Kanonýr Mašlej: Po gólech nejdu za každou cenu

27. ledna 2017 07:00 » Někdy stačí náhoda k tomu, aby fotbalový klub získal kanonýra, na něhož se může dlouhodobě spolehnout. Zeptejte se v ČAFC Praha. Tam před 2,5 lety zazvonil telefon a z druhého konce se ozvalo: „Dobrý den, tady Miroslav Mašlej. Skončil jsem v Radotíně a bydlím nedaleko. Chtěl bych to u vás zkusit.“ Tohle spojení si sedlo dokonale. Za dvě a půl sezony toho stihl Mašlej v Čafce dost. S 26 góly byl nejdřív třetí v tabulce kanonýrů, za stejný počet branek bral v minulé sezoně střelecké stříbro. Není těžké dopočítat, jaká příčka je na řadě teď... Po podzimu Mašlej vede s 15 trefami. „Moc to neprožívám, nejsem moc soutěživý typ,“ tvrdí ale 30letý útočník, který v dorostu nastupoval jako obránce.

Spočítal jsem, že jste za Radotín a Čafku dal v Pražská teplárenská přeboru už 95 gólů.
(udiveně) Cože? Tolik? To ani nevím.

Nemáte přehled o tom, kolikrát jste kde skóroval?
Ale jo, sleduju zprávy o přeboru, obzvlášť na webu fotbalpraha.cz čtu všechno. Ale že bych nějak speciálně řešil, kolik jsem kdy dal gólů a dělal si statistiky, tak to ne.

Nemáte gólový sešit jako třeba David Lafata?
David Lafata má nějaký sešit? Fakt?

Je to tak. 
Já nemám nic. Táta na Moravě mě poctivě sleduje, ale zápisky mi nedělá.

Tak teď už aspoň víte, jak jste na tom.
No, 95 gólů v přeboru, to je dost. To už je kousek do stovky. Proč ne? Na jaře by se to mohlo prolomit.

Tak mě napadá, že se z vás stává velmi zdatný nástupce legendárních pražských střelců, jako byli Strnadel a Fíček.
Je pravda, že ti dva to tam sázeli dobře. A Honza Fíček pořád sází. Hrával jsem proti němu za Motorlet, z Radotína si pamatuju i Bohouše Strnadela. Trenéři na tyhle dva vždycky upozorňovali.

A teď nejspíš upozorňují i na vás.
Necítím se jako nástupce nikoho, s nikým se nesrovnávám, ale je pravda, že mi to v Čafce sedlo. Fotbal tady mě baví, dávám góly, jsem spokojený.

Strnadel s Fíčkem na dálku soupeřili. Máte to s někým v přeboru taky?
Nesoutěžím. Sleduju vývoj tabulky, kdo je nahoře. V minulé sezoně tam byl Junek.

No nahoře, o gól vás porazil...
No vidíte, předtím jsem tam byl se Zmeškalem. On to bral vyhecovaně, psal mi zprávy. Já si z toho ale dělám srandu, mě to opravdu nebere.

Zmeškal vám psal zprávy? Tak to bral asi hodně vážně.
Bylo to tím, že jsme se potkali v Radotíně, dohromady jsme tam spolu v I. A třídě dali za půl roku snad padesát gólů. On v té sezoně, o které se bavíme, dal 41 gólů, to klobouk dolů. Byli jsme tam o gól, o dva, ale já jsem se zranil a většinu jarní části nehrál, jinak bych ho asi proháněl víc. I proto vím, že nic neznamená, když mám v půlce přeboru 15 gólů. Může přijít zranění a člověk už nemusí přidat žádný. Pamatuju si, že jak mě Zdeněk (Zmeškal) hecoval, tak jsme hráli první jarní kolo proti sobě. Dal jsem hattrick, vyhráli jsme, byl pak pěkně naštvaný, že za mnou po zápase skoro ani nepřišel. Ale chápu to, taky bych byl naštvaný.

