Obránce Votřel si zápasem proti Parmě splnil fotbalový sen, pak spěchal do práce

7. srpna 2012 07:00 » Martin Votřel odehrál v sobotu svůj životní zápas. V dresu Horních Měcholup nastoupil na hřišti Viktorie Žižkov proti italské Parmě, třetiligový nováček v utkání hraném pod umělým osvětlením prohrál 0:1. „Nakonec nás to docela mrzelo, remízu jsme mohli uhrát,“ prozradil dvacetiletý stoper Horních Měcholup, který hned po utkání spěchal do práce na noční směnu.

To vyznívá skoro tak, že jste po zápase s týmem italské Serie A zklamaný. Proč?
Nejsem zklamaný. Byl to super zážitek. Dostali jsme šanci zahrát si proti soupeři z italské první ligy, to se už asi nikdy nebude opakovat. Jakmile jsme se dozvěděli, že proti nim nastoupíme, tak jsme hledali na internetu, kdo za Parmu vlastně hraje. Ale měli jsme hodně nabitý program, hráli proti silným soupeřům, takže na samotný zápas jsme se soustředili až těsně před ním.

Soupeř nasadil do utkání všechny hvězdy a Horní Měcholupy prohrály jen o gól. Pro třetiligového nováčka to je přece úspěch, ne?
Na internetových stránkách sice měli, že budou hrát proti Žižkovu, ale pak se určitě dozvěděli, že hrajeme jen třetí ligu, takže kdo ví, jak k tomu přistoupili. Asi nepředvedli výkon na sto procent. Ale my jsme si ověřili, že se dá hrát s každým. Po utkání jsme měli takové smíšené pocity, protože gól, co jsme dostali, byl zbytečný. V první půli nás podržel gólman Kolář, po přestávce měl kromě gólu ještě jednu šanci Amauri. Možná jsme mohli uhrát remízu.

Přiznejte, cítili jste respekt ke slavnému soupeři?
Šel jsem do utkání až na druhou půli, tu první kluci odehráli suprově, bylo to 0:0. Tak jsme to nechtěli zkazit. Za sebe můžu říct, že jsem byl trochu nervozní, ale rychle to ze mě spadlo. Každý, kdo hraje fotbal, to zná. Bylo super si takový zápas vyzkoušet.

Zmínil jste, že utkání proti slavnému soupeři bylo pro celý tým zážitkem. Jakou na něj máte památku?
Já budu vždycky vzpomínat na to, že jsem si proti takovému týmu zakopal. Kdo ví, jestli se to ještě někomu z nás někdy povede. Určitě z toho utkání budou i nějaké fotky, ale dresy jsme si neměnili. Snad jen Lukáš Bodeček měl nějaký starý žižkovský a ten se mu snad povedlo s někým vyměnit.

Šli jste se spoluhráči ještě „zápas snů“ rozebrat?
Já určitě ne. Spěchal jsem totiž do práce. Dělám brigádu v jednom malém hotelu a normálně nastupuji v osm hodin večer, tady jsem se ale domluvil s kolegyní, že přijdu později. Mrzelo mě, že musím zmizet, asi bych si ten večer dokázal užít lépe. Ale ta směna v práci nebyla dlouho vůbec obsazená, takže kolegyně pomohla mně, že zůstala déle. Na druhou stranu byla ráda, že jí přišel někdo vystřídat.

Dokázal jste se soustředit po takovém utkání na práci?
Samozřejmě jsem přemítal o tom, co bylo dobře a co špatně. Byl na to klid. Jsme malý hotel, takže v noci máme povoleno spát. Všichni jsme byli rádi, že jsme si proti Parmě mohli zahrát.

Povede se vám v hlavě přepnout na třetiligový level a nejbližší zápas se Strakonicemi?
To nebude problém. Hráli jsme v poháru proti Sokolovu, v přípravě proti týmu z druhé izraelské ligy a teď proti Parmě, ale pořád to byla jen příprava. Chceme se ve třetí lize ukázat. Od vedení jsme ještě nějaký úkol ohledně umístění nedostali, ale já bych byl rád, kdybychom byli v klidném středu tabulky. A můj osobní cíl je, dostat se do třetiligového kádru a jezdit na zápasy. Když je třeba, tak chodím kopat i za juniorku Žižkova do přeboru. Ale jsem hráč Horních Měcholup a budu o to bojovat.


Zápas očima trenéra Jindřicha Trpišovského
„Do zápasu jsme šli s tím, že bychom chtěli být Parmě vyrovnaným soupeřem v některých pasážích zápasu. Nakonec jich bylo víc než dost a gól jsme dostali dost nešťastný. Zahrávali jsme standardní situaci, soupeř se po ní dostal do brejku a dal z něj gól. Spokojený jsem určitě, soupeř nás dostal pod tlak vlastně jen na část druhé půle. Do přestávky měl tři šance, ve druhé půli dvě. Samozřejmě byl rychlejší, pohyblivější a dá se říct, že si výhru zasloužil. Ale v posledních deseti minutách jsme mohli třeba i vyrovnat. Branku ale trefil jen z trestného kopu Mikolanda. Jinak jsme měli brejkové situace. V jiných přípravných zápasech by to kluci asi zkusili dohrát až do prázdné branky, tady ale byli trochu splašení a třeba zbytečně vystřelili z dálky. V dresu soupeře se objevily všechny hvězdy, byť třeba jen na určitý úsek zápasu. Jsou to světoví hráči a naši kluci se jich nezalekli, od první minuty jsme byli aktivní. Na lavičce seděl trenér Donadoni, na kterého jsem dřív dlouhá léta koukal v televizi. On si dlouho myslel, že hrají proti Žižkovu, nakonec říkal, že to byla pro ně dobrá příprava. Po utkání nám popřál hodně štěstí. Byla to velká zkušenost, a to po všech stránkách. Třeba i v tom, že měli 20členný realizační tým. Kdyby mi někdo před zápasem řekl, že prohrajeme 0:1, tak bych byl samozřejmě naštvaný, protože by to byla naše porážka (směje se). Šli jsme do toho s tím, že chceme uhrát přijatelný výsledek. Nakonec to mohlo skončit i nerozhodně 0:0. Byla to pro nás generálka, ale slíbil jsem klukům, že na hřiště pošlu všech 22 nominovaných hráčů a to jsem taky udělal. Pro všechny to byl zážitek. Kluci se s protihráči fotili, dresy si ale neměnili. To by pak museli udělat všichni, abychom v nich mohli hrát. Co se týče barev, tak kombinaci černá-bílá měli stejnou, v tom by nebyl problém. My se teď už ale od pondělí budeme bavit o prvním mistráku. Máme za sebou vydařenou přípravu, jenže to měla Slavia taky a teď v lize sbírá remízy. Takže, když dostaneme ve Strakonicích v první minutě gól, tak nikoho nebude zajímat, koho jsme v přípravě porazili, nebo s kým remizovali. Budu o tom s klukama mluvit, tenhle tým je charakterově fantastický a já věřím, že to ve třetí lize zvládneme.“

SK Horní Měcholupy – Parma 0:1 (0:0)
Branka: 52. Velfodio.
Horní Měcholupy – 1. poločas: Kolář – Chlumecký, Musil, Bodeček, Petřivý – Hájek, Sobíšek, Pavlík, Hřebeček – Hejný, Mikolanda.
Horní Měcholupy – 2. poločas: Janocsko – Houžvička, Votřel, Balík, Procházka – Dušek, Klír, Markuzi, Kurek – Klavík, Kučaba.

René Machálek