Nikdy jsem nesestoupil, s dobrým přístupem nebudou problémy ani teď, říká trenér Radotína Kahle

10. listopadu 2011 10:55 » První měsíc ve funkci kouče A-týmu Radotína má za sebou 41letý Rudolf Kahle. Řídit mužstvo, které je coby obhájce prvenství v soutěži na posledním místě tabulky, to jistě není vůbec snadné. Z pěti utkání pod jeho taktovkou získal tým z Prahy 16 čtyři body. Celkem jich má sice jen osm, ztráta na týmy před sebou ale není nijak fatální.

Trenére, jaký byl tedy ten první měsíc u posledního týmu přeborové tabulky?
Kluci si nejprve museli na mě a na moji formu aktivního koučinku zvykat. Každý ví, že fotbal prožívám se vším všudy. Po zápasech bohužel i doma. Až do posledního zápasu jsem nemohl říct nic špatného, po porážce 0:3 na Čafce jsem ale zklamán. Přitom jsme nebyli horším týmem – z těch pěti zápasů pod mým vedením nás přehrálo jen béčko Viktorky Žižkov. Troufnu si říct, že v dalších zápasech jsme byli lepší, a to i na Čafce. Jenomže nemáme klasického koncového útočníka a neproměňujeme šance. Gólů tak dáváme málo, naopak vinou individuálních chyb nejsme schopni odehrát utkání vzadu na nulu. Já to ale ani nevyžaduji, spíš chci, aby kluci hráli fotbal. I když by samozřejmě nějaká ta nula momentálně neškodila... Udržíme-li si dosavadní dobrý přístup k tréninkům i zápasům, tedy s výjimkou toho na Čafce, nemůžeme mít nějaké problémy se sestupem.

Může být, jenomže čtyři body z pěti utkání jsou určitě méně, než jste si představoval, že?
Jistěže. Když jsem mužstvo přebíral, řekl jsem, že s ním chci uhrát ve zbývajících osmi podzimních zápasech dvanáct bodů. Stále je to ještě možné, i když to už teď bude hodně těžké, vyhrát poslední tři utkání. Tohle mužstvo na to ale má! Záleží jen na přístupu. Doufám, že tak sedm bodů z posledních tří kol uděláme.

Na Čafce jste však přišli o středního záložníka a tvůrce hry Pleyera, který byl vyloučen. To vaše šance na zisk tolika bodů ve třech kolech docela deklasuje…
Neřeším. Prostě se sáhne do béčka, máme dohromady kádr zhruba čtyřiadvaceti hráčů. A můžeme změnit i rozestavení a systém hry, nastoupit kupříkladu se dvěma štítovými záložníky. Pokud to odehrají kluci po stranách, není problém a nemusíme mít nutně tvůrce hry uprostřed pole.

Proč je vlastně Radotín poslední?
Svým způsobem bylo prvenství v uplynulém ročníku přeboru kontraproduktivní. Kluci byli zvyklí, že se dařilo a asi si mysleli, že jim to samo půjde dál. Jenomže nešlo. Odešla osa týmu v podobě zkušenějších hráčů, vůdci kabiny, za nimiž by šli ostatní. Prohrálo se poprvé, podruhé, hra se přestala dařit a v tu chvíli šly hlavy dolů. V této situaci jsem mužstvo přebíral. Snad to však zvedneme, já tomu tedy alespoň věřím.

Vidíte za ten zmíněný měsíc u mužstva nějaký posun směrem k lepšímu?
To vidím určitě, ale chtělo by to, zeptat se i kluků, zda to vidí stejně. A také šéfa klubu pana Šeráka. Posun tu je, na trénincích i v zápasech. Ale inkasujeme vždy po hloupých chybách první gól a pak musíme dotahovat. Individuálním chybám nelze z lavičky zabránit. Zase se vracím k přístupu – je-li v pořádku, můžeme vyhrávat zápasy i se slabším týmem, než tu byl loni. Já pracuji s tím, co tady je a nemám kvůli tomu problém. Bude-li tady tým složených ze samých devatenáctiletých kluků se správným přístupem k věci, pak budu pracovat s nimi. A uspějeme.

Váš předchůdce Richard Bogdanov přiznal, že změnil a vyzkoušel všechno, co jen šlo…
Nepřísluší mi, k tomuhle se vyjádřit. I když takhle nějak to asi bylo. Možná když jsem mladší, mohou ze mě kluci čerpat víc energie. Nicméně Richarda si hrozně vážím. A to jak lidsky, tak co se týká vztahu k béčku a ke mně, i v době, kdy měl s áčkem starostí ažaž.

