Nejdřív blikanec, pak gól po dvou letech, říkal záložník Hurych po další výhře Uhelných skladů

24. května 2010 07:00 » V součtu s minulou sezonu dali fotbalisté Uhelných skladů v přeboru 91 gólů. Ale jen jednou se mezi střelce zapsal záložník Petr Hurych. Povedlo se mu to v sobotu, kdy dal krásný první gól proti Bohemians Praha B a jeho tým díky vítězství 3:1 ztrácí na 6. místě čtyři body na vedoucí Zličín. Dostal se tak nečekaně do boje o nejvyšší pozice. „Byl to můj první gól po dvou letech,“ usmíval se Hurych, jeden z nejlepších hráčů domácích.

Přitom jste vůbec neslavil, jen jste stál a zvedl ruce. Proč?

Byla to pro mě strašná úleva, místo nějakého slavení to bylo spíš takové vykřičení se (usmívá se). A hlavně jsem měl za sebou osmdesátimetrový sprint, na oslavy už mi chyběla síla (Hurych rozjel dlouhým míčem do křídla na Hnáta gólovou akci a naběhl si na jeho centr – pozn. aut.). Byl jsem rád, že jsem se konečně střelecky prosadil a zlomili jsme odpor soupeře.

Proč jste tak dlouho nemohl dát gól?

Já se moc k zakončení nedostávám, dřív jsem taky hrával stopera. Byla to pro mě opravdu úleva a velká radost. Jeden čas jsem góly poměrně dával, teď jsem si dal přestávku, třeba se zase budu prosazovat častěji.

Ale ještě před gólem jste nesmyslně fauloval jednoho soupeře na polovině hřiště a mohl jste být rád, že vám rozhodčí dal jen žlutou kartu.

No jo, to byl takový blikanec, přiznávám. Byla ve mně trochu frustrace z několika odražených míčů k nohám soupeře, fauloval jsem zbytečně. Rozhodčí ale nasadil trochu volnější metr. I hřiště dávalo příležitost ke skluzům, kterých tam bylo dost. Hlavně ze strany hostů. Žádný ostřejší zákrok ale kartou potrestaný nebyl. Je ale možné, že by mě jiný rozhodčí hned vyloučil.

Neměl jste z červené karty strach? V tu chvíli byl stav 0:0.

Trochu jsem se bál, když rozhodčí začal horlivě karty vytahovat. Ale ten metr nastolil v zápase opravdu hodně mírný, takže i můj zákrok byl ještě v rámci žluté karty.

Vyhráli jste potřetí v řadě, na jaře už posedmé. Máte 46 bodů a dotahujete se na čelo tabulky. Co vy na to?

Je to trochu zázrak. Po podzimu jsme měli 22 bodů, tohle jsme vůbec nečekali. Ale trochu se tady uvolnila atmosféra, hrajeme bez stresu, prostě se nám daří a dokážeme toho využít. Za celé jaro jsme dostali jen čtyři góly. Jeden na Hájích v poslední minutě, kde jsme přišli o výhru, dva na Aritmě a teď z penalty. Dozadu hrajeme opravdu dobře, je pravda, že někdy máme i štěstí, ale do výborné formy se rozchytal taky brankář Domlátil. Když za obranu něco projde, dokáže zlikvidovat jasné tutovky.

Na začátku sezony jste na tom byli tragicky, po sérii neúspěchů skončil trenér Mysliveček a pod jeho nástupcem Pauříkem jste k nezastavení. Co se změnilo?

Tréninky zas tak odlišné nejsou, v zimě jsme možná trochu víc zabrali a běhali... Celkově je uvolněnější atmosféra a dostali jsme se do pohody. Někdo se možná mohl bát, že Pauřa (trenér Pauřík) nebude mít dostatečný respekt, protože se s ním hráči znají dlouho a často si s ním tykají, ale on má přirozenou autoritu. Na tréninku je to možná od dob trenéra Myslivečka volnější, ale v zápase se dokážeme vyhecovat a makáme. Je to spojené i s výsledky. Když se daří, vyhecujete se snadněji.

O Uhelných skladech se začalo mluvit i v souvislosti s prvním místem. Co na to říkáte?

No, je to hodně příjemné. V tomhle kole prohrála Aritma i Čafka. Je tam ještě dost zápasů týmů z první pětky mezi sebou. I my máme doma v předposledním kole Zličín. Klidně to může být rozhodující souboj. Nás teď čeká domácí zápas s Újezdem, pak jedeme do Vršovic. Tyhle dvě utkání se pokusíme proměnit v šest bodů, pak to může být ještě hodně zajímavé. Nemáme co ztratit, nic a nikdo nás netlačí. Může se klidně stát, že se největší favorité vybijí mezi sebou a my se ještě posuneme výš.

Třeba až na první místo? Teoreticky ještě šanci máte. Vy už jste divizi na Uhelných skladech zažil.

První místo? To by byla nádhera, kdybychom vyhráli přebor, ale tenhle mančaft by asi výš hrát nechtěl. Tady jsou kluci, pro které je fotbal jenom radost, přednost má práce. Na divizi pak musíte trénovat čtyřikrát týdně, to by nešlo. Navíc by divize stála hodně peněz. Než je dávat do autobusu za cestu do Ústí nad Orlicí, je lepší, abychom si o ty peníze zahráli.

Takže jaký máte cíl do závěru sezony?

Bavili jsme se v kabině o tom, že bychom chtěli zkusit skončit třetí. Na tuhle pozici teď ztrácíme tři body, což se za čtyři kola stáhnout dá.

Pak by to byla vaše nejlepší sezona od sestupu z divize. Přebor teď hrajete pátým rokem a nejlépe jste skončili na pátém místě s 52 body.

Dnes máme bodů 46 bodů a ještě jich je ve hře dvanáct. Pokusíme se naší nejlepší sezonu od dob divize překonat. Je to opravdu paráda. Po šesti kolech jsme byli předposlední, vůbec se nám nedařilo. Jen jsme poslouchali, že máme jeden z nejlepších týmů v přeboru, každý se divil, co se s námi děje. I já jsem si říkal, že přece není možné, abychom s tak dobrým mužstvem hráli o záchranu. Naštěstí jsme se dokázali zvednout. Tým máme opravdu dobře poskládaný: vysoké a důrazné obránce, v záloze to taky nějak odehrajeme, v útoku je gólový Ondra Hnát, i když už je taky možná trochu za zenitem (směje se). K tomu je zraněný Patrik Brodan, který dával góly. Dlouhodobě je mimo kvůli kolenu i Lukáš Zilvar, který předtím trápil roky všechny obránce v přeboru.

Ještě bych se vrátil k sobotě: vy jste měl proti Bohemians Praha B zvýšenou motivaci i tím, že se na vás byl podívat váš kolega ze Slavie. Byl ze skautského oddělení, že?

Ano, byl tam kolega a říkal mi, že se na mě zaměří a bude mi dělat statistiky.

Jak to dopadlo?

Sám jsem zvědavý, ale v rychlosti mi říkal, že jsem prvních dvacet minut zvládnul super, ale pak jsem trochu vypadnul z role. To víte, v přeboru asi nikdo nemá fyzičku na to, aby byl pořád u míče a byl u všech akcí. Naštěstí jsem byl u té jedné důležité.

-tru-