Kbely triumfovaly na hřišti jasného lídra. Taková vítězství nabíjejí, řekl kouč Ollé

3. května 2018 06:00 » Restart. Tohle slovo je nejspíš nejpřesnější. René Ollé se vrátil na trenérskou lavičku, když vede v I. B třídě Kbely. Naposledy přitom před rokem a půl fungoval v ženském fotbale. Teď se dal znovu do práce a ta nese výsledky. Kbely naposledy vyhrály 2:1 na půdě Kyjí, suverénního lídra B skupiny. „Takové vítězství vám dá novou chuť do další práce,“ říká kbelský kouč.

Po konci u ženského družstva v Malešicích jste chuť do fotbalové práce neměl. Rok a půl je docela dlouhá pauza, ne?
O všem jsem přemýšlel. Trápí mě neustále vyhřezlá ploténka. Ani nemůžu kopnout do míče. A já jsem si zakládal na tom, že můžu hráčům třeba ukázat nějaké cvičení, což teď nejde. Změnilo se taky hodně věcí v mém osobním životě. Rozešel jsem se s přítelkyní, hledal si bydlení. Potřeboval jsem se dát dohromady.

Takže jste rok a půl nechodil po fotbalech?
Na fotbaly jsem samozřejmě chodil, ale kvůli těm zmíněným věcem jsem to angažmá úplně nehledal. Byl jsem ve spojení s Královicemi. Nakonec se ale pan Janoušek rozhodl pro jiného trenéra, bývalého ligového hráče Kalivodu. To mě pochopitelně mrzelo.

Jiné možnosti nebyly?
Mohl jsem jít na Šumavu. Bylo mi řečeno, ať klidně vezmu i dvě auta hráčů, šlo o to zachránit A třídu.

Proč to neklaplo?
Bylo by náročné všechno skloubit. Já chci vždycky dělat věci na sto procent a tady jsem měl pocit, že by se to nedalo. Proto jsem do toho nechtěl jít.

V zimě jste ale nabídce z pražských Kbel už neodolal. Jak se to seběhlo?
Šéf Kbel Tomáš Haniak mě před lety vlastně doporučil do Admiry, kde jsem začínal u béčka jako asistent. Já jsem cítil, že jsem mu za to nějakým způsobem zavázán, že bych mu to měl nějak vrátit. Napsali jsme si přes facebook, pak jsme měli i schůzku. O možné spolupráci jsme se bavili už dřív, ale dohodli jsme se až teď.

Neštvalo vás, že se někdo neozval dřív?
Víte, jde také hodně o pověst, kterou máte. Když vás odvolají, může se o vás říkat ledacos. A já jsem si vážil toho, že Tomáš Haniak nedal na pomluvy a věci ohledně mého ukončení angažmá v Admiře. On vzal jako klíčové, co jsem mu řekl já. Poznal jsem, že máme s Tomášem stejný způsob myšlení. Vážil jsem si toho, že mě oslovil člověk, co druhou ligu hrál a také ji dělal jako funkcionář. Je mi milejší, když šéf klubu fotbalu rozumí a je třeba trochu impulzivnější, než když řídí klub člověk, co má sice finance, ale fotbalu vůbec nerozumí. Já jsem od Tomáše Haniaka dostal  třeba absolutně volnou ruku ohledně příchodů.

Váhal jste dlouho, zda jít do I. B třídy?
Domluvili jsme se rovnou. Beru situaci jako svůj trenérský restart. Všechno jsme si vyjasnili. Co se týče B třídy: já budu raději v nižší soutěži, kde mi šéf klubu naplno věří. S kabinou i s Tomášem Haniakem vedu dialog o všem. Chci, aby to mělo úroveň. Vím, že počet lidí, které mám na tréninku, je adekvátní B třídě, kterou Kbely hrají. Beru to v současnosti tak, že chci všechny kluky co nejvíce poznat. Teď se během pár měsíců nedá v tomhle směru tolik změnit, ale od příští sezony bych chtěl, aby byla větší disciplína a zlepšila se tréninková morálka. Už teď jsem ale nadšený, jak kluci trénink odmakají. Je vidět, že na sobě chtějí pracovat, chtějí se zlepšovat.

