Kolovraty? Jsme spíš Kolenovraty
4. srpna 2017 07:00 » Zraněná kolena, ať už vazy nebo menisky, jsou pro fotbalisty noční můrou, kterou si však mnozí z nich bohužel museli projít. Jedním z nich je i PETR VŠETEČKA. Stoper Kolovrat dokonce laboroval s pochroumanými koleny hned dvakrát - jak s pravým, tak s levým. Teď už však obě, jak sám říká, tak nějak drží. Proto se v Sokolu, který postoupil do I. A třídy, může věnovat nejen úloze hráče, ale i trenéra. Vede totiž mini přípravku a koučování ho chytlo. Co se profesního života týče, usměvavý sympaťák pracuje jako účetní. I toto povolání ale tak trochu souvisí s fotbalem. Petr Všetečka totiž pracuje v Pražské teplárenské, která je hlavním sponzorem pražského přeboru.
Rodák z Krče začínal s fotbalem v nedaleké Libuši, kde vydržel až do mladšího dorostu. Poté si jej trenér Miroslav Chadima vytáhl do Kladna, jehož A-tým tehdy hrál nejvyšší soutěž. Tu si však Petr Všetečka nevyzkoušel, dvě sezony kopal za béčko v divizi. A nejspíš by v klubu působil i dál, jenže přišlo první zranění kolene. Tentokrát pravého.
Přítelkyně vyvařovala
To se psal rok 2011. „Píchlo mě v něm při zápase, který jsem ale ještě nějak dohrál. Jenže jsem nemohl trénovat, tak jsem šel k doktorovi, který mi řekl, ať si dám na tři týdny pauzu, a poslal mě domů s prášky. Jenže na dalším tréninku jsem si s tím kolenem pohnul a vyhodil jsem si ho. Urval jsem si přední křížové vazy,“ vzpomíná.
Petr Všetečka podstoupil plastiku vazů a do míče si takřka dva roky pořádně nekopl. „Nehrál jsem a nabral jsem třicet kilo. Měl jsem tehdy přítelkyni, která dobře vařila, já jen ležel doma, takže to postupně naběhlo,“ směje se chlapík, který v Kladně skončil a přestěhoval se do Svojetic nedaleko Říčan. A v dresu tamního Sokola se vrátil k fotbalu. „Přemluvili mě, abych jim šel vypomáhat o víkendech na zápasy. Byla to soutěž těsně nad pralesem, tak jsem si řekl proč ne. A udělal jsem si i druhé koleno,“ nasazuje hořký úsměv.
Vazy sice tentokrát zůstaly ušetřeny, což se ale nedá říct o menisku. „Stalo se to při zápase, ale byl to obyčejný souboj, nic zvláštního. Nějak zvláštně jsem se o tu nohu opřel, zatáhlo mě v ní a už to bylo,“ líčí a přiznává, že ve druhém zranění hrála roli i nadbytečná kila, která nabral během první rekonvalescence a teď se jich pozvolna zbavuje.
Poté, co podstoupil operaci pravého kolene, se Petr Všetečka přesunul na současnou fotbalovou adresu do Sokola Kolovraty. „Byla to taková rodinná záležitost. Strejda tam trénoval, táta byl vedoucí, jeden bratranec dělal asistenta a druhý hrál. Přemluvili mě, abych to šel zkusit k nim. Tak jsem šel a pravé koleno si zranil znovu. Takže další operace,“ vypráví stoper, který má pravé koleno operované už třikrát. „Teď už asi tři roky tak nějak drží,“ klepe prstem na dřevěný stůl.
Nahoru a dolů
Do Kolovrat přestoupil v době, kdy prožívaly spanilou jízdu pražskými soutěžemi. Během tří sezon tehdy prolétly z II. třídy až do přeboru! „Přišel jsem, když kluci hráli soutěž, ve které jsme teď, tedy I. B třídu. (Kolovraty v červnu postoupily do I. A třídy) Začínal jsem hrát, až když už byli v I. A třídě, ale to jsem se teprve dostával ze zranění, takže jsem toho moc neodkopal. Pořádně hrát jsem začal prakticky až v přeboru,“ sumíruje.
Se Sokolem tak zažil jak postupy, tak následné pády. Stejně rychle, jako soutěžemi svištěl nahoru, se jimi následně zase sunul dolů. „Klíčové asi bylo, že se nám v přeborové sezoně zranil David Podskuba, se kterým jsem hrával i na Kladně. Držel nám střed zálohy, v podstatě to stálo na něm. Jakmile nebyl, šly výkony dolů,“ hledá příčiny pádu, na němž měla podíl i zranění dalších opor týmu. „Můj bratranec Kuba Všetečka, nejlepší útočník, který tam byl, si taky udělal koleno a od té doby prakticky nehraje. Ale se zraněnými koleny nás tam byla spousta. Říkali jsme si, že kdo nemá zraněné koleno, tak do klubu snad ani nepatří. Spíš než Kolovraty jsme Kolenovraty,“ směje se.
