Kunratické rezervě pomáhají i hokejisté, tým přestřílel nabitou rezervu Ďáblic
25. října 2012 12:00 » Fotbalové Kunratice chřadnou. Sotva se klubové áčko propadlo z přeboru o patro níž, je opět u dna tabulky se čtyřmi body. Jen o málo úspěšnější je v B skupině I. B třídy kunratická rezerva. Ta je desátá se sedmi body, lépe se jí dýchá, až když naposledy přestřílela béčko Ďáblic 6:5. „Zatím jsme s áčkem bodově drželi krok, teď jsme se utrhli,“ hlásí hrající trenér Kunratic B Jiří Kratochvíl.
Porazili jste silného soupeře, navíc jste mu nasázeli šest branek. Za osm předchozích kol jste skórovali jen desetkrát. Co se stalo, že váš tým spustil takovou kanonádu?
To utkání se pro nás nevyvíjelo vůbec dobře. Prohrávali jsme 0:2 a soupeř nedal penaltu. Místo toho jsme rychle snížili. V tu chvíli jsme si zase mysleli, že můžeme s béčkem Ďáblic hrát. Snažili jsme se vyrovnat, jenže jsme dostali další dva góly a vypadalo to hodně špatně.
Do přestávky jste ale stejně zabrali a srovnali na 4:4…
Myslím, že za to mohlo nějaké podcenění ze strany soupeře. Když vedli 4:1, tak se asi domnívali, že je to hotové a že přidají ještě další branky. Jenže opak byl pravdou. Z našich kluků to spadlo, začali hrát uvolněně a do půle se povedlo vyrovnat. Rozhodlo to, že jsme měli mladší kluky, kteří vydrželi běhat celý zápas.
Takže jste měli kliku?
Nejspíš to tak bylo. Oni byli hodně zkušení, věřili se. Třeba Karel Kristen, který hrál za Vyšehrad, mi po utkání přiznal, že si mysleli, že nás mají na lopatě a my jsme je za to nakonec potrestali a urvali tři body.
První tým Kunratic horko těžko ladil kádr pro I. A třídu, jak na tom je rezerva?
To je právě problém naší rezervy. V áčku hodně hráčů odešlo, proto se doplnilo kluky z béčka. Tam pro změnu přešli hráči z C týmu. Jenže v céčku se hrál fotbal pro radost, aby si kluci udělali žízeň. Oni už teď nedělali fotbal, aby mu věnovali tři dny v týdnu. Se sestavou proto máme problém, každý víkend je jiná. Není to pro nás vůbec jednoduché.
Aspoň se soupeři nemohou připravit na to, co je čeká…
Jenže ty rozdíly jsou obrovské. Třeba na Junioru jsme prohráli 1:7, jenže nikdo neví, že jsme hráli o deseti. Záleží na tom, kdo z hráčů má čas a zda máme k dispozici někoho z áčka. Dopadlo to tak, že jsem si zahrál i já, i když jsem už přestal hrát. Problém to není, chodím trénovat. Jsme ale prostě hodně limitovaní, priorita je pro Kunratice první tým. Chceme, aby se udržel v I. A třídě.
A co když se do druhé třídy propadne rezerva?
Pokud sestoupí béčko, nebudeme to brát jako nějakou tragédii. Samozřejmě nic podobného nechceme, ale jak už jsem říkal: hlavní bude záchrana áčka. Rezerva plní hlavně tu tradiční roli, že se tu můžou rozehrát kluci z prvního týmu.
Zmínil jste problémy se sestavou. Kdo je v současnosti tahounem rezervy?
Jsme rádi, že je zpátky Tomáš Juna. Ten tu před osmi lety hrál, jenže pak odešel. On je takový, co na srdci, to na jazyku. Chodil sem kvůli partě, pak se ale tady nepohodl. Teď se vrátil. Kluky, co přešli do rezervy, zná. Tehdy s nimi kopal. Je hodně znát, že ho máme. On dal za teď rezervu dva góly, za áčko pak přidal gól. Umí vystřelit, tým pořád burcoval, i když to bylo 1:4.
Už před přestřelkou s Ďáblicemi jste ale měli dvě kola, kdy rezerva Kunratic udělala čtyři body. Tam to nevypadlo, že sezona bude výrazně špatná. Čím to bylo?
V áčku nebyl nikdo zraněný ani nemocný. Najednou jsme měli pět lidí, kteří můžou B třídu v pohodě hrát. Jinak to dopadá tak, že mám v týmu tři hokejisty. Ti mají normálně svůj sport a s námi si jdou prostě zahrát fotbal. Vydrží běhat, jsou to bourači. Třeba mi ale v neděli řeknou, že v sobotu hráli hokejový zápas a cítí se na tolik a tolik minut. Není to jednoduché. Ale jsou to patrioti. Vážím si toho, že je máme. Nic nevypustí. Přišli, kdykoliv bylo třeba. Snažím se, aby si zahráli aspoň dvacet minut. Zapojují se do sportovního dění v Kunraticích.
I když se budete rvát a záchranu vybojujete s hokejisty v týmu, osud rezervy má v rukách klubové áčko…
To je nám jasné. Sledujeme, jak si vedou. Musím říct, že mají taky hodně smůly. Třeba v Nebušicích byli ve druhé půli lepší a místo toho dostali druhý gól. Musíme věřit, že se to povede během zimy doplnit a všechno se nakonec zvedne. Znamenalo by to, že by víc hráčů mohlo chodit i k nám.
Troufnete si odhadnout, jak na tom bude na konci podzimu rezerva Kunratic? Máte na poslední místo náskok tři body. Nespadne na úplné dno?
Věřím, že když budeme hrát v sestavě, jako proti béčku Ďáblic, tak můžeme soupeře, co nás čekají, potrápit. Byl bych spokojený, kdybychom do konce podzimu uhráli ještě šest bodů. Myslím, že je to v silách mužstva. Když těch šest bodů uděláme, tak to bude záruka, že nebudeme poslední.
V závěrečném podzimním kole nastoupíte proti Šeberovu, který je nyní poslední. Je tohle klíč, ke klidnější zimě?
Určitě. Když se nám povede tohle utkání zvládnout, tak by to bylo lepší. Musíme ale myslet na každé utkání, které nás čeká. Hrát se dá s každým. Třeba Union Žižkov teď vyhrál 4:1 na hřišti Újezda Praha 4, který nás také čeká.
Právě Union Žižkov je v tabulce také za vaším týmem. To se vám zrovna nehodilo, že zabral…
Nás spíš mrzí, že jsme s Unionem Žižkov prohráli o čtyři góly. Přitom jsme se chystali na to, že uděláme maximum pro úspěch. Jenže jsme nebyli v dobré sestavě. Dovolím si říct, že kdyby nastoupila sestava, jako hrála proti béčku Ďáblic, tak jsme soupeři dali čtyři góly my a slavili vítězství. Jenže s tím už se nedá nic dělat. Musíme se soustředit na zbytek podzimu a snažit se, aby to dopadlo co nejlépe.
René Machálek
