Konec kariéry na ČAFCe? Je to možné, připouští Roman Bednář

28. září 2013 15:08 » Byl talentovaný od prvního dotyku s míčem? Toužil potom, dávat góly, nebo ho to táhlo do obrany? Co ho fotbal naučil? Sparťanský útočník Roman Bednář v rámci projektu Pražského fotbalového svazu „Můj první klub“ zavzpomínal na své fotbalové začátky v celku ČAFC Praha.

Jaká je vaše první vzpomínka na mateřský klub?

Jaký byl můj první den v ČAFCe si snad ani nepamatuju. Mám jen takové záblesky. Bylo to natěšení. Prostě malej kluk kope do meruny.

Byla to pro vás tehdy především zábava?

Stoprocentně. I dnes tomu tak je. Ovšem je to větší byznys. Když jste malej, tak je to jen o zábavě. Dávat góly. Nic jiného vás nezajímá.

Takže jste byl už jako malý kluk útočníkem?

Ano. Ale pamatuju si zápas, kdy jsme vedli jedna nula s Juniorem, byli tenkrát první. Šel jsem tehdy na stopera a prohráli jsme deset jedna.

Partu jste měli v kabině dobrou?

Určitě. První jsem byl pod trenérem Cihelkou a pak jsem přešel pod trenéra Kalibu. Bylo to dobré. Měli jsme partu čtyř kluků ze sídliště, takže jsme dojížděli společně.

Jste s nimi ještě v kontaktu?

Občas je potkám a vzpomínáme. Jinak moc ne.

Byl jste už tehdy sparťan?

Odmalička. Vzal jsem to přes Bohemku. Myslím, že můj vstup do fotbalu byl krásně vzestupný. Nic vystřeleného dopředu. Postupně to přicházelo.

Tehdy tedy byl fotbal o zábavě?

Ano. Splněný sen je to až teď s postupem času. Nedával jsem tomu sto procent. Jste dítě a děláte si, co chcete. A když už mě dostali na hřiště, tak jsem chtěl dát gól.

Co vás fotbal naučil?

Vůli, respekt, zlý i dobrý. Všechno dá se říct.

Dovedete si představit, že v ČAFCe zakončíte svou fotbalovou kariéu?

Proč ne. Je to možné.

Doporučil byste rodičům fotbal jako sport pro jejich děti?

Stoprocentně. Je jedno jaký sport. Ale já mám rád fotbal. Děti se dostanou do míst, jako je tady na ČAFCe. Takových je málo. Lepší, než kdyby dělaly odpoledne cokoli jiného.