proč to nevyšlo tam?
Musím říct, že tam byl problém z mé strany třeba v tom, že se ozývalo tělo, už jsem na to prostě neměl. Jsem člověk, co hledá hlavně chyby sám u sebe. Nebyl jsem schopný dávat tréninky naplno, pak to bylo vidět. Ono to je tak, že když dáte v zápase dvě branky, tak jste za hrdinu. Příště ale zahodíte tři tutovky a člověk je za blbce. Tak jsem skončil a změnil se.

Jak si to mám vyložit?
Prostě jsem dokázal svoje ego zašlapat. Jasně, každý jde na hřiště s tím, že chce vyhrát. Ale nesmí to jít za nějaké meze. Takže já chci mít hlavně radost ze hry. Ale zároveň děkuji za šanci, kterou jsem v ČFL dostal, že jsem po té cestě mohl jít. Ukázalo mi to, že v mnoha směrech není to prostředí zdravé. Tím ale nechci nikoho od profesionálního fotbalu odrazovat. Jen jdu zpátky do Uhelných skladů.

V tomhle rozpoložení už jste začal jednat s vedením Uhelných skladů?
To působení ve třetí lize mi hodně dalo. Musím se hlavně omluvit klukům za ten tlak, co jsem tam na ně během posledního působení vyvíjel. Tehdy jsem to bral právě tak, že jsem chtěl jen a jen, aby se vyhrávalo. Teď tam určitě nejdu pro to, abych já něco vyhrál.

Takže tohle jste řekl i trenéru Hlavicovi?
Byl jsem se podívat na jejich zápas ve Střešovicích a šel jsem za ním. On sám by asi nepřišel, ale já za ním šel, že bych se chtěl vrátit. On mi říkal, že v klubu nejsou peníze a já mu řekl, že to vím a že mám stejně zájem. Tak jsme si dohodli schůzku, zašli jsme do hospody a dohodli se. Dá se říct, že před rokem jsme se rozvedli a teď jsme to dali zase dohromady.

Prý jste pak byl Uhlířům fandit i ve finále Teskahor poháru…
Byl jsem se tam podívat a moc jsem si to užil. V klubu mám kamaráda, Jirku Pivoňku, doporučil jsem ho tam. Užíval jsem si, když jsem viděl, jak je tam šťastný. To, co jsem cítil, nejde pořádně vyjádřit slovy, jde o pocity. Nevím, zda teď lidi pochopí, co jsem chtěl říct.

Pocity jsou hezká věc. Ale s vámi si lidé budou spojovat těch 41 nastřílených gólů v dresu Uhelných skladů, s tím musíte počítat, ne?
Je mi to fakt jedno, jestli teď dám deset gólů nebo dvacet. Já chci mít hlavně radost z každého zápasu, co budeme hrát. Klidně, ať mi lidi těch jednačtyřicet gólů připomenou. Pro mě je to minulost, vždycky je ale důležité to, že žijeme teď, současností. Fakt jsem se hodně změnil. Možná budou lidi koukat. Dřív jsem čeřil vodu, možná jde říct, že jsem chtěl vyhrát a šel jsem přes mrtvoly. Teď to beru jinak.

To jsem zvědavý, jak se s tím popasujete. Tým přece bude chtít vyhrávat…
Bude jen dobře, když budeme vyhrávat. Chci si to hlavně užít, budu rád, když budeme hlavně předvádět hezký fotbal pro lidi. Když se jim to bude líbit, ať zatleskají a jdou domů spokojení. Zažil jsem, že jsme třeba vyhráli a tenhle pocit jsem neměl. A zase naopak, prohráli jsme, ale z toho utkání jsem měl dobrý pocit. O tohle mi jde.

Už jste si v novém klubu stihl promluvit s někým z hráčů?
Dali jsme řeč třeba s Lukášem Zilvarem. Bude zajímavé sledovat, co budou kluci říkat na tu změnu. Možná to ze začátku bude trochu z jejich strany oťukávání, protože mě nějakého znají a teď přijde jakoby někdo nový.

U vás je to také hodně o pohodě. Už jste zdravotně fit?
Rok a půl se mě to hodně drželo, zranění mě pronásledovala. Ale už je to pryč.

Takže si užíváte volno a těšíte se na nový start?
Se ženou jsme byli v Německu, na kolečkových bruslích jsme jezdili i pětačtyřicet kilometrů denně. Teď je u mě dcera a prostě si žijeme. Příprava nám začíná 20. července a já se na to těším.


Trenér Robert Hlavica o staronové posile Uhelných skladů

„Zdeněk Zmeškal už je zpátky u nás. Prošel po odchodu nějakou cestu. Byl v Bydžově, na Střížkově a taky v Kolíně. Potkali jsme se a o všem si asi dvě hodiny povídali. Ví, že se přebor u nás hraje zadarmo. Byl se podívat i na finále poháru, kde jsme na penalty vyhráli, a fandil nám jak blázen. Říkal, že jít do Uhelek, to je pro něj motivace. Upozornil jsem ho na to, že to nejspíš nebude tak, že dá zase čtyřicet gólů, jako naposledy, když tady byl. A on na to řekl, že všechno chápe. Taky jsem se zeptal kluků v šatně, co na ten příchod říkají, bylo to tak osmdesát na dvacet pro jeho příchod, tak jsme do toho šli. Věřím, že nám pomůže a Uhelky to posune zase výš.“

René Machálek