Malý sparťan doprovázel Nedvěda na utkání, a pak mu poslal omluvný dopis

31. března 2006 11:00 » Byla to pro něj velká chvíle. Těsně před vyhecovaným zápasem italské ligy Juventus Turín - AS Řím si stoupnul do tunelu mezi hráče a čekal na okamžik, o němž sní snad všichni jeho vrstevníci: jedenáctiletý fotbalista Sparty Ondřej Karafiát přišel k českému záložníkovi Pavlovi Nedvědovi, chytl se ho za ruku a doprovodil ho na hřiště.

„Ani jsem nebyl tolik nervózní, neměl jsem být proč. To spíš Pavel, jeho čekal zápas,“ vzpomíná Karafiát. Do Turína se dostal díky tomu, že v prosinci loňského roku vyhrál ve fotbalové škole Manchesteru United celosvětovou dovednostní soutěž žáčků. Cenou byla právě návštěva velkoklubu z Turína, v němž září hvězda jménem Pavel Nedvěd.

Právě na něj se Karafiát moc těšil. Poprvé viděl českého reprezentanta zblízka při společné snídani, protože bydlel na stejném hotelu, jako hráči Juventusu. Jenže se na něj jen obdivně díval. „Ale máma na něj zavolala, když šel ze snídaně. Slyšel češtinu, zbystřil a zastavil se. Prohodil s námi pár vět,“ líčí Karafiát. „Ptal se nás, co děláme v Turíně, ale pak už musel jít.“

To ještě Nedvěd nevěděl, že se s mladíkem z Česka potká i večer před zápasem. Karafiát stál společně s dalšími deseti chlapci v tunelu a čekal, která z hvězd Juventusu na něj „vyjde“. „Nevěděl jsem, že na mě vyjde Pavel. Ale naštěstí tam byl hrozně hodný průvodce z Polska, který to domluvil,“ vzpomíná Karafiát.

Z velké chvíle byl tak překvapený, že ani Nedvědovi nestihl popřát, ať se mu v zápase daří. „Neřekl jsem mu nic. Úplně jsem na to zapomněl,“ mrzí Karafiáta. „Ale ticho nebylo. Pavel se mě ptal, jestli se těším na zápas, pak už jsem byli na hřišti a nebylo nic slyšet. Soustředil se na utkání.“

To ale Nedvědovi moc nevyšlo. Na konci prvního poločasu byl vyloučen po druhé žluté kartě. „Asi jsem mu přinesl smůlu,“ myslí si Karafiát. „Když jsme odjížděli, poslali jsme Pavlovi omluvný dopis. Co něm bylo? Že jsem mu přinesl smůlu, ať se nezlobí. Psal jsem mu, že si myslím, že obě karty byly neoprávněné a přeji hodně zdraví a úspěchů v další kariéře.“

Teď bude Karafiát čekat, jestli mu Nedvěd odpoví. „Myslím, že ne, ale to nevadí, i tak to byl hezký výlet a zážitek.“ Pro Karafitáta to ale nebyla úplná novinka. Už v Manchesteru mu cenu pro vítěze soutěže předával před vyprodaným stadionem norský útočník Ole Gunnar Solskjaer. „S Pavlem to bylo lepší, protože jsem rozumněl tomu, co říkal a navíc je to můj velký vzor.“

Na památku si Karafiát do Prahy přivezl společnou fotografii s Nedvědem, tedy věc, po které touží miliony fanoušků na celém světě. „Udělám kopie a rozdám je ve škole a dám i učitelce,“ plánuje. „Možná si tím trochu šplhnu,“ usměje se Karafiát, který na se na prestižní zápas, jenž skončil remízou 1:1, díval z tribuny cti.

Byl to pro něj nezapomenutelný zážitek, ale má ještě jeden sen. „Chtěl bych se podívat do Španělska a potkat Ronaldinha, to by bylo super,“ rozzáří se při vzpomínce na brazilského míčového kouzelníka. Dočká se?