Nečekaný trumf Libuše Kuchař: Když šéf Hrdlička zavelí, přijdu zase
14. listopadu 2014 07:00 » Tomu se říká vytáhnout trumf v pravý čas. Fotbalisty Libuše posílil pro zápas minulého kola s Vršovicemi zkušený záložník Tomáš Kuchař a dosud neporažený Union padl. Na Libuši prohrál 0:2. Kuchař v osmatřiceti letech ukázal, že je to stále Pan fotbalista, který uklidní hru a vymyslí chytrou přihrávku. „Hlavně jsem spokojený s tím, že jsme vyhráli. Libuš to moc potřebovala,“ řekl Kuchař, který za Libuš naposledy nastoupil na tři zápasy v sezoně 2012/13.
To byl tedy parádní comeback, korunovaný tím, že jste byl vyhodnocen jako nejlepší hráč utkání. Co na to říkáte?
Fakt mě tak vyhodnotili? Toho jsem si ani nevšiml. Možná to bylo tím klidem, mladí hráči jsou občas trochu splašení. Já dám balon na zem, přihraju. Samozřejmě, je to hezké, pokud to takhle někdo viděl. Ale musím říct, že v kariéře jsem odehrál hodně lepších zápasů. Tohle zase něco extra nebylo.
Jenže vy jste šel do zápasu po hodně dlouhé pauze, trenér Hruška říkal, že vás zvedli z postele…
To jsou ty hlášky trenéra. (směje se) Ale je fakt, že kluků bylo málo. V pátek bylo na tréninku sedm lidí, někteří hráči byli pryč, další v trestu. Takže bylo třeba, abych naskočil.
A jak to tedy s vámi bylo?
No, šel jsem si v pátek zatrénovat, a pak na zápas. Takže to bylo skoro z voleje. Ale přebor je taková soutěž, kde může každý vyhrát nad každým. O Vršovicích jsem měl nějaké reference, čekal jsem něco jiného, lepší výkon. Říkal jsem si, že kdo dá v tomhle utkání gól, tak vyhraje. A dala ho Libuš a vyhrála. Z toho mám radost.
Jak dlouho jste tedy nehrál zápas?
Ale já jsem v létě hrál často a trvalo to až do půlky října. Chodil jsem za Klub Internacionálů. On si někdo řekne, no jo, šel si zahrát za dědky, ale tak to vůbec není. Navíc tam člověk přijde a čeká se od něj, že bude běhat. Navíc nastupujete proti celkům, kde jsou mladí kluci, takže si to odmakáte. Já jsem samozřejmě chodil cvičit a běhat. Skoro každý víkend jsem hrál, bez sportu neumím žít. Tady to bylo složitější snad jen v tom, že vzhledem k terénu si každý nosil na kopačkách o půl kila víc. (směje se)
Vy jste ostatně s běháním neměl problém, vždyť jste si dal před pár lety i maraton…
Hrát fotbalový zápas je ale něco jiného, než když si jdete třeba zaběhat a dáte deset kilometrů. Když jsem v neděli vstával, tak jsem si připadal jako dědek. Bolela mě záda i některé svaly. Ale není to problém. Fotbal jsem dělal celý život, sportoval jsem celý život, stačí to všechno během pár tréninků oprášit. Tohle tělo nezapomíná.
Jak s vámi bude dál? Nastoupíte v sobotu proti lídrovi soutěže na Přední Kopanině?
Musím se o všem pobavit se šéfem klubu. Kluci, co chyběli, už se vrátili, vypršely nějaké tresty. A já se nechci nikam cpát. Jednak mi není úplně dobře, za druhé: před Vršovicemi neměl trenér pomalu jedenáct kusů na zápas, tady ten problém už není.
Ale šance, že nastoupíte tu je, ne?
Já to vidím takhle: hrát by měli kluci, co celý týden poctivě odtrénují. Ať jsou třeba o něco horší, ale odmakali přípravu, tak by měli hrát. A pak přijde někdo na trénink v pátek a hned půjde do zápasu? To by mě štvalo. Necítil bych se dobře. Já jsem asi jiná generace, nebo to prostě vnímám jinak. Uvidíme, možná na Přední Kopaninu ani nepůjdu. Nebo se tam pojedu podívat jako čestný člen Libuše.
Nebo taky nastoupíte… Kopanina má silné a dobré mužstvo, porazit lídra přeboru, to by byla paráda, ne?
Vím, že je tam Pišta (Tomáš Pešír) a taky Poláček, mají dobrý tým, takže jsem zvědavý, jak jsou na tom. Já dělám u Vendy Hrdličky (šéf Libuše), jsem za to rád, takže když zavelí, tak samozřejmě půjdu a rád. Stane se, že třeba zavolá, že v úterý v deset dopoledne je trénink. Sešli jsme se na Libuši v deseti lidech a pěkně jsme si zaběhali a zahráli. Teď zrovna taky jedu na trénink (rozhovor probíhal ve čtvrtek před desátou hodinou dopoledne).
Tak to budete mít během týdne dva tréninky, což podle vašich předchozích slov tělo nastartuje, oprášíte zvyklosti z předchozích let a čekám vás v základní sestavě…
Vážně uvidíme, jak se budu cítit. Libuš ale každopádně potřebuje udělat nějaké body. Kdo by čekal, že jich teď bude mít jen třináct.
A co na to říkala vaše žena? Asi byla zvyklá na víkendy s vámi a tohle by byla změna.
Když jsme někde hráli s Internacionály, tak jsme třeba jeli s rodinou na Moravu o den dřív a všechno si tam prošli. Žena se mě pořád ptala, proč ještě nehraju. My jsme vážně sportovní rodina. Kluk hraje fotbal za Bohemku, dcera dělá atletiku a aerobic, takže v tom by žádný problém určitě nebyl.
René Machálek