Zmínil jste odchody opor týmu. Vybavují se jména Martin Dlouhý, Jindřich Neumann a Tomáš Sluka.
Ano, chybějí, ale nemá cenu se vymlouvat. Není to zase až takové oslabení, abychom museli být poslední. Postavíme to na klucích, kteří tady chtějí hrát, a kteří budou ochotni pracovat na sobě i na úspěchu celého týmu.

Vždyť jste ale sám zmínil, že vám chybí koncový útočník. A jen se Slukou odešlo čtrnáct branek.
Asi jo, ale netlačte mě do něčeho, na co odpovědět nemohu. Sluku znám z radotínské kantýny. Trénoval jsem béčko, on hrál za áčko. Jednoduše tu není a my si musíme poradit i bez něj. Třeba bude v zimě.

Svoji roli může hrát i fakt, že máte vzrůstem menší hráče.
To mi právě na Čafce bylo jasné, že budeme mít problémy při standardkách. Projevovalo se to, i třeba při autech.

Co takhle zkušenější brankář? Ten vám nechybí?
Vrátil se nám teď Krystyník, byl na stáži v Anglii. Od příštího zápasu tak máme k dispozici dva kvalitní brankáře. Honza Hůla je mladý výborný brankář, který musí nabrat zkušenosti, ale už během několika týdnů je na něm vidět spolupráce s Kosťou (Petrem Kostelníkem).

Jak velký je problém, že někteří vaši hráči mívají v nohou páteční večerní utkání futsalové ligy? A pak hrajete často v sobotu ráno?
Naposledy se mi zdálo, že to na jejich výkonech bylo vidět. Jenomže ti kluci mají ve svých futsalových klubech smlouvy, vždyť hrají nejvyšší soutěž. Pro nás je to skutečně problém, nemluvě o tom, pokud se navíc sejde ve stejném termínu zápas áčka a béčka.

Přišel jste z béčka, nadále ho trénujete a koučujete?
Stíhám to na úkor všeho ostatního. Je to náročné a v zimě si budeme muset říct, co a jak dál. Trpí tím rodina, i děti z prvního vztahu. V soukromém životě mám tedy pořádné resty. Od partnerky stále slyším: už nejsme nikde jinde, než na fotbale. Ale celkově mě neskutečně podporuje a fotbalu už i rozumí. Relativně. Navíc totiž ještě spolutrénuji na Meteoru ročník 2001, tedy starší přípravku. Mám tam syna. Co se týče béčka Radotína: v době mé nepřítomnosti ho koučuje Petr Kostelník.

Bylo podle vás chybou, že klub letos neakceptoval postup do divize?
To nevím. Jednak je to o penězích, bez posil by se to neobešlo, jednak o větším objemu tréninku. Pragmaticky vzato, ze sportovního hlediska by se nemohlo stát nic horšího, než spadnout zpět z divize do přeboru. Ale vedení se rozhodlo, že postup nevezme. Domnívám se, že to bylo správné rozhodnutí. Jet někam tři hodiny autobusem, tam prohrát všelijakým způsobem a jet zase pěkně zpátky?! Nic moc. Divize bývá často ve vesnicích a maloměstech, kde jsou peníze. Ty pak ale dojdou a klub sletí třeba až do třetí třídy. Ale zkaženou sobotu vám už to nevrátí.

Kam vlastně Radotín historicky patří? Do přeboru, divize, nebo snad dokonce ještě výš? Byly časy, kdy hrál o postup do nejvyšší soutěže.
Vidíte přece, jaká je teď doba. Máte-li generálního sponzora, ukážete si, na koho chcete. Jenomže my ho nemáme. Ale i tak odpovím – z hlediska historie a tradic by stadion v Radotíně snesl klidně třetí ligu, proč ne. Výš asi ne, to už jsou jen almanachy a staré fotky. V současnosti by ale docela klidně ušel i vršek přeboru.

Jste už vnitřně rozhodnut, zda chcete vést A-mužstvo i na jaře?
Vnitřně určitě. Dohodneme-li se s výborem, potenciál tu je. Fotbal mě baví a s tímto mužstvem lze pracovat. Posílíme o dva zkušené hráče, nebo třeba naopak o dva mladé, to pro mě není problém. Rozšířit kádr však musíme.

To znamená, že už chystáte zimní přípravu?
Dá se říct. Opět budeme hrát zimní turnaj v domácím prostředí, bude v tom i krátké soustředění.

V Radotíně bydlíte, nebo dojíždíte?
Dojíždím až z Libně, bydlím poblíž Meteoru. Ale budu to teď muset nějak řešit.

Radotín hraje přebor nepřetržitě jednadvacet let. V sezonách 1994/95 a 1997/98 byl jen bod od sestupu do I. A třídy. Zachrání se i tentokrát?
Během své hráčské i trenérské kariéry jsem nikdy nesestoupil. Proč by to tedy nemělo platit dál…

Denis Postler