Oslavy Třeboradic odloženy, Újezd držel Blažek. Trochu jsme jim to překazili, říkal

22. května 2018 06:00 » Když jedete na půdu prvního týmu, tušíte, že by se vám hodilo mít v sestavě dva brankáře. No a Újezd nad Lesy je v utkání na hřišti Třeboradic skutečně do hry poslal. A oba od první minuty. Mezi tyčemi čaroval zkušený Jaromír Blažek. V poli pak ze zálohy podporoval ofenzivu Dan Hlubuček, původní fotbalovou profesí rovněž gólman. A šlo mu to náramně. „Domácí chtěli slavit triumf v přeboru, tak jsme jim to remízou trošku pokazili,“ shodli se Blažek s Hlubučkem po překvapivé remíze 2:2, která odsouvá třeboradické oslavy. Minimálně do dalšího kola.

To, že bude stát v brance Újezdu legendární gólman Sparty, jenž naposledy chytal ligu v Jihlavě, bylo možná pro třeboradického favorita překvapením. „Trochu jsem z toho měl strach. Měl jsem za sebou dva tréninky a šel na to. Takže jsem docela spokojený,“ hlásil Blažek, jenž během sezony stíhal pracovat pro futsalovou Spartu.

Na trávníku se objevil po dvou měsících, Újezdu chyběl kvůli natrženému svalu. „Pauza byla docela dlouhá,“ uznal zkušený brankář. Jenže kromě pár pokažených výkopů, za které se Blažek spoluhráčům omluvil, pořád ukazoval, že to mezi tyčemi umí. Skokem zlikvidoval trestný kop Grznára, jistý byl při centrech, míče mu lepily v rukavicích. Přesto nakonec dvakrát inkasoval. Proti první ráně neměl šanci. „Střelec stál rovně, kopnul to rovně, trošku to sjelo a zapadlo to za tyč,“ pokrčil rameny.

I druhý zásah vypadal nechytatelně. „Tečovaný míč spadnul jednomu ze soupeřů přímo do hlavy, on to dal do země, do místa, kde jsem stál. Ještě mě to bouchlo do ruky a šlo to do brány,“ popsal trefu Blažek. Na smůlu se nevymlouval. „Ten střelec tam měl celou bránu volnou,“ dodal.

Újezd nad Lesy se v závěru přeboru pokouší vylepšit postavení v tabulce, je totiž hodně namočený do boje o udržení. Čtyři kola před koncem ztrácí osm bodů. I proto by se mu z Třeboradic náramně hodily tři body. Jenže za stavu 2:2 pobavil Blažek diváky výkřikem: "Pane profesore, už je čas!" Naznačoval tak, že by bral i remízu a měl pro to své vysvětlení. „My jsme nepočítali s tím, že bychom v Třeboradicích vyhráli nebo remizovali,“ připustil, že v roli jasného favorita šel do utkání lídr tabulky.

Sám prý ani nepočítal s tím, že se bude kopat v sobotu před obědem. „Oni nám pokazili víkend, protože se měnil termín, mělo se hrát v neděli,“ durdil se na oko. „Chtěli asi slavit, tak jsme jim to trošku překazili,“ doplnil s radostí.

S futsalovou Spartou v této sezoně bojoval o titul a nakonec bral druhé místo. To v dresu Újezdu má úplně jiné starosti. „Boj o záchranu jsem si ani pořádně na jaře nevyzkoušel, na ty dva měsíce jsem vypadl, takže mě to mrzí, ale nedalo se to jinak.“ Natržený sval nejde ošulit, jít v tomhle stavu do brány by bylo riziko daleko vážnějších trablů.

Blažek si navíc dobře uvědomuje, že pokud sezona nedopadne dobře a Újezd se bude poroučet o patro níž, nebude na vině výsledek z Třeboradic. „Pokud to nedopadne, tak jsme si to určitě neprohráli tady,“ rozhlédne se po třeboradickém areálu.

