Nebýt posledních tří kol, tak by v rezervě Žižkova vládla spokojenost
26. listopadu 2008 09:55 » Viktoria Žižkov jako nováček v ČFL rozhodně nezklamala. Po rozpačitém úvodu, kdy z prvních čtyř kol vybojovali žižkovští jen bod, se tým rozjel a postupně se posunul do horní poloviny tabulky. Závěr soutěže ale nezastihl svěřence trenéra Romana Veselého v dobré pohodě. V posledních třech kolech totiž ani jednou nebodovali. Výsledná 9. příčka ale naplňuje cíl daný před sezonou, kterým byla záchrana. I přesto na Žižkově úplně spokojeni nejsou. „Nejvíc mě asi mrzí prohra s Náchodem. Byla to jediná porážka v domácím prostředí za celou sezonu. Kdybychom měli tyto tři body, tak bychom mohli říct, že jsme na tom dobře,“ hodnotí Veselý.
Před sezonou jste říkal, že se chcete zachránit nebo hrát uprostřed tabulky. Po podzimu jste na deváté příčce. Jste spokojen?
Spokojenost panovat nemůže. Každý trenér i mužstvo chce vždy víc. Byli bychom spokojení, kdybychom skončili tam, kde jsme byli čtyři nebo pět kol před koncem soutěže. Tedy o malinko výše. Když se na to ale podívám reálně, tak 26 bodů, které jsme udělali, a výkony, které k tomu vedly, tomu postavení odpovídá.
Měli jste před sezonou stanovený bodový cíl pro podzim?
Bodový cíl jsme určitě stanovený neměli. Jasným cílem pro nás byla záchrana. Jsme v soutěži první rok a tento cíl stále platí.
Do sezony jste vstoupili třemi remízami a jednou prohrou. Pak jste se ale rozjeli…
Doplatili jsme na to, že soutěž je těžší. Hráči si na to museli zvyknout. Chyby se v této soutěži neodpouští. Po těch úvodních zápasech jsme se dostali do tempa a udělali dobrou sérii. Bodový zisk nás pak katapultoval do horních pater tabulky. Pak byl klid na práci, jak se říká.
Zatímco v prvních deseti kolech jste inkasovali jen pět branek, ve zbylých sedmi zápasech jste jich obdrželi deset. Kde nastala ta změna?
Jak se blížil konec soutěže, tak se sestava točila. Ať už kvůli kartám, příchodu hráčů z áčka nebo zraněním. Potom to bylo znát. Výsledky pak byly takové proměnlivé. My jsme inkasovali více branek, protože jsme začali dělat více chyb. Toto všechno se nám vymstilo.
Podzim by se jistě hodnotil příjemněji nebýt posledních tří kol, kdy jste nebodovali, že?
To je jednoznačné. Nejvíc mě asi mrzí prohra s Náchodem doma. Byla to jediná porážka v domácím prostředí za celou sezonu. Kdybychom měli tyto tři body, tak bychom mohli říct, že jsme na tom dobře. Takto to konstatovat nemůžeme.
Tři body navíc by vás katapultovaly na úroveň Českých Budějovic B. Je rozdíl v tom vést v ČFL rezervu ligového týmu ve srovnání s ostatními týmy?
U nás je to práce jak s mladými hráči, tak s těmi, kteří přicházejí z A týmu. Je to hodně o psychologii, protože kádr se hodně točí. Práce je to dost a dost. Co se týká podmínek, tak ty jsou u nás co se týče tréninkových podmínek srovnatelné s A mužstvem.
Mají souboje prvoligových rezerv podle vás větší náboj?
To nelze takto brát. Samozřejmě derby se Slavií náboj mělo. My jsme rádi, že jsme ho zvládli. Každé utkání v ČFL je těžké. Nerozlišujeme, jestli to je rezerva nebo jiný tým.
U vašeho A mužstva se během podzimu vystřídali tři trenéři. Mělo to vliv na chod vašeho týmu?
Je to těžká situace pro každý klub, když se během dvou, tří měsíců vymění tři trenéři. Každý má jiný pohled na hráče a v důsledku se pak obměňují hráči, kteří putují do béčka. Tento vliv to asi má. Jinak si myslím, že fotbal není nikterak složitý. Každý trenér chtěl s mužstvem vyhrávat. Velké rozdíly v trénování nebyly.
Za trenéra Csaplára jste se zúčastňoval i tréninků A mužstva. Funguje stejná praxe i nyní za trenéra Ščasného?
Ne. Model je stejný jako za trenéra Grigy. To byla iniciativa trenéra Csaplára. Člověk se učí a snaží se pro sebe i tým si něco vzít od každého. Každý trenér má svůj styl a má jiný náhled na mužstvo. Se všemi trenéry jsem vycházel dobře a jsem jen rád, že jsem je mohl poznat a spolupracovat s nimi.
Od třetiligové rezervy to do první ligy nemusí být zase až tak daleko. Máte vyšší ambice, než trénovat „jen“ ČFL?
Hrál jsem ligu s Bohemians a chtěl bych se do ní jednou vrátit. Já ale nemám takové jméno jako někteří bývalí hráči, kteří mají za sebou reprezentační kariéru. V tomto smyslu to mají trochu ulehčené. Já jdu krok za krokem a snažím svoji práci dělat co nejlépe. Pokud se to podaří, tak budu jen rád. Je to asi sen každého trenéra se dostat co nejvýše. Proto tu práci dělám.
-kou-