Sokol se však časem dostal zase na opačnou, pozitivnější část pomyslné sinusoidy. Ovládl B skupině I. B třídy. „Přišlo pár nových mladých kluků a daří se,“ říká Petr Všetečka, který svou fotbalovou budoucnost nevidí jinde než v Kolovratech. „Nikam jinam už se mi nechce. I proto, že naše vedení se o klub dobře stará, máme krásný areál a začínám tam trénovat děcka,“ vypočítává.
Autorita i kamarád
K trénování nejmenších fotbalistů se dostal před necelým rokem. „V klubu mě a ještě jednoho spoluhráče oslovili, že by potřebovali pomoct u mini přípravky, kde na to bylo málo lidí. Nejdřív to bylo jen v pátek před tréninkem, ale postupně nás tam uvrtali úplně,“ popisuje s tím, že si udělal potřebnou licenci.
Koučování Petra Všetečku chytlo. Ostatně jak sám přiznává, dlouhé roky ho to k němu táhlo. „Ambice trénovat jsem měl vždycky. Asi nejvíc mě k tomu přivedla hra Football Manager, kterou hraju pořád,“ usmívá se. „Jsem fanoušek Leedsu, takže vždycky za Leeds,“ podotýká.
Praktičtější poznatky však pochopitelně získal během hráčské kariéry. „Na Kladně mě trénoval Jan Suchopárek, od něhož jsem si hodně vzal. Ale asi nejvíc mi dal pan Chadima, který si mě na Kladno přivedl. Ale samozřejmě je těžké skloubit poznatky s praxí a děti nějak zaujmout a hlavně vést tréninky tak, aby je bavily.“
Vedení capartů je specifické, každý totiž vyžaduje trochu jiný přístup. „Na někoho musí člověk aplikovat otcovský přístup, na jiného spíš kamarádský. Některé děti totiž vůbec neuznávají autority, mnohdy se zaseknou a nejde s nimi hnout,“ vysvětluje. „Zároveň je to spíš než o trénování taktiky o elementárním pohybu. Kotrmelce, základní věci s míčem. Zkrátka v nich zábavnou formou vybudovat vztah k pohybu a ke sportu jako takovému.“
Vím, kolik teče
Profesně se Petr Všetečka věnuje účetnictví. K němu ho svým způsobem také dostal fotbal. „Studoval jsem na střední průmyslovce, ale v té době jsem hrál za Kladno. A jako mladý naivní kluk jsem si myslel, že fotbal budu hrát dál a budu se jím živit. Školu jsem tím pádem zanedbával a ve třeťáku jsem propadl,“ líčí. „Na průmyslovce jsem skončil a šel na obchodní akademii, kde mě chytlo účetnictví.“
I tady nachází paralelu s fotbalem. „Obchodka jako taková byla o ničem, byla hrozně lehká. Ale měl jsem štěstí na dva předměty, respektive na dva dobré kantory. Kromě mezinárodního obchodu právě i na účetnictví. Je to vlastně stejné jako u fotbalu, který vám špatný trenér může znechutit, ale dobrý naopak pomůže vybudovat k němu pozitivní vztah,“ přemítá.
Po střední škole to Petr Všetečka vyzkoušel na vysoké, konkrétně na VŠE. Tam ale vydržel jen dva roky. „Mám totiž ohromný problém s tím, že jakmile mě něco nebaví, tak do toho nejdu,“ krčí rameny. „Ale ve druháku jsem se naštěstí dostal do jedné firmy na správu nemovitostí, kde mi nabídli, že jim můžu dělat účetnictví. Studium jsem tedy ukončil a šel jsem dělat.“
Teď pracuje v Pražské teplárenské, a. s., a džob si pochvaluje. „Můj pracovní den vypadá tak, že dostanu horu faktur a zadávám je do systému, toť vše. Pro většinu lidí je to asi nudná práce, ale já mám poměrně problém pracovat s lidmi, protože když je někdo hrubý nebo nepříjemný, tak nevydržím chovat se k němu slušně. Tady mám klid, mám čísla, a to mi vyhovuje.“
Mimochodem - jeho současný zaměstnavatel je zároveň sponzorem pražského přeboru… „Sám jim ty faktury účtuji. Takže přesně vím, kolik teče,“ chechtá se sympaťák z „Kolenovrat“.
Štěpán Šimůnek
Článek vyšel v květnovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál. Všechna jeho čísla si můžete stáhnout ZDE
