Napadlo mě, jestli se mi tohle všechno nezdá, usmívá se kouč Dubovči po šesté výhře Měcholup

15. září 2009 07:00 » Fotbalisté Horních Měcholup prožívají skvělý start do divizní sezony: ve skupině C zatím vyhráli všech šest zápasů a jsou druzí o skóre za stejně úspěšnými Pardubicemi. Trenér Roman Dubovči ale mluví klidně, žádná velká prohlášení. „Euforie a nadšení? Jak se to vezme. Já to pořád krotím, nic není hotového, je to jen začátek,“ opakuje Dubovči.

Takže vy euforii ze šesti výher nepodléháte?

Ne, ne, ne, vůbec ne. S Letohradem jsme odehráli další těžký zápas. Měli jsme soupeře přečteného, po sestupu ze třetí ligy odešlo dost hráčů, ale oni tým doplnili velmi vhodně a kvalitně. My jsme ale Letohrad do ničeho vážného nepustili. Gól jsme dostali z přímého kopu, který hráč trefil perfektně. Bránili jsme výborně, v tomhle směru maximální spokojenost.

Ale nebyla to tak lehká záležitost. Ve druhém poločase jste přišli o vyloučeného Buldru. To byl asi dost kritický okamžik, ne?

Stav byl v tu chvíli 1:1, Buldra je střední záložník, byl to velký zásah do mančaftu. Naštěstí jsme to zvládli.

A dál pokračujete v báječném startu sezony. Nebolí vás ještě záda, jak vás teď lidé po nich plácají?

(Směje se) Teď plácají, za chvilku plácat nemusí, to k fotbalu patří. Mě hlavně těší, že jsme vítězný gól dali ze situace, kterou jsme v pátek trénovali, jenže to Rožánek dával těsně nad. Schoval si gól do zápasu. Od Podskuby přiletěl nádherný centr na zadní tyč, to bylo taky hodně důležité. Tahle situace mě moc potěšila.

Jak vás těší divácké návštěvy v Měcholupech? Do zápasu s Letohradem jste šli jako vedoucí celek soutěže.

Přišlo se podívat 250 diváků, což je takový standard. Na můj vkus by mohlo chodit víc lidí, když hrajeme takhle nahoře. Snad se to ještě zlepší.

Spokojený jste určitě s náladou, která v Měcholupech panuje. Patříte k trenérům, kteří vymýšlí různé sázky a hecují svůj tým?

To víte, že různé věci vymýšlíme, ale necháme si to v kabině.

Prozradíte aspoň, v čem je kouzlo Měcholup?

Opakuju to od přípravy: kluci si věří, strašně makají, i když mají zaměstnání a starosti jako každý jiný. S jejich přístupem jsem stoprocentně spokojený, ale pořád musíme odstraňovat nějaké chyby. Je dobré, že si je kluci dokáží přiznat, nediskutují o nich, když jim něco vytknete. Mají velmi pozitivní přítup.

Pět zápasů jste vyhráli o gól, o to jsou ty body cennější. Souhlasíte?

Je to tak. Po zápase s Letohradem jsem klukům v kabině děkoval, jejich morál byl hodně vysoký. Odjezdili to naplno. Letohrad šel v závěru logicky do tlaku, hnal se za vyrovnáním, ale do ničeho jsme ho nepustili.

Vy toho v Měcholupech pamatujete už hodně. V přeboru jste tři roky zpátky začali dokonce devíti výhrami v řadě. Která série je pro vás cennější?

V přeboru byla sice série delší, ale tohle je divize, vyšší soutěž. Zažíváme jednoznačně nejlepší start do divize a je to víc než přebor.

Proč to tak nešlo v minulém roce? Kádr zůstává pohromadě, velké změny nenastaly.

Mančaft byl pohromadě už loni, ale ještě asi nebyl tak vyzrálý a zkušený. Teď jsme vyrovnané zápasy dotáhli do vítězného konce, dřív jsme je uhráli jen na remízu. Kluci jdou výsledkům tvrdou prací naproti.

