Libuš odstartovala éru bez Hrdličky: prvním vítězstvím je, že se hraje!
26. srpna 2015 07:00 » Fotbalová Libuš žije a hraje v I. A třídě. Černé scénáře, že tradiční klub po sestupu z Pražská teplárenská přeboru skončí, se nenaplnily. Během léta sice prchlo do Čechie Uhříněves čtrnáct hráčů, ale Libuš těžkou chvíli ustála. Trenér Miloslav Stuchlík dal dohromady tým, který by neměl být v soutěži za otloukánka. „Na kluky netlačíme ohledně návratu do přeboru, ale nechceme dělat ostudu,“ říká.
Jak těžké léto má fotbalová Libuš za sebou?
Už na jaře jsme se bavili o tom, že by mládež měla přejít do Uhříněvsi i s hráči áčka. Na Libuši by FSC zanikl. Ale nakonec se všechno vyvinulo jinak a my jsme mládež udrželi na Libuši a zůstal tu i tým mužů. Nakonec od nás odešlo čtrnáct fotbalistů do Uhříněvsi a nám zůstalo šest kluků. Bylo to těžké, ale nevzdali jsme se a začali oslovovat další hráče.
Čím jste je přilákali? Přece nemohli slyšet na to, pojďte hrát za Libuš, teď je nás šest a zatím nevíme, jak to s klubem bude…
Vsadili jsme na kluky, kteří tady prošli mládeží. Na odchovance, co kopali jinde. Poslal jsem snad čtyřicet SMS zpráv. Všechno se dávalo dohromady za pochodu. Nikdo nevěděl, zda to nakonec nedopadne tak, že budu muset nastoupit třeba já. Když Libuš spadla z přeboru, tak tu vládlo samozřejmě zklamání, nakonec ale při tom vývoji je to možná nakonec lepší.
Jak se vám povedlo dát kádr dohromady?
Tým se skládal. Já kluky znám, oni za mnou i chodili třeba na zápasy Libuše, jen tak si popovídat. Zvládla se i příprava, tedy až na turnaj v Žebráku, ale pak už sestava krystalizovala a všechno se začalo zlepšovat. V přípravném zápase proti Zbraslavi jsme měli už sedm lidí na střídání. Kdyby mi tohle řekl někdo o měsíc dřív, myslel bych si, že je blázen. Teď se soustředíme na fotbal, kterým chceme bavit lidi.
Přesto jde asi hovořit o nové éře libušského fotbalu, že?
V létě se udělalo hodně práce, aby fotbal pokračoval. Z klubu odešel pan Hrdlička, ale snaží se i dál pomáhat, třeba ohledně údržby hřiště. Navíc si vzal za své i spory s paní Valvodovou, které patří část pozemků, na nichž klub funguje.
To je problém, který klub hodně brzdí a tíží. Jak to v tomhle směru vypadá?
Vyřešené to není a pro klub je to zásadní problém. Chceme znovu oslovit obec, zda by nějakým způsobem mohla pomoci. My jsme před lety pomohli udělat na Libuši menší umělý povrch, ale trénovat se tam s dětmi nakonec nemohlo. Nejdřív tam byla U rampa a teď to pro změnu dostala lukostřelba. Byli bychom moc rádi, kdyby obec pomohla fotbalu.
Pro vás je každopádně vítězstvím, že jste zvládli do sezony nastoupit…
Určitě. A já za to děkuji klukům. Hráli jinde, nebyli třeba zvyklí tolik trénovat, byly tam naplánované dovolené. Vyšlo nám, že jsme vsadili na odchovance. A taky přišel Marek Urbanec, který řadu let pracoval a hrál fotbal v Itálii. To je přínos do kabiny i po fotbalové stránce. Je mu třicet a kolem něj je hodně mladých kluků. Oslovil jsem i kamaráda, co dělá individuální atletické tréninky, ten by nám taky mohl pomoci. Díky patří i Milanu Urbancovi i všem dalším lidem. Teď se trénuje třikrát v týdnu a první kolo ukázalo, že můžeme hrát s každým (Libuš prohrála 2:1 na hřišti Újezdu nad Lesy).
Jaké cíle jste si pro tuhle sezonu dali?
Určitě nechceme na kluky tlačit v tom směru, abychom se hned vrátili do přeboru. Ale tady nechceme dělat v soutěži ostudu. Zápas v Újezdě naznačil, že nás to snad nečeká. Chceme vyhrávat.
Však se také z tábora soupeře ozývala pochvalná hodnocení hry Libuše. Co na to říkáte?
Že jsme moc rádi. Já se musím přiznat, že chodím na fotbaly na vyšší soutěže, ale I. A třídu jsem neznal. A o Újezdu se říkalo, že má tým pohromadě a chce do přeboru. Tak jsem si tak v duchu říkal, aby to nebyla na začátku ostuda. A nakonec by možná tomu zápasu slušela i remíza. Hra měla až přeborovou úroveň.
Takže jste byl spokojený?
Kluci byli hodně natěšení, ale taky tam byla znát nervozita. Myslím, že jsme schopní hrát určitě lépe a doufám, že to ukážeme už v následujících zápasech.
Jak by měla hra Libuše v nové éře vypadat?
Kdo mě zná, tak ví, že chci, ať kluci útočí. Samozřejmě musíte koukat na to, jaký hráčský materiál máte k dispozici a podle něj uděláte tu herní „vestičku“. Kdybych měl deset defenzivních typů hráčů, tak by hrát útočně asi nešlo. My to máme vyladěné tak, že chceme hrát útočný fotbal. Je pravda, že asi málokdy odehrajeme zápas na nulu vzadu. A to máme kvalitního gólmana. Ale prostě budeme víc útočit. Jen musíme naše šance víc proměňovat.
Jaké jsou teď vůbec vztahy s Václavem Hrdličkou, který klub řadu let držel?
Ani jedna strana se po těch letech nechtěla rozcházet ve zlém. Samozřejmě to byly nervy, ale hlas se nezvyšoval. Nikdy bychom nedělali nějaké naschvály. Pro nás je důležité, že Libuš jede dál a zůstala tu i mládež. Nejmenší jsou pod SK Libuš, další pod FSC.
Sledovali jste, jak si vedla v prvním kole Uhříněves, nebo se vám ozval Václav Hrdlička, jaké bylo první kolo z pohledu Libuše? Hrajete stejnou skupinu...
Chvíli jsme si o tom povídali. První kolo jsme oba prohráli. Ale za sebe musím říct, že jsme měli asi o něco příjemnější pocity. Výkon vážně nebyl špatný, víme, že je na čem pracovat, ale kluci to odehráli slušně a je to ten stav, kdy má trenér po prohraném zápase i dobrý pocit. Samozřejmě, že okamžitě po utkání jsem byl zklamaný, ale postupem času si člověk uvědomí i ty další věci. Teď bude fajn, když to zvládneme příště i výsledkově.
René Machálek
Pozn.: Článek o "nové" Uhříněvsi přineseme do konce týdne.
