Kde fotbalista začne, není podstatné, říká šéftrenér ČAFC Praha David Kopec

27. září 2013 14:06 » ČAFC Praha je tradičním pražským klubem zaměřující se na kvalitní práci s mládežnickou složkou. Šéftrenérem je v klubu, který do světa velkého fotbalu vyslal například Milana a Michala Škodu či Romana Bednáře, David Kopec, který poskytl zajímavý pohled, co se týká výchovy mládeže.

Jak pracuje s mládeží klub ČAFC Praha?

My začínáme již od těch nejmenších, což je letos ročník 2008, avšak objevují se nám na trénincích již i hráči ročníku 2009. Od těchto malých začínajících fotbalistů máme ročníkové složení všech týmů až do mladších žáků, kde již vlivem postupného úbytku hráčů jsme nuceni slučovat ročníky dohromady, tak abychom byli schopni dát dohromady danou kategorii. U přípravek to však máme dle ročníků a účastníme se elitních pražských soutěží. Navíc v každém ročníků máme až 15 hráčů, což na naše poměry je skvělé číslo.

Jaké jsou rozdíly v práci s mládeží napříč pražskými fotbalovými kluby?

V tomto ohledu musíme pražské kluby rozdělit do několika skupin. Řekněme ta profesionální, což jsou zejména čtyři prvoligové týmy, kde je péče mladé fotbalisty až nadmíru nadstandartní. Kdy si myslím, že je to až moc a kluci jsou přetěžováni. Pak máme kluby takové lepšího průměru, kam se můžeme zařadit i my ČAFC. A kde je dětem poskytována všeobecná sportovní průprava a trénink není jen o fotbale, ale věnujeme se i dalším činnostem. Chodíme například plavat, jezdíme na kolech, čímž rozvíjíme pohybovou zdatnost dětí. Právě tato průprava mi z osobního pohledu u mládeže chybí globálně ve sportu, jelikož zejména ve školní výuce je tato složka zanedbávána. Ve zbývajících klubech jsou spíše rádi za každého nového člena, avšak i takové kluby jsou potřeba a péče o sportovní výchovu dětí má také svou kvalitu. V těchto klubech se o mládež starají zejména rodinní příslušníci, kdy jejich potomci pokračují dále v klubech nebo ti talentovanější přejdou do větších klubů či v horších případech s fotbalem skončí úplně.

Co je tedy pro začínajícího fotbalistu lepší? Začít spíše ve větším klubu s větší péčí či menším, kde to může být více o zábavě?

Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Špatně není dle mého ani jedna z variant. Nejdůležitější je vůbec někde začít. Kde fotbalista začne, není tak podstatné. Samozřejmě ne každý kluk či holka jsou schopni trénovat čtyřikrát týdně a také ne každý rodič je ochotný doprovázet dítě na tréninky a zápasy několikrát týdně. A proto právě kluby střetní třídy nabízí dětem dostatečný prostor na rozšiřování svých schopností bez důrazu na profesionální přístup. Tedy kde se začne je více či méně jedno, důležité je začít, jelikož toho pohybu děti mnoho dneska nemají.

Co je podle Vás nejdůležitější v tréninku těch nejmenších dětí?

Nejdůležitější je pro nás pro trenéry získat jejich pozornost. Děti mají v jejich věku spoustu různých lákadel a jejich pozornost je třeba získat. Proto jsou naši trenéři školeni, aby děti dokázali zaujmout. Když dítě ten zájem má, tak většinou u fotbalu dlouho vydrží a baví ho to. To je právě to, proč to děláme.

Podle čeho může rodič poznat, že trenér jeho dítěte je kvalitní?

Většinou se to pozná již během prvního tréninku. Když rodič přivede dítě na trénink a dítě je po tréninku spokojené je právě ta známka, že jak trenér, tak prostředí je to pro to dítě to pravé. Naopak když jde dítě z tréninku s brekem a že již příští jít nechce, stojí tento stav za zvážení, jestli ta chyba je v trenérovi, prostředí či v dítěti.

Mohl byste neznalým rodičům přiblížit, co přesně čeká dítě, které se zaregistruje v klubu a stane se členem družstva? Co to obnáší jak pro dítě, tak pro rodiče?