Do kdy tahle vaše vítězná série může pokračovat?

Já bych měl ideální plán: Jsem rodilý Pardubák, s Pardubicemi hrajeme poslední kolo, bylo by hezké zahrát si o podzimního mistra. Ne, to je sranda. Nekalkuluji, nepočítám, kolik bodů ještě chceme získat. Těžké zápasy ještě přijdou, zrovna teď v Hradci Králové. Za mísní béčko hrají mladí kluci. Předvádějí technický, rychlý, jednoduchý a nepříjemný fotbal.

Přesto tam můžete hrát naprosto v klidu, máte 18 bodů. Před rokem jste ve stejné fázi soutěže měli bodů pouze pět. Neříkal jste si někdy, jestli se vám tohle celé nezdá?

Když budu upřímný, tak jsem si tuhle otázku položil. A hned jsem si na ní odpověděl: Ne, nezdá! (směje se)

Máte doma vylepenou tabulku?

Doma ne, máme jí v kabině. Já všechno sleduji na počítači, dívám se na sestavy a komentáře soupeřů. Že bych si stříhal tabulku, to ne.

A kdo tabulku z novin stříhá?

Starají se o to kluci v kabině. Napíšou k tomu něco ve smyslu: Tady se podívejte...

Hráči jsou výher plní, určitě se o nich hodně baví. Vy jste mluvil o tom, že krotíte euforii. Jde vám to?

Je jasné, že v kabině slýchám hlášky typu, že už jsme ve třetí lize, to probíhá. Já to ale nerad slyším a hned utnu. Pořád mluvíme o pokoře, je na každém hráči, jak se s tím vypořádá. Ještě jsme nic nedokázali. Do téhle doby paráda, ale teď se ukáže, jestli na to kluci mají, nebo se z toho lidově řečeno podělají a budeme hrát střed tabulky. Teď se uvidí, jestli patříme do špičky nebo jinam.

Vaše pozice je o to těžší, že vás soupeři rozhodně nepodcení.

To asi ne, budou se na nás dívat jinak. Ale tahle soutěž je nesmírně vyrovnaná. Byť jsou v tabulce poměrně velké bodové rozdíly, pořád platí, že každý může porazit každého. Nikoho bych neodepisoval ani nefavorizoval.

Po čtvrtém kole jste nechtěl ani slyšet o nějakém přehodnocování cílů Horních Měcholup. Předpokládám, že jste názor nezměnil. Dá se aspoň říct, že byste po tak skvělém začátku byl zklamný, kdyby Měcholupy neskončily do pátého místa?

Je pravda, že po takovém rozjezdu bych zklamaný byl. Kol je ale ještě moc, stát se může hodně věcí. Přijdou zranění, ztráta formy. Start jsme zvládli, teď to ještě musíme potvrdit.

CO NA TO VEDENÍ?

Jiří Jindra, sportovní ředitel klubu:

„Kdyby mi někdo v létě řekl, že budeme mít po šesti kolech 18 bodů, nevěřil bych. Tohle je úžasné. Věřili jsme, že to bude lepší než v těch dvou předchozích sezonách, ale tohle je perfektní. V čem je naše kouzlo? Řekl bych, že je to dlouhodobější budování kádru, který se tady vytvářel přes dva roky. Ustálila se nám kostra týmu, vhodně jsme mužstvo doplnili a zažíváme nejlepší divizní start. Taky jsme po čtyřech letech změnili prémiový řád. Je teď mnohem víc motivační. Já to nerad hodnotím, ale asi se to nějak odráží. Daří se a jsme spokojení, jsme ale taky pořád na zemi, jsme dál pokorní, to není žádná výmluva, tak to prostě je. Pokud bychom na těchto příčkách byli i v zimní přestávce, můžeme se bavit o nějakém přehodnocování cílů. Zatím pořád platí ten starý: chceme být do pátého místa. Loni se nám to nepovedlo, letos v umístění v první pětce věřím.“

-tru-