Nezachránil by to tady ani Mourinho, říká kouč Ďáblic Veniger

14. května 2007 08:00 » Pouze čtyři body získali v deseti jarních kolech fotbalisté Ďáblic. Sérii špatných výsledků nezastavili ani v sobotu ráno doma s Libuší. Té podlehli 0:1 a už jen dva body je dělí od posledního Tempa. Právě na jeho hřišti se představí v příštím kole. V utkání půjde o hodně. Trenér Pavel Veniger však situaci svého klubu nevidí příliš pozitivně.

Na jaře se vám vůbec nedaří: v prvním kole jste porazili Přední Kopaninu, od té doby čekáte na výhru. Jak hodnotíte situaci vašeho mužstva?
Stále nám chybí čtyři hráči ze základní sestavy. To je znát, naše psychika není dobrá. Hrajeme o záchranu, ale na hřišti to není vidět.

Co tím myslíte?
Hráči to sice mají v hlavách, ale nikdo na ně netlačí. Rozdíl je v tom, že zatímco já jsem chodil na hřiště vyhrát, oni si chodí pouze zahrát. To je problém téhle generace.

Chybí vám tedy hráč, jako jste byl vy? Hecíř, kterého je všude plno?
Přesně tak. Chybí člověk, který by to na hřišti zbláznil, vyhecoval, aby ti kluci jezdili po zadku. Bez podobného typu, kterým je třeba zraněný Kejha, se nedá nic hrát.

Kdo vám kromě Kejhy schází nejvíc?
Ještě Čermák, Štumpf a Lojín. To jsou čtyři klíčoví hráči. Bohužel.

Proti Libuši se navíc zranil stoper Jehlička, kterého odvezla s rozseklou hlavou sanitka. To je asi velká komplikace, že? Bude hrát na Tempu?
To nevím. Ale pro nás je komplikace ztráta každého hráče. Na lavičce mám mladé kluky, kteří v životě nehráli přebor. Když je tam pustím, je to na nich znát.

Na podzim u vás hostoval útočník Admiry David Jehlička. Proč nezůstal?

Měl jsem o něj velký zájem, ale Admira byla v sitauci, že si nemohla dovolit ho tady nechat.

Směrem dopředu vám asi hodně chybí. To bylo vidět i proti Libuši. Sice jste si vypracovali několik slibných šancí, ale v zakončení byli hráči dost zbrklí.
Jak už jsem řekl. Vypadli nám čtyři lidi ze základu a není to s kým hrát. Libuš hrála to, co na nás stačí, takže průměrný fotbal s dorostenci. Bohužel kvalita našeho mužstva je katastrofická.

Věříte ještě v záchranu?
Věřím, nevěřím... Buď na to mužstvo má, nebo ne. Jak je vidět, tak na to nemá, takže nemáme v přeboru co dělat. To je celé.

To jsou silná slova.
Ale ne. To je realita. Takhle to vidím. Protože dostávat pět, šest, nebo sedm gólů, to je hrůza. S Libuší prohrajeme taky. Přitom to je mužstvo ze středu tabulky, které o nic nehraje. O nic mu nejde a hraje s dorostenci. Já už nevím, koho chceme porážet.

Co s tím budete dělat? Už v sobotu hrajete na Tempu.
Já už asi nic. Je to hlavně o zájmu hráčů. Každý má svoje. Trénovat chodí v průměru jednou týdně. Jen vyjímky dvakrát nebo třikrát. Pro ostatní je priorita škola a zaměstnání. Na trénování jim nezbývá čas. Ale trénovat jednou týdně, to na přebor nestačí. To je málo. Musí chtít. Já tady nejsem kvůli nim, oni jsou tady kvůli tomu, že mají rádi fotbal a že chtějí trénovat. Bohužel je to obráceně. Já jsem tady třikrát v týdnu a někteří z nich ani ne dvakrát. Tréninky jsou od šesti hodin, takže se nemají na co vymlouvat.

Prolíná se situace Ďáblic i do vašeho života mimo fotbal?
To víte, že jo. Žiju tím, je to pro mě stresující. Snažím se třikrát v týdnu dělat tréninky, vymýšlet taktiky, sestavy, plácám hráče po zádech, říkám jim: nevadí, nevadí... Přesto je to k ničemu. Já z toho nespím, oni někam zajdou, možná hodinu po zápase už nevědí, jestli vyhráli, nebo prohráli. Chvíli po zápase mají v kabině srandu.

To vás asi hodně štve, když se takhle nedaří, že?
Já jsem byl jiný hráč. Moje generace byla jiná, my jsme to všichni prožívali. Když se nám nedařilo, tak jsme aspoň bojovali, soupeři to znepříjemnili. Jenže v tomhle mužstvu není nikdo, kdo by třeba jen mluvil a zdvihl prapor.

Co vy? Křičíte v kabině hodně?
Trénovat může prakticky každý, který je jen malinko psycholog a hrál fotbal. Někdy je potřeba hráče seřvat, někdy pochválit. Já už ale nevím, co mám dělat. Teď s Libuší jsem o půli křičel, minule jsem nekřičel, když se na Bohemce prohrávalo 4:0. To je prostě na hráčích, ne v trenérovi. Může tady být třeba Mourinho a neudělá s nimi nic, protože mu přijdou zrovna tak jednou na trénink, jako mně. Co pak chceme trénovat? Gólmani mi přijdou dva na trénink jednou týdně. Tak co mám dělat? Standardky? Střelbu? To je o ničem.

Jak vidíte závěr přeboru a váš boj o záchranu? Z vašich slov se zdá, že jste trochu rezignoval.
Na přeborové úrovni to nemá cenu v Ďáblicích dělat. Tak se spadne do I. A třídy, možná níž, nevím kde se to zastaví, jak to tak bývá. Já už to asi nehodlám moc řešit. Kluci jsou dobrá parta v hospodě, bohužel ne na hřišti.

-tru-