Motorlet zmrazil dvojnásobný kolaps. Naděje na postup ještě je, věří kapitán

To zklamání muselo být obrovské. Dokázali jste si vůbec užít rozlučku?
Samozřejmě jsme byli skleslí, věděli jsme, co se stalo. Byli jsme neskutečně blízko. Motorlet slavil v neděli klubové výročí. Zašel jsem tam, tenhle klub je moje srdeční záležitost, ale byl jsem tam jen chvíli. Když se podívám na tabulky, tak béčko vyhrálo přebor a my jsme byli druzí. Uhráli jsme rekordní počet bodů, takovou sezonu snad klub ještě neměl.

Jenže postup jste slavit nemohli...
To je pravda, to je teď vidět nejvíc. Co na to říct, je to sport. Nám chyběla minuta, abychom to nějak natáhli. Možná jsme někde dřív urazili toho nahoře a teď jsme to schytali, nevím. Moc mě to mrzí. Těch zápasů, kde jsme mohli uhrát o bod víc, bylo v sezoně hodně. To víme všichni.

Jenže to už jste nemohli vzít zpátky. Zkuste popsat, co se stalo v poslední minutě posledního zápasu?
Pořád si to nedokážu vysvětlit, co se tam stalo, všichni jsme věděli, jak blízko je konec. Možná jsme se už viděli v kabině, jak slavíme. No a místo toho propadl roh do našeho vápna, kde se to od zad jednoho ze soupeřů odrazilo obloučkem do naší sítě. To byl šílený pocit. Na druhou stranu musím sportovně říct, že soupeř se celý zápas snažil a ten gól si asi zasloužil dát. Když už ho ale měli vstřelit, tak dřív, abychom mohli zareagovat.

Neměli jste spíš "dohrát" zápas takticky střídáním?
Jasně, že teď po zápase vás napadají věci, co se mělo a nemělo udělat. Na tohle je ale pozdě, na lavičce už nikdo nebyl. Jediná možnost byla, když tam byl Honza Rajnoch faulovaný, že si chvíli poleží. Nakonec ale přišel ten roh a gól. Stejně tak si můžeme říct, že jsme měli proměnit za stavu 0:0 šanci a pak by to na konci bylo o dva góly a bylo by to v klidu.

Inkasovaný gól takhle na konci vás musel srazit, napadlo vás, že je sezona v háji?
Musím říct, že jsem použil daleko expresivnější výraz a asi jsem nebyl sám. Ale věděli jsme, že není konec a pořád máme šanci. Na penalty jsme ale určitě nešli úplně v klidu, nikomu se moc nechtělo. Kopali jsme jako druzí a špatné bylo, že to tam domácí uklízeli.

Poprvé Motorlet nedal penaltu ve třetí sérii, tam to vypadalo na konec, že?
No, domácí zahodili penaltu v páté sérii, tam to vypadalo, že by to pro nás mohlo mít nakonec i šťastný konec. Byly to ohromné nervy. V desáté sérii mě rozhodčí vyzval, abych šel. A gólman mi penaltu chytil. Šel na to místo dopředu, když tam doletěl míč, už si tam dával kafe. Bylo to pro mě ohromné zklamání. Byl jsem kapitán a zahodil rozhodující penaltu. Jasně, bylo tam během celé sezony hodně zbytečných ztrát, kdy jsme mohli uhrát o nějaký bod navíc a do Mariánek jsme mohli jet na výlet, ale bohužel, dopadlo to jinak. Jen se zase ukázalo, jak tenká je linie mezi úspěchem a neúspěchem.

Promítal jste si rozstřel v hlavě zpětně?
Bavili jsme se s klukama o tom, jaké nervy to asi musejí být, když se kopou penalty třeba ve finále Ligy mistrů. To musí být něco neskutečného. A taky tam hráči penaltu nepromění, stává se to i velkým hvězdám. Prostě je to sport a všichni jsme jen lidi. Člověk to má ale celé pořád v hlavě, nejde to jen tak vymazat.

Ještě je před vámi poslední možnost, že někdo nepřihlásí ČFL a Motorlet se do ní přece jenom posune. Vnímáte to?
Nějaké zprávy máme, říká se toho hodně. Nevíme, co Benešov, jestli to přihlásí Jirny, nebo třeba někdo jiný. V tomhle směru ještě žijeme, ještě to není stoprocentní. To bude až po sobotním losovacím aktivu. Pak to bude hotové a my věříme, že naše šance ještě žije. Budu čekat na telefon a budu zvědavý.

Zaslechl jsem, že tenhle zápas možná mohl být pro vás poslední v dresu Motorletu. Jste na odchodu?
Chtěl bych v Motorletu pokračovat, je to moje srdeční záležitost. Taky záleží na tom, zda Motorlet bude chtít, abych zůstal. Já věřím, že to tak bude. A snad to dopadne i v sobotu.

René Machálek, sport.cz