Potíže vidí spíš než v defenzivě na opačné straně hřiště. „U nás je problém se střílením gólů. Tady jsme sice dali dva, ale jinak... Kdybychom dávali góly, tak se vůbec o nic nemusíme strachovat. Tohle je ale naše bolest,“ popsal. „Chybí nám hráči, co umějí střílet góly.“

A jak se mu zamlouvá snažení svého někdejšího parťáka z branky Daniela Hlubučka, jenž nyní nastupuje v záloze? „Já mu říkám furt, že už se to nenaučí,“ směje se Blažek. Vzápětí ale připustí, že Hlubuček měl v utkání řadu dobrých momentů. Gól sice nedal, ale zařídil penaltu. „Může se zlepšit, ale chybí tam ty návyky. Když začnete hrát v poli v tomhle věku, tak... Prostě to nějakou dobu trvá, než ty návyky přijdou,“ říká upřímně.

Po sezoně bude možná mezi tyčemi v Újezdu volno, Blažek momentálně neví, co bude dál. „Záležet bude na zdraví i na tom, zda budu mít práci ve fotbale. O tom, zda budu pokračovat, se ještě budeme bavit,“ netuší, zda si angažmá v Újezdu nad Lesy protáhne.

Brankář záložník Daniel Hlubuček se po závěrečném hvizdu proměnil v jakéhosi zásobovače kabiny pochutinami. Několikrát zamířil do klubové restaurace v Třeboradicích. Jednou nesl krabice, podruhé zase nápoje. Jako by zásoby připravené na oslavu domácích měly končit v žaludku hostů. „Jen mám narozeniny, tak nesu klukům nějaké jídlo,“ usmíval se Hlubuček.

Dobře věděl, že to s parťáky na hřišti favorita odmakal. „Celý tým si zaslouží uznání. Věděli jsme, s kým hrajeme, to nás motivovalo. Kdyby soupeř vyhrál, tak by slavil a my jsme jim to chtěli překazit. S tím jsme do toho šli,“ prohlásil.

Dobrý výsledek by pochopitelně zvýšil naděje jeho týmu na udržení, ta je ale po remíze pořád ještě daleko. „V poslední vteřině jsme byli blízko výhře, mohlo to tam spadnout. To by bylo krásný,“ zasnil se Hlubuček.

S Jaromírem Blažkem se shodl na tom, že si možná domácí mysleli, že rychle dají dva góly a pak si v pohodě zahrají fotbálek a následně oslaví postup. „Jenže to se nestalo a pak to začaly Třeboradice honit a už jim to nevyšlo,“ myslí si Blažek.

Podle Hlubučka hlavně v závěru domácí ukázali sílu. „Zatlačili nás, centry tam létaly. Bláža nás ale podržel,“ chválil zkušeného kolegu Hlubuček.

Ten si moc pochvaloval jeho přítomnost na hřišti. „Je hodně znát, jak tam mluví. Je to osobnost. Když zaskakoval Dan Pecho z béčka, předváděl výborné výkony, ale musím uznat, že tohle nám chybělo. Kučera, Novotný na středu obrany a najednou jsme ukázali, že můžeme hrát s kýmkoliv a byla by škoda, kdybychom v tom přeboru nebyli,“ konstatoval záložník Újezdu.

Se spoluhráči si prý užíval kvalitní třeboradické hřiště. Dařily se kombinace do nohy. A možná i proto našel Újezd v závěru odvahu k dalším útočným výpadům. „V hlavách jsme měli, že Třeboradice měly pár šancí a bod od nich by byl zlatej. Sám jsem se divil, že jsme v závěru vyrazili ve velkým počtu do vápna, to se mi líbilo, jak jsme to chtěli urvat,“ svěřoval se Hlubuček.

