Kolovraty ožívají, trenér Dubovči je naučil vyhrávat. Na tabulku se podívám až po sezoně, tvrdí
12. dubna 2016 07:00 » Po podzimu měly fotbalové Kolovraty dva body a byly na odpis. Stačila tři utkání druhé části I. A třídy a všechno je jinak. Trenér Roman Dubovči probudil tým a ten už dvakrát vyhrál. Naposledy nad Uhříněvsí 2:1. Je sice dál poslední ve skupině A, ale rve se s osudem. „Kluci začali jezdit po zadku a chtějí prostě vyhrát. Přeji si, aby nám to vydrželo celé jaro,“ prohlásil Dubovči, který tuto sezonu začal jako kouč přeborových Vršovic.
Co na ten povedený start do jara říkáte?
Odehráli jsme zatím tři jarní kola. Samozřejmě jsme spokojení, teď jsme dvakrát vyhráli, jen nás mrzí prohra v prvním kole s Ďáblicemi. V tom zápase jsme prostě nebyli horší, umřeli jsme na proměňování vyložených šancí. Pokud bychom proměnili jen polovinu z nich v první půli, tak možná ve druhém poločase nebylo co řešit. Na kdyby se fotbal ale nehraje, prostě jsme prohráli.
Čekal jste, že by to mohlo být v něčem lepší?
Popravdě, sám jsem nevěděl a netušil, jak se nám start do jara povede, nebo nepovede, jak bude vypadat náš herní projev a výsledky. Lepší to snad mohlo být jen v tom případě, kdybychom bodovali právě i s Ďáblicemi. Nemá cenu se k tomu vracet, je to historie. Z toho zápasu jsme si prostě vzali to pozitivní. Kluci si ověřili, že hrát se dá s každým, herně jsme se jednoznačně Ďáblicím vyrovnali a kluci vědí, že při troše štěstí byl soupeř k poražení.
S tím, že by váš tým porazil Ďáblice, se nejspíš moc nepočítalo. Další dva duely se Kolovratům povedly náramně. Kde se ta síla v týmu vzala?
Na každého soupeře se v týdnu poctivě chystáme. Musíme všichni vědět, že jsme v přípravě udělali maximum možného a v zápase je to jen na hráčích, jak sami k utkání přistoupí. Já musím všechny kluky pochválit, a to i ty, kteří třeba nejsou tolik herně vytížení, jak zatím k tréninkům a zápasům přistupují. Jsem přesvědčený, že síla v týmu je. Když si vybavím ty tři zápasy a vidím, jak kluci začali jezdit po zadku, přestávají se vyhýbat soubojům, konečně na sebe začali mluvit a chtějí prostě vyhrát, tak je tady jasný posun oproti zápasům v zimní přípravě. Jen si přeji, aby nám to vydrželo celé jaro.
Pomohlo třeba i to, že vás většina pasovala do role outsiderů?
Na tuto otázku neumím odpovědět, ale může to být dost pravděpodobné. Je jasné, že pokud nějaké podcenění ze strany soupeřů bylo, tak to už asi hrozit nebude. Já ani takhle nepřemýšlím. Chci po hráčích, aby šli do každého zápasu na sto procent. A musí jim být jedno, proti komu hrají. Porazit se dá každý a prohrát můžete taky s každým. Můžu prohrát, ale musím vědět, že jsem to odmakal, i když se mi třeba herně nedařilo.
Na čem jste během zimy nejvíce pracovali? Dalo by říct, že jste startovali skoro od nuly?
Musím nejdřív říct, že vedení klubu pracuje výborně. Teď nemyslím jenom ve vztahu k A týmu. Ti chlapi jsou na hřišti každý den, já už si z nich dělám srandu, že tam snad i spí. Pokud můžu mluvit za A tým, tak jsou na každém našem tréninku a samozřejmě i na zápasech. Hráčům říkám, ať si hodně váží těchto lidí a myslím si, že kluci to vědí. Opravdu máme servis se vším všudy, počínaje vybavením, tréninkovými podmínkami, zázemím a jejich přístupu konče. V zimě jsme pracovali samozřejmě na posilách, na zkvalitnění hráčského kádru, na fyzické kondici a na hlavách hráčů, tam asi ze všeho nejvíce. Jsem moc rád, že kluci přistoupili k zimní přípravě tak jak přistoupili, že pochopili, co chceme od jara. Je nás dvaadvacet a na tréninky chodilo v průměru 16 až 18 hráčů a teď v sezoně je to podobné. Samozřejmě někdy se stane, že nás je méně, ale nemoc a práci člověk neovlivní.
V čem jsou Kolovraty pod vaším vedením jiné?
Nevím, to asi není otázka až tak pro mě. Já jsem po svém příchodu do Kolovrat řekl, že mě vůbec nezajímá, co bylo nebo nebylo na podzim. Jasně, že jsem chtěl analýzu, abych věděl a znal. V tabulce měl tým dva body, to hovoří za vše. Začal jsem od nuly v tom, že jsem všechny hráče oslovil, a to i ty, kteří na podzim z různých důvodů přestali hrát fotbal nebo nechodili na tréninky. Pozval jsem je na první trénink a začal s nimi pracovat. A z těch hráčů dále nechodí jen ti, co jim to prostě zdravotní důvody nedovolí. Věřím však, že se jednou dají dohromady a znovu začnou.
