Mysleli jsme si, že to půjde samo, kroutí hlavou třeboradický kapitán Čáp
17. března 2016 12:00 » První jarní kolo Pražská teplárenská přeboru přineslo řadu zajímavých výsledků. O největší překvapení se postarala vedoucí dvojice Přední Kopanina - Třeboradice, která v domácím prostředí svým soupeřům podlehla. Fotbalisté Třeboradic hráli na Meteoru proti béčku Admiry a v případě výhry se na Kopaninu mohli dotáhnout na rozdíl jediného bodu. Po velmi nepovedeném prvním poločase, navíc už od 14. minuty v oslabení, nakonec prohráli 2:3.
„Nám nesvědčí mladí běhaví kluci, co nás rychle dostupují. Často to jsou mužstva ze spodní části tabulky a my si myslíme, že se porazí sama,“ nechápal po zápase kapitán Třeboradic Milan Čáp.
Jarní premiéra asi nevyšla zcela podle vašich představ, že?
(směje se) To tedy nevyšla. Chtěli jsme vyhrát, ale nebylo to moc poznat. Myslím, že jak kluci hráli na Meteoru na zimním turnaji s třetiligovými týmy herně vyrovnané zápasy, tak si mysleli, že to půjde samo. Ve sportu to ale tak není, jakmile do toho nedáte všechno, je z toho guláš.
Měli jste před zápasem na mysli i zaváhání Kopaniny a to, že byste ji mohli stáhnout v tabulce na jediný bod?
Ano, měli. Takový podobný mečbol jsme měli i v posledním podzimním kole na Motorletu. Nám nesvědčí mladí běhaví kluci, co nás rychle dostupují. Často to jsou mužstva ze spodní části tabulky a my si myslíme, že se porazí sama. Když se jim ale nevyrovnáme v nasazení a v bojovnosti, tak nemůžeme uspět.
Zápas určitě hodně ovlivnilo vyloučení Červenky už ve 14. minutě.
Ovlivnilo to opravdu hodně. Já musel ze středu zálohy jít na stopera a najednou už jsme ten střed neměli tak zaplněný. Červ vzadu chyběl a do útočné fáze se pak nezapojovalo tolik lidí, určitě nám to uškodilo. Byla to chyba, už se nám to takhle stalo i na podzim, že jsme pak hráli skoro celý zápas v deseti. Když je to takhle na začátku, tak je lepší nefaulovat a nechat si radši dát gól. Je to něco jiného v 80. minutě za těsného vedení nebo při remíze, ale dohrávat 75 minut o deseti je opravdu moc.
Společně s Miroslavem Obermajerem jste pak vytvořil obrannou dvojici starou 84 let...
No, to už nám do stovky moc nechybí. (směje se) Takhle jsme v zimě odehráli tři přáteláky, když měl Červ natažený sval. A moc gólů jsme nedostali, takže s tím problém nebyl. To spíš s tím, že nám pak prostě celý zápas vzadu chyběl. Navíc ještě o přestávce musel střídat Farkaš a bylo toho prostě najednou moc.
Byl v kabině nějaký „průvan“? Druhý poločas jste odehráli úplně jinak.
Ten první poločas byla taková facka, že jsme ani nepotřebovali křičet, každý to věděl. O poločase se vyčistí hlava. Chtěli jsme rychle snížit, protože soupeř je pak najednou v jiné pozici a začne se třeba bát o výsledek. Dostali jsme je pod tlak, přidali jsme a herně se to srovnalo.
Dokonce jste i snížili, ale vzápětí inkasovali na 1:3. To byl ten zlom, kdy už to pak na výhru nebylo?
To nám hodně uškodilo. Byli jsme na koni a volalo to po vyrovnání. Bohužel gólman špatně zareagoval, vyběhl o pár vteřin později, když už neměl a dostali jsme gól z takové šance nešance. Je to ale mladý kluk, učí se, jinak chytá dobře.
Závěr jste odehráli ve velikém tlaku, ale v útoku to byla místy spíše křeč.
Jojo, my se potýkáme už od přípravných zápasů s tím, že nejsme schopni střílet více gólů. Máme třeba sedm osm gólovek, ale s jejich proměňováním máme problém.
Teď vás čeká série pěti zápasů venku. Může to být komplikace, nebo v tom nevidíte žádný problém?
Není to obvyklé. Na domácí hřiště jsme zvyklí, člověk má v oku postranní lajny a šířku i délku hřiště. Teď jedeme na Čafku, kde budeme určitě hrát na umělce. Ta je hodně úzká, takže to bude hodně o soubojích. Domácí mužstva chtějí vyhrávat, takže nám se někdy hraje líp venku, kde nás napadají a chtějí hrát otevřeně. Naopak někdy jsme se u nás doma trápili s tím, že soupeř byl zalezlý a my to dobývali. V té sérii venkovních zápasů tedy nevidím problém.
Michal Káva
