Když patnáctkrát vyhrajeme 1:0, zlobit se nebudu, směje se kouč Admiry B

12. února 2018 06:00 » Na první pohled pohodové šesté místo drží v polovině přeborové sezony rezerva Admiry. Béčko divizního týmu vedené koučem Františkem Peřinou se ale nenechává ukolébat. Dobře ví, že padat budou čtyři týmy a třiadvacet bodů ještě nedává klubu z Kobylis úplný klid. „Spokojený nebudu nikdy, máme na čem pracovat,“ potvrzuje kouč i s vědomím náskoku na sestupové příčky. I proto s týmem trénuje už měsíc, aby byla Admira B na jaro dobře připravena.

Máte za sebou měsíc dřiny, jak to na Admiře běží?
Připravujeme se třikrát v týdnu v domácích podmínkách, na naší umělce, kde také hrajeme část přípravných zápasů. Co se týče účasti na tréninku, je to asi klasika jako všude jinde. Maximálně nás bylo osmnáct, ale stalo se, že jsme trénovali i ve dvanácti. Kluci mají svoje zaměstnání, školy. Musím vzít, že to někdy zkrátka nestihnou.

S jakými pocity jste vstupovali do přípravy? Vládla po podzimu s výsledky rezervy spokojenost?
Máme stejně bodů jako páté Tempo. Ale dobře si uvědomujeme, že první pětka je jinde. Pak už, námi počínaje, to bude na jaře boj o každý bod. Tuším, že jaro bude jiné než podzim. Čekám, že se výsledkově zvedne Přední Kopanina, Královice. Myslím, že bude v každém zápase o co hrát.

A jak vám tedy do toho zapadá 6. pozice, z níž do jara váš tým vyrazí?
Na začátku sezony jsme měli ohromnou smůlu, zbytečně jsme ztráceli body, když jsme měli problém hlavně v koncovce. Nejlepší střelci, pokud se o tom dá v našem týmu takhle vůbec mluvit, mají po třech gólech. Kuba Michálek běžel snad dvanáctkrát sám na brankáře, tutové šance měli i další hráči, ale branky z toho nebyly. Střílení gólů byl náš největší problém. Ale taky chci říct, že jako jsme měli na začátku podzimu smůlu, tak na konci se to otočilo a my jsme měli v některých zápasech, co jsme nebyli lepší, pro změnu štěstí. Takže musím říct, že to současné šesté místo beru s velkou pokorou.

Na druhou stranu jste vylepšili defenzivu, spolu s Horními Měcholupy jste dostali jen 18 branek, nejméně v přeboru...
Je pravda, že na obranné hře jsme zapracovali a to, že jsme dostali nejméně gólů, je nevídané. Přitom to byl v minulosti pro béčko Admiry docela problém. Musím hodně pochválit brankáře. Cingel i Žulevič podávali vynikající výkony, strašně nás drželi vynikajícími zákroky, někdy v té brance doslova čarovali.

Bylo vidět, že s nimi hodně pracoval trenér Petr Mašek. Ten byl chvíli s vámi i u divizního áčka. Pak v klubu skončil, ale teď je zpátky. Co na to říkáte?
Jsem za to moc rád. Je to vynikající trenér. Bude mít na starosti brankáře v klubu, tedy i béčko a dorost. Jeho tréninky klukům obrovsky pomáhají. Každopádně to dál bude tak, že by za nás v přeboru měla chytat dvojka z áčka. A těm bude krýt z lavičky záda Tomáš Hybeš. Za něj jsem také moc rád, že u nás je, povahově je skvělý. Je pořád připravený naskočit, nechytá, ale není naštvaný. To je obrovsky cenné.

Takže pozici mezi tyčemi máte, zdá se, vyřešenou. A hlavním úkolem pro zimní období je najít střelce?
Já se nebudu zlobit, když na jaře vyhrajeme patnáctkrát 1:0. Důležité budou body. Ale jak jsem hovořil o koncovce, samozřejmě bychom chtěli, abychom proměňovali víc šancí. Je to složité. Pro nás je hodně důležitým hráčem Melvin Vachoušek. Má výbornou postavu, držení míče, umí balon sklepnout hráčům z druhé vlny, ale chtěl bych, aby dával víc gólů. Teď je navíc zraněný. Pak připadal v úvahu Zolotuchin, ale ten je pro změnu v přípravě na Meteoru u trenéra Tichaie.

