Neštěstí Chuchle s Trojou: Po 11 letech mají opět hřiště pod vodou
5. června 2013 12:00 » Po ničivých povodních v roce 2002 vybudovaly nové areály, zvládly těžké chvíle. Teď, po jedenácti letech, jakoby se pražské kluby Chuchle a Troja vrátily v čase. Jejich trávníky opět spláchla Vltava, vedle níž jejich hřiště stojí. Až opadne voda začne čas uklízení, vyčíslování škod a jejich náprava. Z obou táborů ale zní jasný vzkaz: „Už víme, co dělat. Tohle nás nepoloží. Pokračujeme!“
Byl čtvrtek a pršelo. V tu chvíli začal šéf Chuchle Jaroslav Bernkraut tušit, že jeho klub neunikne pohromě. „Ve čtvrtek jsem se začal bát. Řešil jsem, co se může stát, možná dřív než lidi, kteří by nás měli varovat,“ říká Bernkraut. „O víkendu jsem začal obvolávat krizové štáby, protože pořád pršelo. To už jsem věděl, že to bude průšvih.“
Do areálu Chuchle, jejíž A-tým hraje I. A třídu, pak opravdu vtrhla velká voda. „Po povodních v roce 2002 jsem už nečekal, že se dožiju něčeho podobného. Voda nás mohla zatopit, ale není možné, aby tudy protékala znovu takovým proudem,“ zlobí se Bernkraut, který je v Chuchli od roku 1993. „Před jedenácti lety se stala chyba, ta se teď opakovala. To není normální. Problém vidím v upouštění přehrad. Když to pustí někdo najednou, je to smrt. Pokud teče voda proudem, trávník vám to odplaví.“
Před lety začínala Chuchle od nuly. Neměla žádnou pojistku, přišla o všechno. Po dvou letech od povodně slavnostně otevřela hřiště i nové kabiny. V nich teď brigádníci nanosili všechny věci do nejvyššího patra co nejblíž ke stropu. „Doufám, že škody teď nebudou tak zásadní. Přesto odhaduji, že se dostaneme na částku milion a půl korun,“ říká Bernkraut. „Zkusíme požádat o nějaký grant, uvidíme, až opadne voda. Máme výhodu v tom, že už víme, co máme dělat, protože jsme totožnou situaci zažili.“
Sezonu dohrají týmy Chuchle buď na hřištích soupeřů, nebo v azylu na Motorletu, s nímž postižený klub spolupracuje. „V téhle fázi sezony se to dá řešit, chod klubu není ohrožený, akorát to nebude v Chuchli, ale jinde,“ popisuje Bernkraut. „Už tenkrát jsme hráli soutěže, i když jsme neměli své hřiště. Budeme bojovat, určitě. Vždycky se musí bojovat.“
Stejně se k událostem posledních dní staví v Troje. Rovněž tady leží hřiště v bezprostřední blízkosti Vltavy, která ho zaplavila i v roce 2002. „Nikoho jsem neslyšel, že by říkal něco v tom smyslu, že nemá cenu fotbal v Troje obnovovat. Vůli máme, bojovnou náladu taky,“ popisuje Jaroslav Fliegl, sekretář klubu z I. B třídy. „Byli jsme varovaní, že povodně přijdou, ale tomu se nedá zabránit. Čekali jsme to, aspoň jsme stihli zachránit techniku.“
V Troje mají zkušenosti, že i při snaze dobrovolníků nelze odstranit následky potopy brigádně. Zkoušeli to v roce 2002... „Jde o to, kolik zůstane na hřišti bahna. Tenkrát tam leželo
V Troje je sice vybudovaný protipovodňový val, ten je ale až za hřištěm. Chrání přilehlé domy i klubové kabiny. „Z hlediska ochrany domů je ten val účinný, naše hřiště ale neochrání, navíc docela narušil chod klubu. Pro nás je val pouze překážka mezi kabinami a hřištěm,“ povídá Fliegl.
Teď čeká Troju jednání s pojišťovnou a zajišťování náhradních hřišť na tréninky i zápasy. „Je konec sezony, je to dohratelné, to by neměl být problém,“ odhaduje Fliegl. „Pražský fotbalový svaz nám vychází vstříc a ulehčuje nám všechny administrativní povinnosti. Jde naštěstí jen o dohrání soutěží. Teď se nedělají přestupy, odpadá hlídání různých termínů, až do srpna bude klid. Tedy klid... Musíme to tady zase obnovit.“
Radim Trusina