Opravdu nejste soutěživý?
Vážně to moc neřeším, sleduju vývoj, ale že bych musel jít za každou cenu na penaltu, to v sobě nemám. Radši přihraju před prázdnou branku, když tam je lépe postavený spoluhráč, zvlášť když je to za vyrovnaného stavu. Kdyby mi chyběl gól do hattricku za stavu 3:0, tak to asi vezmu na sebe, přiznávám, ale nejdu po gólech za každou cenu, jak se říká přes mrtvoly.

Přesto mi to nedá: byl jste třetí mezi kanonýry, v minulé sezoně druhý. Nechybí vám trochu to první místo, které se možná blíží?
Dát v přeboru dvě sezony po sobě 26 gólů je super vizitka. Nechci, aby to znělo špatně, ale já si na to v poslední době zvykám. Přebor je kvalitní soutěž a tohle jsou velká čísla. Každý, kdo dá přes dvacet gólů, se může považovat za dobrého střelce.

Takže se považujete za dobrého střelce?
(usměje se) Když už nic jiného, tak aspoň ty góly dávám.

Jak myslíte to „když už nic jiného“?
Kluci si dělají na tréninku srandu, že dávám góly jen do prázdné branky. Ona je to vlastně pravda. Už toho moc nenaběhám, tak jim říkám, že je lepší dobře chodit než špatně běhat. (směje se) Vím, že je v přeboru spousta kvalitnějších útočníků, ale třeba jim to tolik nestřílí. Vím, že mám nedostatky, ale zase pomáhám těmi góly.

Takže přiznáváte, že na vás ostatní musejí pracovat?
Naprosto upřímně to přiznávám. Přišel jsem s tím, že budu střílet góly, nastavili jsme si to tak s trenérem, fungovalo to a funguje, takže asi není potřeba něco měnit. Trenér Herink mi dal pokyny, že nemusím bránit, ať šetřím síly dopředu. Splácím to góly, jsem tam, kde mám být, stojím na správném místě, pak už jen stačí kopnout míč do branky.

To zní docela jednoduše. Co spoluhráči, berou to?
Máme za sebou podzim, který vyšel nad očekávání. Jsme třetí se ztrátou čtyř bodů na první místo, takže to, myslím, berou v pohodě. Ale prvních pár kol se nám nedařilo, hledaly se chyby všude uvnitř, takže padlo i to, že by to chtělo do obrany větší podporu útočníků. Já ale nejsem takový bijec, jako je Honza Micka, který hraje v útoku se mnou. Dobře to řekl trenér Horních Měcholup po posledním kole podzimu: my to máme postavené tak, že sedm hráčů to odbrání, uhlídá, oběhá a tři jsou vepředu efektivní. Docela nám to funguje.

Hrál jste třetí ligu i divizi. Jak složité je pro vás dávat góly v přeboru?
Divize je hodně fyzicky náročná, tam už se vyžaduje, aby útočník běhal, bránil, doplňoval, napadal, což v přeboru není. Velký rozdíl. Já už bych v divizi hrát nemohl, nemám na to. Tam už nesmíte vypustit jediný balon, což se v přeboru stává. V divizi se trénovaly standardky, nikdo nesměl propadnout, jinak se to okamžitě řešilo. Je to vidět i v počtu gólů. V divizi jich padá méně, je to víc svázané taktikou.

Zato v přeboru...
V přeboru se hraje víc bezstarostný fotbal, nahoru dolu, a i když vedeme 4:0, nemáme nic vyhraného, protože umíme dostat i čtyři góly za poločas. Divize je samozřejmě výš, ale dost kluků z přeboru by ji mohlo hrát. Jsou tady hráči, kteří jsou hodně techničtí, několik exligistů, ale už se tolik neběhá. Proto mi to vyhovuje, není to tak náročné fyzicky, ale zrychlení pořád mám, což je v klíčových chvílích důležité. Nikdy už nebudu běhat celých devadesát minut. Těžím z toho, že mám něco odehraného a šance většinou proměňuju. Ze zkušeností vím, že největší rána nerozhoduje, často mi to pomáhá. A taky vím, kam si mám stoupnout, výběr místa je moje asi nejsilnější zbraň. Myslím, že jsem dobrý ve vápně.

