Libuš si chvíli zahrála na Spartu, nakonec ale získala zlaté body a sesadila Aritmu z trůnu
25. října 2010 07:45 » Byl to teprve zápas desátého kola, ale trenér Libuše Zdeněk Hruška si pořádně oddechl. Jeho tým vyhrál nad Aritmou 3:2, sesadil mužstvo z Vokovic z prvního místa, ale hlavně udržel Libuš na dostřel klidnému středu tabulky. „Jsou to pro nás zlaté body,“ poznamenal trenér Libuše, bývalý vynikající gólman československé reprezentace a vršovických Bohemians.
S výsledkem jste spokojený. Po zápase jste ale prohlásil, že váš tým čekal ve druhém poločase na smrt. Co jste tím myslel?
Hodně lidí vidělo, co se stalo v Evropské lize Spartě v utkání proti Lausanne (švýcarský druholigový tým stáhl v závěru dvoubrankové manko a zápas skončil 3:3). My jsme vedli v poločase 2:1 a říkali jsme si, že ve druhé půli budeme dál aktivní, že budeme hrát dopředu. Jenže místo toho byl náš výkon nějakých pětatřicet minut fakt špatný. Takovým stylem hry jsme si koledovali o gól. A taky jsme ho dostali, naštěstí byl jen jeden.
Byl tu ještě další rozdíl od zápasu na Letné: když Aritma vyrovnala, tak jste rychle odpověděli vstřelením vítězné trefy...
Od stavu 2:2 to byl zápas pro diváky. Útok střídal útok. Samozřejmě nás těší, že jsme to byli my, kdo přidal gól a nakonec vyhrál. Ale Aritma ukázala, že má dobrý a silný tým, který patří na špici přeboru. Chtěla hrát fotbal, to nám vyhovovalo.
Doma Libuš vyhrála poslední čtyři zápasy. Venku je to ale bída a váš tým prohrává, proč dochází k takovým výkyvům?
Jsme ve složité situaci. Nemáme lidi. Proti Aritmě musel nakonec do pole i náhradní brankář. Problémy se zdravotním stavem se nás drží celou sezonu. Nikdo s tím nemohl počítat, že vypadne tolik lidí na delší dobu. Když se pak přidají nějaké pracovní povinnosti, zahraniční stáže, je to průšvih. Pořád se mění sestava. Nestalo se, abychom dva zápasy po sobě hráli ve stejném složení. Hráči třeba nastupují i na jiných postech. O to je pro nás skalp Aritmy cennější. Zmíněné zápasy jsme doma vyhráli, ale bylo to hodně vydřené. Teď proti Aritmě nás třeba podržel gólman, měli jsme i štěstí.
Hrozilo někdy, že nebudete mít k zápasu jedenáct připravených lidí?
V deseti jsme ještě nehráli (usměje se). Ta situace by nenastala, to bychom nedovolili. Do hry se dostanou kluci, pro které je to škola. My máme kam sáhnout. Je tam dorost, ale jeho hráče bychom na podzim nechtěli moc využívat, protože má své starosti v divizi. A když by bylo úplně nejhůř, taky máme starou gardu.
I přes velkou marodku musíte být spokojený s tím, jak vám to na domácím hřišti střílí. Třináct gólů za poslední čtyři duely není vůbec špatná bilance...
My se snažíme hrát útočně pořád. Máme šance, ale nedáváme je. To je ale nemoc celého českého fotbalu. Chybí nám větší důraz v pokutovém území. Pořád platí, že když se to trefí, tak gól ze třiceti metrů dá každý, ale mezi malým vápnem a desítkou je třeba být důrazný a k tomu zachovat klid. A to se moc nedaří.
Libuš má po deseti kolech na kontě jen třináct bodů, což je určitě méně než se čekalo. Jste naštvaný? Nebo to vzhledem k situaci berete?
Samozřejmě jsme si mysleli, že to bude lepší. Problémů je ale víc než dost. Do konce podzimu chceme uhrát, co se dá. Patnáct bodů, to je asi utopie. Čekají nás zápasy s béčky. Teď třeba Dukla, která leze tabulkou výš. I od ní se čekalo, že bude čeřit vodu. Ale utkání s béčky všeobecně, to je taková loterie, protože nikdy nevíte, jaké posily budou mít z prvního týmu. Musíme udělat, co se dá.
Souhlasíte s názorem, že bitva o udržení bude v téhle sezoně napínavější i vzhledem k vývoji v divizi. Sledujete, jak si vedou pražské týmy?
Určitě. I v tom má výhra nad Aritmou svojí cenu, že nás udržela blíž středu tabulky. V divizi to nevypadá úplně dobře. Zličín má dvanáct porážek. Ale není to jediný pražský tým, který má problém. Stát se může všechno, já neodepisuji nikoho a nikomu samozřejmě sestup nepřeju. Do konce soutěže je daleko. Ale stejně bych řekl, že každý bod, který uděláme na podzim, bude zlatý. Rádi bychom byli před jarem v tabulce blíž její první polovině.
-sks-