Zamýšlel jste se nad tím, zda jste sám mohl v minulosti některé věci řešit jinak?
Vím, že jsem asi mohl být na kluky méně přísný. Na druhou stranu, když jsem teď viděl některé kolegy v přeboru, tak si říkám, že takhle přísný jsem snad na hráče nebyl.

V případě Kbel bylo jednou z prvních věcí, co jste udělal, že jste řekl šéfovi klubu, že už nebude nastupovat do zápasů. To byl docela odvážný první krok, nemyslíte?
To jsme si vyjasnili rovnou. Já mám rád fotbalové blázny, Tomáš Haniak je vítězný typ, stejně jako já. Ale vzal to s pokorou. Mimo hřiště si vykáme, je tam respekt. Víte, teď při posledním utkání na mě řval pětadvacetiletý kluk z Kyjí, to jsou situace, které si hráči prostě nesmějí směrem k trenérovi dovolit.

Na druhou stranu, zrovna v tomhle směru nemají Kbely nejlepší pověst...
Hodně jsem slyšel, ať tam kvůli tomu nechodím. Ale co se třeba týče Tomáše Haniaka. On dělá pro Kbely maximum a sám vím, jak těžké je někdy udržet emoce. On shání peníze, dělá pro klub první, poslední. Věřím tomu, že se pověst Kbel začíná měnit.

Kbely se pomalu začínají měnit i fotbalově. Teď jste vyhráli tři zápasy za sebou, start ale ještě nebyl nejlepší. Co všechno se změnilo?
Myslím, že jsme udělali dobrou přípravu. Třeba béčku Ďáblic jsme dali jedenáct gólů a mohlo jich být klidně osmnáct. Snažíme se umazávat tréninkové manko a taky se snažím, aby byly tréninky na úrovni přeboru nebo klidně i divize. Je jasné, že ne každý to zvládne a mohou přijít i zranění.

Na začátku jara vám ale po dvou porážkách asi příjemně nebylo, že?
My jsme herně začali slušně. Ale byla tam zbytečná prohra na Braníku, pak jsme prohráli i s Tempem B. Řešíme spoustu věcí za pochodu. Třeba po utkání s Braníkem máme v brance hráče z pole, udělat jiného gólmana už nemůžeme. A vidíte, pak jsme remizovali v Počernicích, kdy jsme dostali gól z penalty.

A pak už přišly tři výhry. Berete to jako odměnu za dřinu, co s hráči absolvujete?
Do utkání s Ďáblicemi B jsme šli s torzem hráčů, byla tam zranění i pracovní vytížení. Oni nám chtěli vrátit těch jedenáct gólů ze zimy, ale my jsme byli lepší a vyhráli 4:1. Doma jsme pak porazili Háje B 3:2, klidně to mohlo skončit výraznějším rozdílem, ale dostali jsme dvě branky, a tak jsme nakonec brali těsné vítězství. No a teď jsme získali tři body v Kyjích, které do zápasu s námi doma jen vyhrávaly. Devět domácích zápasů vyhrály při skóre 36:5. Proto nás těší, že jsme tam dokázali zvítězit. Moc si toho vážíme.

Byl jste na tým hrdý?
Já jsem byl šťastný, kluci to odmakali. Tým začíná chápat, že každý hráč má svoji roli, že když se dostane gól, tak to není záležitost obránců a brankáře, ale všech. S radostí jsem si po utkání zakřičel s týmem. Taková vítězství vás nabíjejí a dávají vám chuť do další práce. Všichni musíme dál pracovat. Není to o tom, že vyměníte deset hráčů.

S jakým cílem jste vůbec šli do jarní části B třídy?
Bylo mi jasné, že na postupové příčky to stačit nebude. Ale chtěli bychom skončit co nejvýše v jarní tabulce.

René Machálek