Nejdůležitější je, aby ten rodič s tím dítětem na nábor přišel. Každý kdo přijde, tu svou šanci dostane a má prostor zjistit, zdali fotbal a daný klub je pro něj to pravé.

U rodičů se může objevit obava, že jejich dítě, které není úplně pohybově nadané, si v zápasech nezahraje. Je to pravda?

Dnes je ten fotbal někde jinde. Na naší úrovni se rozhodně rodič nemusí bát, že by si dítě nezahrálo. Ve většině klubů se snaží dát prostor k realizaci všem. Jelikož právě v přípravkách je to o té hře, aby se připravovali a zlepšovali všichni bez rozdílů. Ta fotbalovost se láme až kolem kategorií žáků a dorostenců, kde již fotbal začíná být i o konkurenci. V začátcích rozhodně všichni dostanou šanci a všichni si zahrají.

Jaký vnímáte trend posledních let co se nárůstu či poklesu členské základny týká?

Za posledních pět, šest let si myslím, že dětí výrazně neubývá a je jich dostatečný počet. Pokud se s nábory vhodně zorganizují, není problém, aby přišlo až dvacet nových začínajících fotbalistů. Dětí tedy málo není, ty počty jsou každoročně podobné, jen je potřeba kvalitně pracovat, co se organizování náborů týká. K nám konkrétně nechodí třeba ti úplně nejtalentovanější, ale spíše děti co to mají na tréninky k nám nejblíž a i ti se mohou dostat do lepších týmů, jako například Roman Bednář.

Pořádáte ve Vašem klubu pravidelné nábory? Pokud ano, tak kolik dětí se zhruba každého náboru zúčastní a kolik z nich se pak skutečně stane hráčem Vašeho klubu?

Již osmým rokem pořádáme pravidelné nábory na jaře v rámci dětského dne, což je ta první akce pro začínající fotbalisty. Pak samozřejmě také v září během našich tréninků, kdy spolupracujeme s několika základními a mateřskými školami. Jinak není problém přijít kdykoliv během našich tréninků a my je postupně zapojíme.

Dá se v již tak útlém věku poznat talent?

Určitě se dá poznat talent již v tomto věku. Myslím, že i u nás je v tomto věku několik šikovných dětí. Největší otázkou je však, zdali je nezkazí rodiče nebo předčasný odchod za velkým fotbalem s čímž nemáme dobré zkušenosti. Právě s tímto problémem se nejvíce potýkáme.

Zmínil jste zkažení ze strany rodičů, tím jsou na mysli přehnané ambice?

Přesně tak. Přehršel ambicí a někdy až nesmyslné požadavky po dětech často ty talenty zkazí a ti kluci na to doplatí. Zejména neúměrné množství psychického nátlaku a mnoho sportu dětem zkazí dobrý pocit ze sportování. A dítě v pubertě se sportem končí.

Jak probíhá kariérní růst takového talentovaného fotbalisty? Objevují se na zápasech i skauti z ostatních klubů?

Skauti se objevují neustále a bohužel to začíná již od těch nejmenších. Už od šesti let si ty větší kluby ty hráče stahují a bohužel se děje, že pak v těchto kategoriích ty velké týmy nemají vlastně soupeře. Dle mého je lepší, aby i ti talentovaní zůstávali v menších klubech a po jejich boku se zlepšovali i ostatní. Proto se snažíme rodičům i vysvětlovat, že není kam spěchat viz. příklad Romana Bednáře a Milana Škody, kteří ukázali, že i v patnácti je možné odejit do velkého fotbalu.

Pokud tedy hráč začne v menším klubu, nezavírá si tím možnosti vybudování kariéry profesionálního fotbalisty?

Ty podmínky, které tady klukům vytváříme, jistě dostatečně stačí klukům k jejich fotbalovému rozvoji, což ukazují právě naši odchovanci.

Pražský fotbalový svaz se snaží pomocí kampaně „Můj první klub“ pomoci menším pražským klubům v rozšíření členské základny, jak vy projekt vnímáte?

My tento projekt maximálně podporujeme a jsme za něj rádi. Věříme, že společný cíl tohoto projektu se podaří a díky němu k nám přijdou další noví šikovní hráči anebo jen děti, jež mají chuť si u nás zasportovat.