Nejdřív šel na pódium Železný, až pak kopaninský Nedvěd. Tak vypadaly ceny Fair play

30. března 2007 08:00 » Poslední březnové úterý roku 2007 si asi bude Robert Nedvěd pamatovat hodně dlouho. Záložník Přední Kopaniny totiž z rukou předsedy Českého olympijského výboru Milana Jiráska převzal hlavní cenu za Fair play čin roku 2006.

Jaké jste měl pocity?

Byl to úžasný zážitek. Opravdu krásný. To jsem ani nečekal. Byl to skvělý den.

V čem vás předávání cen za Fair play činy překvapilo?

Bylo to hrozně příjemné, úplně jiný styl vyhlašování nějakých cen, než jsem zvyklý. Lidé tam byli hrozně přátelští. Asi proto je to klub Fair play.

Takže jste ani nebyl nervózní? Kdy jste vůbec začal tušit, že cenu dostanete právě vy?

Když mě na akci zvali, bylo mi několikrát zdůrazněno, ať určitě přijdu. Tak jsem něco tušil. A nervózní jsem byl do chvíle, než řekli moje jméno. Přišel jsem k panu Jiráskovi, ten už ke mně mířil s cenou, já koukal kolem sebe a ani si nestačil uvědomit, co se děje. Naštěstí jsem šel na řadu jako poslední, takže jsem od předešlých oceněných okoukal to, jak se chovat a co dělat.

Co vám předseda Jirásek říkal?

Nejdřív mi gratuloval, a pak se ptal na Přední Kopaninu, jak si vedeme. Zná se s panem Cigánkem starším, tak jsme se pak dali na řeči i při rautu. Ještě jednou jsem mu popisoval, co se vlastně při zápase, za který jsem dostal cenu, stalo (Nedvěd zakopl míč před prázdnou brankou soupeře, když zjistil, že brankář Radotína leží na zemi a potřebuje ošetřit - pozn. red.).

Co vám bude váš čin připomínat?

Dostal jsem vázu s potiskem, čestný diplom, odznak a knihu Rytíři sportu.

Cítíte se teď také jako „rytíř sportu“?

Já se v té knížce nenašel, asi mě tam zapomněli dát (směje se).

Vyhlášení se zúčastnil i bývalý slavný oštěpař Jan Železný. S ním jste se také potkal?

Ne, jen seděl kousek od mého stolu. Někam spěchal, takže mu jeho cenu za celoživotní kariéru předali jako prvnímu a pak odešel. Tím pádem jsem zaujal jeho místo v programu a šel jsem na pódium jako poslední.

Možná právem ne?

To nechci hodnotit. Prostě jsem jen zakopl míč. Někdo si toho všimne, napíše o tom, celé se to zmedializuje a už to jede. Myslím, že takových činů je spousta, ale nikdo si jich nevšimne, nebo na ně neupozorní. To se u mě stalo a ocenění mě hrozně těší. Je to úplně skvělý pocit.

Lepší, než vyhrát fotbalový zápas a dát třeba vítězný gól?

Vždycky jsem doufal, že někdy vyhraji nějakou fotbalovou trofej, tak mám aspoň tuhle. Ne, vážně: ze začátku si ze mě kluci v kabině dost dělali srandu, ale já jsem na tuhle cenu hrdý a pyšný.

Jak reaguje vaše okolí mimo kabinu?

Známí mi moc gratulují, jsou z toho nadšení.

A jak na vaše ocenění reagoval klub z Přední Kopaniny? Budete uveden do jeho síně slávy?

Hned po zápase mi poděkovalo vedení, moc je to těšilo, mají radost. Předseda Tomáš Cigánek se se mnou zúčastnil slavnostního vyhlášení a snad se chystají nějaké sponzorské plakáty s touhle tématikou. Tak doufám, že mi klub udělá jeden pro mě na památku, že bych si ho třeba zarámoval.

Pověsíte si ho do obýváku?

S tím bude problém. Přítelkyně nerada vystavuje věci, radši je zavře do šuplíku. Snad jí přemluvím (směje se).

Změnilo se po tomto ocenění ve vašem životě?

Ne, vůbec nic. Jen slýchám víc vtípků v kabině.

Teď budete asi ostře sledovaný. Dokážete si představit situaci, že byste třeba nejednal fér a lidé by vám to hned dali najevo?

Záleží na situaci, je to rozhodnutí ve vteřině. Já se snažím být fér na hřišti i v životě. Tohle bych udělal znovu. Nemá to nic společného s fotbalem. Je to o lidskosti. Doufám, že se do situace, o níž mluvíte, nedostanu.

Teď jste se dostal do médií. Jaké to bylo dávat rozhovor pro celostátní rádio?

Zájem žurnalistů mě překvapil, ale nebylo to zase něco úplně nového. Už se mi to párkrát stalo na Kladně. Ale je pravda, že se mi to nestává každý den. Jen škoda, že mě nechtěla televize, ta čekala jen na Železného (směje se).

V cenách Fair play jste uspěl. Jak jste spokojený se svými výkony na hřišti?

No, teď se zrovna docela trápím. Snad to v sobotu prolomím s Tempem.

-tru-