Ten si tak mohl dát k narozeninám kromě jiného i bod ze hřiště favorita. „Kdyby mi to řekl někdo před zápasem, tak to beru všemi deseti a dáme si s radostí chlebíčky po zápase a jsem spokojenej. Teď to mohla být ještě hezčí oslava, kdyby body byly tři,“ uvědomoval, že Újezd byl od vítězství pár centimetrů.

Nicméně oslavy to fotbalistovi a hudebníkovi ze skupiny Pamflet nepokazilo. „Budu ve slavení pokračovat, koncert byl v pátek na pouličním festivalu Praha žije hudou, bylo to super, taky budeme 26. května natáčet klip, na to se těším. A teď po utkání si s přítelkyní zajdeme na nějakou dobrou večeři a užijeme si to,“ usmíval se.

Sám si do budoucna stanovil jeden velký fotbalový cíl. Chce se definitivně zapsat do myslí trenérů a všech lidí z okolí jako hráč z pole. „Vím, že ze mě kanonýr, jako byl Horst Siegl, ze mě nebude,“ souhlasí nejdřív s Blažkem. „V přípravě jsem to zkoušel i na hrotu, ale jeden gól byl asi málo a teď hraju v záloze. Já si to tam užívám. Nevím, jak to dlouho bude trvat, jak dlouho mi to vydrží. Možná škoda, že jsem s tím nezačal od žáků,“ vykládá nadšeně.

Podvědomě ale cítí, že se s ním v případě zranění pořád počítá na pozici mezi tyčemi. „Chtěl bych to nějakým způsobem změnit. Ukázat, že můžu být i tahounem a dokázat, že na to mám, abych hrál v poli. A najít si jasnou pozici, ne aby to bylo, že když je třeba, tak jdu na beka a příště zase do zálohy. Chci aby se říkalo, no jo, Hlubuček, ten tam piluje tu levou nebo pravou lajnu. A je nebezpečnej,“ zasní se.

Při utkání v Třeboradicích ale častokrát ukázal, že se umí prosadit v situacích jeden na jednoho, nedělá mu problém udělat kličku, stejně jako jít do kombinace. „Někdy mě samozřejmě svrbí ruce, rukavice mám pořád doma, dresy mám. Pořád můžu chytat na turnájky,“ naznačuje, že se brankářského řemesla ještě úplně nevzdal. A na závěr nechává prostor, aby jeho další fotbalové kroky vyřešil možná sám fotbalový osud. „Pro Újezd dělám, co můžu. A když si to trenér bude přát, tak tam do té branky zase půjdu, ale zatím bych to viděl takhle.“


Třeboradický záložník Petr Viktorin jel na zápas přímo z porodnice
„Byl jsem po skončení zápasu za maminkami. Chtěly vědět, jak všechno probíhalo. Ptaly se, co moje partnerka. Prvního syna máme Maxe, teď máme Filipa. Všechno je v pořádku, bylo to hrozně rychlé. Ráno mě vzbudila asi v šest, že jedeme. Kolem sedmé jsme byli v nemocnici a před desátou se narodil kluk. Tak jsem si pochoval malého a pak vyrazil sem. Ani jsem nečekal, že mě trenér ještě bude chtít stavět, tak jsem se mu moc neodvděčil. Ale já jsem chtěl hrát. Dvě šance jsem měl. První hlavou asi po deseti vteřinách, co jsem tam byl. Pak mi další šanci chytil Jarda Blažek, možností rozhodnout byly mraky. A nakonec vlastně můžeme být rádi za bod, když měl soupeř v poslední minutě velkou šanci. To by ale bylo nespravedlivé. Ještě máme čtyři pokusy, abychom potvrdili naše první místo. To musíme zvládnout. Teď se ale bude ještě syn slavit s kamarády. Mám rodičovskou dovolenou, takže na to mám týden.“

René Machálek

Na fotogalerii ze zápasu Třeboradice - Újezd nad Lesy od Ondřeje Hanuše se podívejte ZDE