Motorlet slaví díky dvěma gólům v nastavení

20. srpna 2007 15:20 » Ještě v 90. minutě prohrávali o gól, přesto fotbalisté Motorletu B dovedli zápas s rezervou Vyšehradu do vítězného konce. Skvělým závěrem v nastavení otočili výsledek z 0:1 na 2:1. „To se nám asi zase dlouho nepovede,“ říká trenér Miroslav Vašut.

Vyrovnávací gól jste dali ve druhé minutě nastavení, ten vítězný pak ve čtvrté minutě nastavení. To musel být obrovský nervák, ne?

Byl to nervák. Přitom jsme začali dobře, měli jsme dvě šance, jenže jim výborně zachytal brankář. Pak se zkušený Klíma uvolnil, dobře přihrál a my prohrávali. Snažili jsme se vyrovanat, jenže soupeř hrál organizovaně. Měli jsme tlak, ale nemohli jsme se prosadit. Nakonec jsme se prosadili až v nastavení.

Jak ty gólové situace vypadaly?

Při prvním gólu chyboval vyšehradský brankář. Mohl po rohu míč vyboxovat, jenže ho chtěl stáhnout. Naši hráči s ním šli do souboje, on míč neudržel a Koffi ho dorazil do branky.

A ten druhý gól?

Přiznám se, že jsme v tu chvíli byli rádi za bod. Jenže jsme si vytvořili standardku kousek za vápnem. Tu jsme krásně rozehráli a Čmejla se trefil z osmnácti metrů.

Byl to signál?

Svým způsobem ano. Standardkám se dost věnujeme, padá po nich hodně gólů. Soupeř čekal centr do vápna, kde byli všichní hráči, ale my to rozehráli.

Věřil jste v 90. minutě, kdy jste o gól prohrávali, že byste ještě mohli brát tři body za výhru?

Věřil jsem ve vyrovnání, to jsme si zasloužili. Ale že bychom vyhráli? Tak to už jsem nevěřil. Před koncem jsme hráli na tři obránce a na tři útočníky. Hned po vyrovnání jsme to zase zatáhli na klasické čtyři obránce. Bod bych bral.

Ale výhra musí potěšit víc.

To určitě. Ukázala se síla mužstva. Kluci měli za úkol nebláznit a nedivočit. Chtěl jsem po nich, aby si akce trpělivě připravovali a nehráli nahoru dolů. To je o ničem. Radši budu, když předvedou dvacet připravených a pořádných kombinačních akcí, než padesát nepřipravených. Dřív tenhle tým hodně ztrácel míče v přechodové fázi a byli jsme vytažení. Chci po nich, aby byli trpěliví a útoky skončily nějakou střelou.

Potěší takováhle výhra víc, než třeba jasný zápas a výsledek 3:0.

Potěší to v tom, že kluci šli do poslední chvíle za vítězstvím. Byly to ale obrovské nervy, takový zápas se už bude jen těžko opakovat. Já bych raději vedl od začátku a pak zápas v klidu dohrál. Tady se ale potvrdil výrok Rostislava Vojáčka, se kterým jsem spolupracoval v Ostravě. Ten pořád říkal, že nejlepší je dát soupeři gól v poslední minutě, protože pak nestačí reagovat. No a to se nám povedlo. Na gól ze čtvrté minuty nastavení se reaguje těžko.

Vyhráli jste, ale přesto: budete hráčům něco vytýkat? Narážím na to, že je pro vás důležité hrát zápas vzadu s nulou. Nebo ne?

To je pravda. Když prohráváte, zápas se těžko otáčí. Soupeř pak hraje úplně jinak.

To byl případ i zápasu na Meteoru předminulý víkend, že? V první půli jste obstáli, ale po změně stran dostali tři góly.

První půle byla z naší strany výborná, jenže pak někteří hráči začali hrát podle sebe. Zkušený soupeř toho uměl využít.

Je to tedy tak, že vedete hráče k větší zodpovědnosti?

Dá se to tak říct. Musí se naučit, že se fotbal nehraje nahoru dolů. Základ je hrát odzadu. Dnes na hru odzadu dává důraz snad každý trenér. Já taky. Pak se musíte pokusit vstřelit gól, nebo dva.

Zatím máte ze tří kol šet bodů. Jak vysoko v tabulce míříte?

Nechceme mít problémy se záchranou. Hlavní úkol je pro nás být zásobárnou áčka. Kdyby trenér áčka potřeboval, aby si mohl kohokoliv vzít od nás. Hráči by měli být připravení pro áčko, aby měli nějakou kvalitu. Ale také chceme hrát fotbal, který se bude líbit lidem i hráčům.

-tru-