Mráz nabral pět kilo. Špatné svědomí si vyléčil šesti góly staré gardě Bohemians
17. ledna 2014 07:00 » Připsat si v jednom zápase devět kanadských bodů za šest branek a tři asistence je i v hokeji výkon z říše fantazie, ve fotbale už ale něco takového vyvolá spíš nevěřícný úsměv. Tím, komu se to povedlo, je 45letý Pavel Mráz, známý harcovník pražských fotbalových hřišť, byť na turnaji internacionálů ve vršovickém Edenu lze vidět ledacos.
Tak například předloni v posledním zápase turnaje starých gard nastřílel Ivan Hašek v dresu Kozlovny Ládi Vízka osm gólů – do sítě Střížkova, který však letos na slávistické umělce doslova kraluje. Po čtyřech kolech má plný počet 12 bodů a skóre 29:1. Naposledy smetl 11:1 tým Bohemians a právě v tomto souboji předvedl Mráz svůj famózní výkon. Některé další šance ještě spálil a ne všechny jeho brilantní finální přihrávky spoluhráči proměnili. I tak mu to „hodilo“ zmíněných 6 + 3. „Jsem sám ze sebe překvapený. Hlavně proto, že na Vánoce jsem přibral čtyři nebo pět kilo,“ zubil se po svém mimořádném vystoupení hráč s přezdívkou Mrazík.
Navzdory přibývajícím rokům si stále hýčkáte svoji pověst kanonýra, ale tak mimořádně produktivní zápas beztak asi nepamatujete, ne?
Ale ano, to jsem byl ještě v dorostu Motorletu. Hráli jsme turnaj v Lochkově, vyhráli jsme tam jeden zápas 7:0 a já jsem dával všechny góly. A potom ještě jednou v přeboru Ďáblicím, šest nebo sedm gólů, za béčko Bohemians Praha.
Shodou okolností právě teď jste na turnaji starých gard zničil tým Bohemians a jeho obranu složenou z docela známých jmen.
Proto jsem taky rád… Ale že by tady šlo nějakou řevnivost nebo rivalitu, to zase ne. Znám se se všemi kluky ze staré gardy Bohemky, občas s nimi v létě hrávám exhibiční utkání. Vždyť mě mezi sebe zvaly takové osobnosti, jakými jsou Karol Dobiaš, Antonín Panenka a další. Někdy si jdu ťuknout třeba i za Slavii a na halovém turnaji pro změnu za Duklu. Ještě častěji hraju za Kozlovnu, i když ne tady. Já mám rád fotbal a je mi jedno, jestli nastoupím za starou gardy Slavie, Sparty, téhle Bohemky, nebo té naší střížkovské Bohemky. Chci udělat radost sám sobě a také lidem, kteří se na to koukají.
Pro někoho to ale zase tak úžasná zábava nebyla. Například Milan Škoda tohle utkání za Bohemians ani nedohrál a nakvašeně opustil hřiště.
My ho všichni známe… Můžu říct: klobouk dolů před ním, před jeho fotbalovým uměním a kariérou. Pokud vím, dal se už zdravotně dohromady a válí i teď v padesáti letech. Přeju mu hlavně to zdraví, ale nejen jemu, všem lidem. Já jsem na hřišti taky jako Milan Škoda tak trochu blázen, ale ať se vyhraje či prohraje, sejdeme se potom tady v restauraci U Bobra na pivu, než se rozjedeme domů. Udělali jsme si žízeň na sobotní večer a v neděli můžeme vyspávat. Rivalita ve starých gardách přece jen není taková jako u mladých fotbalistů, kteří hrají mistráky o ligové body.
Trénujete také nováčka ligy žen Bohemians Praha a už vám běží příprava na jaro. Takže se už třeba na tomto turnaji ani neobjevíte. Může se to stát?
Měl bych všechno stíhat. Je ale pravda, že se kvůli mně musel jeden zápas Střížkova na tomto turnaji o několik hodin přesunout.
Vývoj turnaje O pohár firmy Pilecký směřuje k tomu, že o všem se rozhodne až v úplně posledním zápase Střížkov – Třebovle, co myslíte?
Byl bych radši, abychom šli do tohoto utkání se slávisty už jako jistí vítězové turnaje. Na druhou stranu, to přece nejde takhle předem naplánovat. Použiju-li ty nejotřepanější fráze, které však stále platí, tak míč je kulatý a fotbal nemá logiku. My jsme třeba porazili starou gardu Bohemians 11:1, ale přálo nám i štěstí. Bohemka měla v defenzivě docela starší hráče, my jsme proti ní nastoupili s mladším a běhavějším týmem. Já ale před hráči jako jsou Karol Dobiaš, Zdeněk Prokeš či Miroslav Valent alias Mlíko jen smekám, že i v jejich věku na to hřiště stejně zase vlezou a jdou si zahrát.
Přesto zůstává faktem, že na jejich vrub jste si připsal těch devět bodů za šest gólů a tři asistence. Kolik vás to teď bude stát?
Tak to nevím. Gólů dávám docela dost, ale víc peněz si s sebou kvůli tomu nevozím. Zato si s sebou vozím pana Kapra, od toho ho tady mám… (smích) Ne, ne, to byl vtip, každopádně mě ty góly stále těší a jsem za ně rád. Přitom nejsem žádný hamoun, což ostatně vyplývá i z počtu mých asistencí.
Po čtyřech kolech máte dvanáct bodů a skóre 29:1, takže je jasné, že myslíte na premiérový triumf Střížkova na tomto turnaji, že?
Samozřejmě, stoprocentně ano. Máme tady momentálně opravdu vynikající a navíc široký kádr hráčů s mnoha stále aktivními fotbalisty, kterým je okolo pětatřiceti let, nebo jen o málo víc. Teď ale řeknu něco proti nám.
Co to bude?
Vždy jsem tvrdil, že staré gardy by měly být až pro čtyřicetileté a starší hráče. Pětatřicátníci mnohdy ještě kopou první či druhou ligu a pokud mají čas sem přijít a zahrát si, udělá to se zápasem starých gard hrozně moc. Pamatuju si, když mi bylo před deseti lety pětatřicet let, měl jsem z toho srandu, že starší protihráči se mnou nestíhají běhat. Dnes je už chápu a opakuji: před všemi, co například po padesátce nebo i šedesátce mají chuť a vůli nastoupit na hřiště proti pětatřicátníkům, jen smekám.
Loni jste tu vyhrál korunu krále střelců s devíti góly, teď jich už máte jedenáct.
Loni to bylo společně s Jardou Jindráčkem, který hraje za Bobra. Pokud to zase vyhraju, budu jen rád, ale také rád na góly nahrávám, to mě těší minimálně stejně.
Ale góly v přeboru mají beztak asi stále vyšší hodnotu, ne?
To je něco zcela jiného, v přeboru jde o soutěžní zápasy. V béčku Bohemians Praha mám kolem sebe samé velmi mladé kluky. I jich si vážím, jak zvládli přechod z dorosteneckého přeboru do mužského přeboru, a to přitom není vůbec snadné.
Denis Postler
