Kapitán Újezdu dal postupový gól. Dozvěděl se to až druhý den
25. května 2016 07:00 » Jeho gól znamenal výhru 1:0 nad Štěrboholy. Z toho měl kapitán Újezdu nad Lesy Jan Daníček (na fotografii ve žlutém) radost. Že bude právě tahle trefa ale znamenat i definitivu, že si jeho tým zahraje v následující sezoně Pražská teplárenská přebor, to netušil. „Ďáblice hrály až po nás, takže jsme chtěli hlavně vyhrát a udržet si odstup,“ prozradil zkušený stoper.
Staré pravdě o tom, že udělat poslední krok bývá nejtěžší, se teď už jen může smát. Stejně jako tomu, že vzal odpovědnost na sebe, když měl na rukávu kapitánskou pásku. „Spíš to tak nějak vyšlo. Měli jsme tlak, kopalo se hodně standardek,“ usmívá se.
Když míč ale skončil v síti, hodně se všem ulevilo. A ještě víc, když utkání hubenou výhrou 1:0 skončilo. Tři body byly doma, ale dalo to práci. „Bylo to určitě nervóznější, než kdybychom byli v tabulce třeba pátí. V takové situaci bychom asi vyhráli výrazněji, takhle jsme brali tři body a to bylo nejdůležitější,“ svěřil se Daníček.
Na Ďáblice, druhý tým tabulky, v tu chvíli nikdo ani nepomyslel. Natož, že by byl postup hotový. „Soustředili jsme se na sebe, abychom to zvládli, udrželi odstup a měli klid. Věděli jsme, že to máme ve svých rukách,“ dušuje se.
Že by na druhý den vyrazil na zápas rivala, to ho ani nenapadlo. Ani se nesešel s týmem a nesledovali výsledek na internetu, aby mohli případně začít ihned slavit. „S kluky jsem se ještě neviděl. Já mám doma tříměsíčního prcka, manželka byla ráda, že jsem ho v neděli chvíli hlídal,“ prozradil kapitán Újezdu nad Lesy.
Nakonec neodolal a na výsledek se na internetu podíval. „Ďáblice doma ruply a bylo hotovo. Slavit jsem ale fakt nešel. První kolo slávy už nějak proběhlo, ale budou další. A taky rozlučka bude veselá. Ta je tedy veselá vždycky, ale po postupu to možná bude větší,“ směje se.
Za úspěch vděčí Daníčkův tým tvrdé práci, kterou mu ordinoval trenér Milan Šafr. Ten je známý svou náročností. „Je na nás tvrdý, na tuhle soutěž možná někdy až extrémně. Ale výsledky ukazují, že je to dobře. Teď snad pochopí, že nějaká ta oslava proběhne,“ pokračuje opora nyní již jistého přeborového nováčka.
Jinak to byla celou sezonu tvrdá řehole. „Přál bych vám zažít páteční kruhové tréninky,“ naznačil Daníček, kdy celý tým dostával naloženo. „Trenér všechno poctivě sleduje, pořád se pracovalo na tom, abychom se zlepšovali. Navíc má vyrýsovanější postavu než polovina týmu,“ směje se Daníček.
A jak by podle něj měl vypadat zbytek sezony? Na klubovém webu svítí upozornění, aby mužstvo nedopadlo podobně jako Plzeň v první lize. Západočeši získali mistrovský titul a na konci nejvyšší soutěže třikrát prohráli. „Určitě bych nechtěl prohrát v posledním kole 0:5. Navíc s Dubčí, to je velký rival. To by byla fakt ostuda,“ má jasno Daníček. A nezamlouvají se mu pochopitelně ani tři porážky v řadě. „To by z nás byl trenér na infarkt, to mu nemůžeme udělat,“ vyhlašuje.
Každopádně se mu stejně jako všem hráčům Újezdu i vedení klubu ulevilo, že je tým s předstihem v cíli jménem postup. „Vedení mělo nějaký cíl a ten vyhlásilo. Ale ono je jednoduché říct, že se postoupí. Jenže naplnit to bývá složitější,“ vykládá.
Nakonec ale Újezd prohrál na cestě za postupem jen dvakrát a čtyři kola před koncem má jistotu přeboru. „Dal se tady dohromady nadstandardní kádr, ale nikdo si nemohl myslet, že každému dáme čtyři, pět gólů. Třeba za sebe můžu říct, že jeden z nejtěžších zápasů byl ten s béčkem Vyšehradu. Soupeř měl nějaké hráče z druholigového áčka a my jsme vyhráli gólem v úplném závěru 2:1. I tohle byl určitě jeden z klíčů k postupu.“
René Machálek