Vychází mi to tak, že prostě střelce musíte najít. Na klubovém webu se píše, že zkoušíte tři hráče, kteří ale nehráli soutěže v hlavním městě. Pátrali jste tedy v okolí Prahy, nebo vám někdo doporučil hráče z ciziny?
Je to ta první varianta. Porozhlédli jsme se ve středních Čechách. Zkoušíme fotbalisty, co mají i divizní zkušenosti, ale o jménech bych zatím nerad hovořil. Dva z těch fotbalistů jsou ofenzivní, jeden útočník a jeden záložník.

Posily do rezervy si ale kluby většinou nekupují. Je tam možnost, že by se zmínění fotbalisté třeba posunuli i do áčka?
V tomhle má Admira výhodu, že když je to třeba, tak se hráč pro rezervu udělá. Ale je pravda, že třeba i dva z těch zkoušených hráčů by se do áčka dostat mohli. Já jsem hlavně chtěl a pořád to chci, aby bylo v rezervě několik zkušenějších kmenových hráčů a kolem nich dostávali šanci, učili se a rostli mladí kluci, co třeba přejdou z dorostu. Je samozřejmě naším úkolem připravit hráče na posun do divizního áčka. V poslední době se nám to v několika případech podařilo.

Počítáte s tím, že si budete pomáhat i hráči z áčka?
Když někdo bude potřebovat praxi, aby se rozehrál po zranění, tak si za nás přijde zahrát. Takhle by to přece mělo fungovat. Už na podzim zásadním způsobem týmu pomohla přítomnost hráčů z áčka. Moc mě těší, že kdykoliv kdokoliv přišel, vždy odvedl kvalitu a maximální nasazení.

Aby bylo jaro klidnější, asi by to chtělo víc vyhrávat na domácím hřišti. V minulosti se tam béčku Admiry dařilo, co se v téhle sezoně s týmem dělo?
Je neskutečné, že jsme doma vyhráli až ve 13. kole proti Uhelným skladům. Bylo to tam nějaké zakleté, přitom dřív to bylo opačně. Tentokrát jsme tam nezvládali zápasy, hlavně kvůli neproměňování šancí. Soupeř se pak jednou dostal do šance, dal gól a odvezl si body. To platilo o utkání s Duklou Jižní Město, ČAFC nebo i s Tempem. Ale znovu říkám, na konci podzimu jsme zase měli štěstí. Jen to ukazuje, jak je přebor vyrovnaný. 

Přípravné zápasy hrajete doma, byť na umělé trávě, ale zatím se vám moc nevede, že?
Nejdřív jsme měli hrát s béčkem Vltavínu. Jenže jejich áčku odřekla přípravu Vlašim, tak jsme hráli proti jejich kombinovanému týmu, kde byli i hráči z třetí ligy. My jsme nastoupili s klasickým béčkem. Pravdou je, že nás třicet minut vozili na kolotoči, ale také jsme tam nakonec měli dobré pasáže. Soupeř byl lepší, ale porážka 1:2 výsledkově vypadá docela hezky

Podruhé jste hráli s Újezdem Praha 4, prohráli jste 1:2. Soupeře vede Karel Jeřábek, váš dlouholetý trenérský parťák. Byla to sice příprava, ale nebyl ten duel kvůli tomu vyhecovaný – třeba nějakou sázkou?
Pro mě je Karel nejlepší kamarád, voláme si každý den. Ani jedno z mužstev nenastoupilo kompletní. Zápas to byl ale dobrý, sice jsme prohráli 1:2, ale je třeba si uvědomit, jak velkou má Újezd kvalitu. Vždyť mají hráče, co ještě nedávnou kopali třetí ligu, teď tam přišel další hráč z ČFL Walter, to o něčem svědčí. V přípravě porazili i Kopaninu. A ještě k tomu, že jsme prohráli: já už jsem to i někde říkal. Karel Jeřábek měl v den utkání narozeniny, tak to měl od nás jako dárek. (směje se)

Nebyla ani sázka o pivo?
Ne. Já se ale hlavně těším, že si proti sobě zahrajeme v přeboru. Oni se nahoru dostanou, teď ještě abychom se v přeboru udrželi my. Věřím, že se nám povede udržet se v horní polovině tabulky. A pokud skončíme do šestého místa, tak budu opravdu spokojený.

René Machálek, sport.cz