Nevzdal jsem to. Útočník Doležel se po těžké zlomenině nohy rve s osudem

14. června 2017 12:00 » Byl zvyklý střílet góly. Dost gólů. Minimálně v Pražská teplárenská přeboru to pro útočníka Jiřího Doležela platilo. Proto odešel z Horních Měcholup na hostování do vyšších soutěží, hrál třeba divizi za Kladno. Jenže utrpěl dvojitou zlomeninu lýtkové kosti. Víc než rok nehrál. Teď je zpátky v Měcholupech a pere se s osudem. Odměnou za dřinu mu byla vítězná trefa proti Admiře B na 3:2. „Ani si už nepamatuji, kdy jsem takhle rozhodl zápas,“ říká Doležel.

Byl jste zvyklý rozhodovat zápasy, teď to vypadá, že byl ten pocit zvláštní a příjemný. Bylo to tak?
Kdysi mi to tam padalo (Doležel dal třeba v jednom ze zápasů za Žižkov B pět branek do sítě Bohemians B). Jenže teď jsem v situaci, kdy nemůžu hrát na sto procent. Ale vždycky, když mě trenér pošle na hřiště, tak jdu klukům pomoci. Když to tam spadlo, tak jsem měl velkou vnitřní radost.

Užíval jste si tu chvíli?
Upřímně, po gólu mě soupeř dohrál. Takže jsem zůstal ležet na zemi. Ale radost jsem měl, zase jsem mohl někomu říct, že jsem dal gól. V téhle sezoně se to povedlo jen třikrát.

Na konci zápasu jste byl i střídaný. To bylo kvůli zranění, nebo to byla taktická věc, protože jste vedli jen o gól?
Myslím, že to bylo tak půl na půl. Jak jsem říkal, nejsem stoprocentní. Ale trenér to udělal asi také proto, aby mi lidi zatleskali.

To je od trenéra hezké. Asi ví, že na lavičce náhradníků trpíte, když vidíte, že by se týmu střelec gólů opravdu hodil...
Celkově jsme na jaře měli hodně zraněných, vyloučených. Postihlo nás toho moc. Trenér ví, jaká je moje situace a chápe to. Když jsem hrál za Měcholupy dřív, tak za nás chodili hrát kluci ze širšího kádru Žižkova, ten tým byl jiný. Teď je tam hodně mladých kluků a je jasné, že je to o jednom, dvou gólech. Všichni víme, že útočná fáze týmu není ideální.

Pomohlo by, kdyby se vám povedlo dostat se do dřívější formy. Věříte, že se vrátíte do základní sestavy, nebo z vás bude střídající žolík?
Tak nějak vím, že ta noha už asi nebude nikdy stoprocentní. Cítím to, kost třeba reaguje na počasí... Ale určitě bych chtěl zpátky do základní sestavy. Nevzdal jsem to. Jenže během zimy jsem skoro netrénoval, měl jsem problémy. Věřím, že kdybych v zimě pod trenérem Slezáčkem mohl odmakat přípravu, vypadalo by to teď jinak.

Nejtěžší chvíle ale máte už za sebou...
To je pravda, už to snad musí být jen lepší.

Jak se vám ta nepříjemnost vůbec stala?
Byl jsem na hostování a hrál zápas. V poslední minutě jsem dával míč před brankářem na dlouhou nohu. A on do toho souboje vletěl. A pak na mě ještě spadnul. Ani nevím, co přesně to zranění způsobilo, ale noha byla po tom souboji v hodně nepřirozené pozici. Věděl jsem, že je zle.

Jak dlouho jste byl mimo hru?
Jednu sezonu jsem úplně vynechal, ale loni na podzim už jsem to zkusil. Ze začátku jsem s tím docela bojoval.

Byl tam respekt a podvědomá obava jít naplno do souboje?
Ne, ne. Vím, že někdo může po takovém zranění mít psychický blok, ale já to takhle nemám.

Jak jste to tedy myslel?
Bojoval jsem s fyzičkou, s tím, že jsem hodně dlouho nehrál. Člověk si to po takové době musel zase na hřišti všechno osahat. A musím přiznat, že to bylo znát, ta dlouhá herní pauza. Ale na tom nic nezměním a peru se s tím, jak jen se dá. Věřím, že už se všechno bude jen zlepšovat.

René Machálek, sport.cz