Na jaře na nás nikdo neměl, říká Burda, hvězda Cholupic

22. června 2009 10:00 » Nebýt jeho, jen těžko by teď Cholupice slavily postup do přeboru. Záložník Aleš Burda byl při zápase s Podolím hodně vidět: většina akcí hostů šla přes něj, po jeho střele do břevna doklepl míč do sítě Polák, před koncem pak vymyslel parádní uličku na Svobodu, který sám před brankářem nezaváhal. „Udělejte rozhovor s Alešem, byl nejlepší na hřišti,“ radil cholupický trenér Roman Truneček. „To si nemyslím,“ smál se Burda, jedna z ikon cholupického fotbalu, které bude na konci června 33 let.

A kdo byl podle vás nejlepším hráčem?

My máme kolektivní pojetí. Každý má na hřišti svojí úlohu, což bylo v zápase proti Podolí jasně vidět. Všechno do sebe parádně zapadá, na jaře předvádíme výborný fotbal. Ve druhé polovině soutěže na nás prostě nikdo neměl.

Vyhráli jste všech třináct utkání, což je famózní výkon. Věřil jste v zimě, že by se vám něco podobného mohlo podařit?

Je mi 33 let a ve fotbale si nedávám žádné cíle. Já nad tím vůbec nepřemýšlel, vůbec. Měli jsme v polovině soutěže osmibodovou ztrátu, protože jsme na podzim některé zápasy úplně zbytečně prohráli nebo zremizovali.

Kdy jste začal věřit, že se postup vydaří?

Asi když mi rozhodčí Berka na Podolí řekl, že ještě do konce nastavení zbývá minuta a půl. To už jsem si říkal, že bychom to měli udržet. Bylo to zasloužené. My jsme Podolí nepustili do vážnější šance. Možná jen do nějakých náznaků. Nechci, aby to znělo nějak moc sebevědomě nebo namyšleně, ale myslím, že jsme byli jednoznačně lepší. Fotbal nehraju chvíli, snad to dokážu posoudit.

Byli jste lepší, ale také nervóznější. Pořád jste diskutovali s rozhodčími i soupeři. Vy obzvláště, proč?

Souhlasím. U mě je to dané povahou, jsem cholerický. Může mi být dvacet, třicet... stejný budu i ve čtyřiceti. Vždycky chci vyhrát. Je pravda, že se rozčiluju. Nevadí mi, když někdo zkazí přihrávku po dobré myšlence, ale vadí mi, když je to odfláknuté. Ale máme poměrně mladý tým, většina kluků je kolem 24 let a s takovými zápasy nemá zkušenosti. Když už se dostanete takhle daleko, tak ty nervy pracují.

Ještě se vrátím k tomu náskoku Podolí, který jste zneškodnili. Kdy jste se v kabině začali bavit o tom, že byste Podolí mohli předběhnout?

Já nevím, protože nechodím trénovat (směje se). Za měsíc mám asi dva tréninky. Moc to nestíhám: rodina, práce, plus v Cholupicích trénuji děti. Myslím, že nad tím přemýšleli všichni, ale nikdo to nedával najevo. V kabině jsme se o tom nebavili. To se pak většinou vymstí.

Neměl jste ve druhém poločase obavy? Blížil se konec a vy jste museli vstřelit gól.

Já jsem fakt dost specifická osobnost, nad tímhle vůbec nepřemýšlím. Jestli je to první kolo, nebo třicáté? Jestli jde o postup nebo ne? Já takhle nepřemýšlím, chtěl jsem prostě vyhrát a podařilo se.

V Cholupicích už jste dlouho, znáte dobře tamní podmínky. Co dokážete v přeboru?

S dvouletou přestávkou v Radotíně jsem tady od 19 let. Zažil jsem tři přeborová mužstva. Každé bylo úplně jiné. Jestli k přeboru budeme přistupovat pokorněji než k některým zápasům v I. A třídě, tak tam určitě prostředek hrát můžeme. Když bude pokora, nemusí přijít ani žádné velké posilování. Ta mozaika je tady výborně poskládaná, je tady výborná parta. Já vím, že jsou to takové ty řeči, když se daří, ale takovou partu jsem v Cholupicích nezažil už hodně dlouho. Stmelilo se to tady. Každý z nás do mužstva patří, každý něčím přispěje.

A vy budete pokračovat i v přeboru?

No nevím, jsem strašně servaný. Bolí mě každý trénink, každý zápas, fakt nevím, jestli bych na tu soutěž s tímhle tréninkem stačil. O fotbalovou stránku nemám strach, už jsem to hrál, vím o co jde. Ale to trénování je pro mě hodně náročné. Začnu přípravu a pak se uvidí.

Ještě mě zajímá jedna věc: na vítězných tričkách máte napsáno arriba. Tohle slovo také začíná váš nezvyklý pozápasový vítězný pokřik. Co to znamená?

To kdysi dávno tady byl trenér Kulíšek, který udělal asi největší pokrok v cholupickém fotbale. Po podzimu jsme v roce 2004 vedli přebor. Byli tady exligisté jako Medynský nebo Janoušek a předváděli jsme úplně nehorázný fotbal, myslím v dobrém slova smyslu. Trenér Kulíšek hodně tíhnul ke Španělsku a měl takový pokřik. Arriba, abajo, el centro, y pa dentro. To znamená: Nahoru, dolů, dopředu a dovnitř (naznačuje, že má v ruce půllitr). Od té doby to tady zůstalo. Je to neoposlouchané, neokoukané a originální.

-tru-