Jak moc se proměnil hráčský kádr?
Do kádru se vrátili Lukáš Tuša, Honza Tuša, Kuba Všetečka, na přestup přišel z Horních Měcholup Martin Votřel, z Louňovic na přestup Michal Janocsko, zatím na hostování z Pyšel Jarda Sochor, ze Šeberova Milan Hityk, ze Zvole Patrik Jandus. Do Uhříněvsi pak odešli Marek Luňák a Míra Procházka. Jak jsem řekl, je nás dvaadvacet, momentálně máme čtyři hráče zraněné, i tak někteří hráči mohou pomoci našemu béčku. Máme mladé mužstvo, těch starších a zkušených je málo, vždyť dvěma nejstarším hráčům je 31 let.
Chtěl jste přivést k fotbalu hráče, co třeba tolik nechodili na tréninky ani zápasy. Bylo těžké je přesvědčit?
Přesně to se stalo, někteří hráči nechodili trénovat nebo chodili málo. S těmi jsem si samozřejmě promluvil, zjistil jsem, co toho bylo příčinou, a v pohodě jsme se domluvili, takže už normálně trénují dle jejich pracovního vytížení.
Pokud jste oslovil hráče z jiných klubů, co je do Kolovrat přivedlo?
Většinou jsem oslovil hráče, u kterých jsem si byl téměř jist, že za mnou půjdou. Jasně jsem jim řekl, co mohou od Kolovrat čekat, jak to zde chodí, jaké jsou tréninkové podmínky, jaké je vedení klubu, atd. A ti hráči se sami přesvědčili, že jsem jim nelhal a myslím si, že navíc skvěle zapadli do party.
Při pohledu na tabulku vám určitě stále není do smíchu, ale je to příjemnější než v zimě. Ožívá záchranářský cíl a sen? Na předposlední Vyšehrad B ztrácíte 5 bodů, na další kluby osm, resp. devět bodů.
Jasně, do smíchu nám nikomu v Kolovratech není. Nějaké body z podzimu samozřejmě chybí. Stará známá věc, že pokud neuděláš body na podzim, tak na jaře se to těžko honí. Řekl jsem, že jdeme zápas od zápasu, a uvidíme, na co to bude stačit na konci. Rozhodně se nestresujeme, že za každou cenu musíme. Takhle to postavené nemáme.
Porazit Uhříněves je určitě úspěch, je tam řada známých fotbalistů. Nebudou hráči teď trochu létat v oblacích s pocitem, že všechno půjde samo?
Úspěch to je a my jsme rádi, že jsme doma před pěknou diváckou návštěvou vyhráli. Už na podzim v Uhříněvsi se prohrálo těsně 1:2 a mám informace, že tam to bylo na výhru. Zda budou kluci létat v oblacích, to nevím, ale jsem přesvědčen, že pokud by tomu tak bylo, že je sundáme z hrušky na zem. (směje se)
Když se ohlédneme za těmi vítěznými zápasy. Byly si něčím podobné?
To je těžké. V Kyjích se hrálo na úzké umělce, takže to bylo převážně o soubojích, navíc se to oboustranně hrálo pěkně od podlahy. Doma jsme hráli na trávě a soupeř chtěl hrát fotbal. Co bylo podobné, tak jednoznačně přístup hráčů k zápasu. Bylo vidět, jak moc chtějí vyhrát. Kluci to poctivě odmakali, odjezdili po zadku, nevypouštěli žádný souboj, a když se třeba v některých fázích zápasu herně nedařilo, tak to prostě zlomili právě nasazením, šli výhře naproti.
V přeboru jste říkal, že byl občas problém dostat hráče na trénink. Musel jste hodně slevit z nároků, nebo jste naopak přitvrdil, protože postavení v tabulce si to prostě žádá?
V přeboru jsem to sice říkal, ale ve Vršovicích byl prostě úzký kádr. Přišla zranění, práce a bylo vymalováno. Jak to tak sleduji, tak to tam není jiné. Ze svých nároků jsem neslevil a nikdy bych to ani neudělal. Na začátku zimní přípravy jsem všem hráčům řekl, co bude následovat, jaká bude příprava a pokud s tím má někdo problém, tak ať to řekne a může skončit. Nikdo takový se nenašel. Myslím si, že ti kluci to pochopili a moc dobře vědí, že bez tréninku to prostě nejde.
Nejblíže je vám v tabulce béčko Vyšehradu. Jenže pohlížet nejspíš musíte ještě výše, protože tenhle klub může v nouzi třeba nabít sestavu posilami. Vnímáte to jako handicap?
O Vyšehrad se vůbec nestaráme, ten nespadne. Od prvního kola to nabíjí hráči z áčka, což na podzim nedělali. Je to jasný signál, že juniorku spadnout nenechají.
Maté spočítané, kolik bodů může třeba stačit k záchraně? Nebo hrajete a nekalkulujete?
Takhle nad tím nepřemýšlím. Na tabulku se možná podívám až po skončení sezony.
René Machálek
