Od florbalu zběhnul Tomáš Krimlák v 17 letech k fotbalu, teď dělá v béčku Vltavínu kapitána

19. října 2011 20:00 » Bylo ho plné hřiště, pro obranu Hájů znamenal v utkání 9. kola Pražská teplárenská přeboru permanentní nebezpečí. Ale jen do 52. minuty, než se po souboji s Vojtěchem Krejčím zranil a musel odstoupit ze hry. Do té doby však stihl být Tomáš Krimlák, 26letý kapitán béčka Loko Vltavín, u čtyř branek svého týmu. První dvě vstřelil během úvodní čtvrthodiny sám, a položil tak základ k vysoké výhře 6:1.

Tomáši, docela pech, ne? Tak skvěle rozehraný zápas, a tak smolně pro vás samotného skončil…
Bohužel, moc rád bych si zrovna tenhle zápas dohrál. Věřil jsem si na hattrick. Škoda, bavilo mě to, a sedlo mi to. Alespoň, že utkání skončilo 6:1.

Jak k tomu zranění vůbec došlo?
Odehrál jsem balon na poslední chvíli špičkou, v tu chvíli ale přišel šlapák na kotník a ještě se mi ta noha zvrtla. Byla to čtyřka z Hájů, ale omluvil se mi, to beru. Je to fotbal, stává se mi to docela často. Musím přiznat, že s tím mám potíže dost dlouho. Zrovna s tímhle kotníkem, do kterého jsem to teď koupil. Asi už ty vazy nejsou nejlepší.

To vás přece ale musí při hře omezovat?!
Už jsem si za ty roky zvykl. Zrovna na zápas proti Hájům jsem ale kotník neměl zatejpovaný.

Což se vám tedy pěkně vymstilo, že?
Asi jo. Zase mi tady masér připomínal, že jsem si to měl tejpovat na každý zápas. Nemuselo se to stát. Ale doufám, že se dám rychle dohromady. I když teď noha bolí jako čert.

Čím to, že se vám zrovna proti Hájům tak dařilo? Předchozí dva zápasy s Čafkou a Uhříněvsí jste prohráli.
Přišlo hrát hodně lidí z A-týmu. Pomohli nám.

Ale tím jste přece už i vy, ne?
Ano, jsem. Ale stále se považuji za hráče tak na pomezí mezi áčkem a béčkem. Rád pomůžu v přeboru.

Dva góly v úvodní čtvrthodině, to se nepoštěstí každý den. Popište je.
Nejdřív to byl v 11. minutě po přihrávce od Michala Uhlíře oblouček přes gólmana. Tři minuty nato jsem zasekl balon a trefil jsem se do vinglu. Ani jsem sám nevěřil, jak mi to vyšlo.

A pak jste byl i u zrodu třetího a pátého gólu.
Deset minut před poločasem jsem šel na roh a Lukáš Vajner z něj dal gól hlavou. Pak hned na začátku druhé půle přišel souboj s bekem Hájů, dobíhal jsem s ním balon, on asi zpanikařil a dal si to hlavou do vlastní brány.

V loňské sezoně jste dal v přeboru patnáct gólů, co letos?
Zopakovat těch patnáct gólů, to by bylo pěkné. (Krimlák dal zatím 4 góly) Ale nemám žádný cíl a ani to nejde, jednou hraju za áčko, jindy přebor za béčko. V áčku zatím moc nehraju, třeba jen pár minut na konci utkání. Naposledy v Chrudimi dvě minuty.

Bral byste raději korunu krále střelců v přeboru, nebo hrát častěji za áčko v ČFL?
Oboje by mělo svoji hodnotu. Asi to áčko, ale sám cítím, že tam jsou lepší útočníci, nebo alespoň zkušenější. Honza Předota, Karel Franěk, Franta Škovránek. Teď jsem v kádru áčka první sezonu a je to opravdu velký rozdíl. Musím tomu teprve přivyknout.

V áčku Lokády je i váš starší bratr Michal, kapitán týmu.
Máme s bráchou výborný vztah a chci, aby se mu co nejvíc dařilo. Ostatně je také lepším fotbalistou, než jsem já.

Donedávna by byl i pro vás konkurencí coby útočník, teď ale hraje stopera.
Je tady na Lokádě služebně nejstarším hráčem. Začínal tu a nikdy jinde ani nehrál. Já sice taky ne, ale až od svých sedmnácti let.

To je ale hodně pozdě, začínat s fotbalem v sedmnácti?!
To je pravda. Skutečně jsem neprošel žádnými týmy mládeže, začal jsem hrát fotbal rovnou za chlapy, za béčko. Začínal jsem tu ještě v době, kdy jsme hráli I. B třídu. Z ní jsme pak postoupili do I. A třídy a v sezoně 2008/09 do přeboru.

A do svých sedmnácti let jste dělal jiný sport?
Ano, florbal. Za Spartu. Zahrál jsem si i na mistrovství republiky juniorů, skončili jsme tehdy druzí.

Sparta florbal, Loko Vltavín fotbal, to avizuje, že jste něco jako patriot z Prahy 7…
Přesně tak, bydlím na Letné. Ani bych nikam jinam nechtěl.

Teď když jste v kádru áčka, trénujete téměř denně. Jak je to obtížné skloubit se zaměstnáním?
Dá se to, při mé pracovní době to lze skloubit. Jsem řidič, rozvážím stavební materiál. A dělám od sedmi hodin ráno do tří odpoledne. Večer po tréninku je člověk unavený, musím proto chodit dost brzy spát. I na tohle už jsem si zvykl.

Čistě teoreticky: v příští sezoně nemusí mít Praha ve druhé lize žádného zástupce. Také si myslíte, že pro klub jako Loko Vltavín je ČFL strop?
Když ono je to všechno v dnešní době opravdu o penězích. Zázemí tady je, s dalšími sponzory bychom do té druhé ligy snad mohli. Možná to bude reálné v době, až bude druhá liga neprofesionální soutěží. Ale ani třetí liga není pro náš klub vůbec špatná.

A co se týče pražského přeboru, jak se podle vás vyvíjí jeho úroveň?
Odpověď zní – je nižší než v loňské sezoně. Souvisí to i s rozšířením na osmnáct mužstev. Se třemi, čtyřmi posilami z A-týmu soupeře z přeboru v klidu přejedeme. V minulé sezoně to ještě tak nebylo, přišlo pět, šest posil a beztak nám soupeři kladli odpor. Asi obecně hráči mají méně a méně času trénovat.

A někdy ani hrát, aby nepřišli o zaměstnání.
Je to tak. Hrajeme-li zápas uprostřed týdne, musíme si na to vzít den řádné dovolené. Dříve to bylo snazší, ale beru to jako realitu dneška.

Denis Postler