Býváte ještě někdy v šancích nervózní, že neproměníte?
Jsem úplně v klidu. Fakt. Jako mladý jsem býval nervózní, bral jsem si každou šanci, kterou jsem nedal, ale teď to házím za hlavu. Vím, že přijde druhá, třetí. Možná proto se mi daří to proměňovat. Jdu na gólmana a vím, co udělám. Nepřipouštím si, že bych mohl selhat.

Už jste zmiňoval vašeho parťáka z útoku Micku, který se díky náramné trefě do sítě Ďáblic dostal do rubriky TV Nova Borec na konec. Máte taky nějaký podobný gól, který byl výstavní?
První gól z přímáku na Čafce, bylo to tak ze třiceti metrů. Tomáš Fitzel stál vedle mě a říkal mi: To si děláš srandu, že to chceš střílet? To nemůžeš trefit! Zakopni to a příště jdu já. Jenže já to trefil fantasticky a jemu spadla brada.

K přímým kopům jste se stavěl vždycky?
Ne, vůbec. Začal jsem s tím až v Radotíně a pak v Čafce. Jsme tam na přímáky tři, čtyři. Každý máme své pozice. Kopal jsem i penalty, ale poslední jsem nedal, tak nevím, jestli mě na nějakou ještě pustí. Asi půjde kopat Micák (Micka), ten je na nejlepšího střelce natěšený. On by si to zasloužil víc než já. Je to skvělý fotbalista.

A ztrácí na vás jen gól.
Dělali jsme si na tréninku srandu, že když Micák nehrál předposlední zápas, já dal dva góly a předběhl ho, že už asi nepřijde, jak bude naštvaný. (směje se) Ale na poslední zápas se uzdravil a hned se trefil.

A vy jste mu na gól přihrával. Trochu jsme zamluvili toho střelce, zkusím to ještě jednou: vážně nemáte touhu uspět mezi přeborovými kanonýry?
Kdybych to vyhrál, největší radost bych udělal asi tátovi, který to sleduje. Dvakrát jsem dal 26 gólů, tak proč ne. Stát se může cokoliv. Potěšilo by mě to, protože věk přibývá a nevím, jestli budu mít ještě někdy šanci být takhle nahoře. Záleží i na tom, jak se bude dařit mančaftu, protože devadesát procent gólů závisí právě na tomhle. Nějaká touha by byla, ale rozhodně to není můj hlavní cíl. Micák by to určitě ocenil víc.

Hecujete se kvůli tomu?
Jo, to jo, vyvíjí se to, že máme stejně gólů, takže je to zajímavé. Nemáme to tak, že bych mu nenahrál před prázdnou branku. On je tedy trochu větší sobec, ale taky mi to nahraje, když už nemá možnost vystřelit. (směje se)

Vaše spojení, to je objev sezony. Souhlasíte?
Hned když přišel, jsme viděli, že je to super fotbalista, moc nám pomohl. Má to, co nemám já, skvěle se doplňujeme. On nemá hlavu, je tak trochu hobit, já zase docela hlavičkář jsem. Podržím balon, najdu si místo ve vápně, on to oběhá, je to bojovník, navíc umí souboje jeden na jednoho.

Čafka je celkově dobře rozjetá. Může to být historická sezona?
Potřebujeme udržet kádr, protože jsme ho dobře doplnili a jsme zastupitelní. Většinou je v přeboru problém nahradit někoho, kdo vypadne. My poslední jaro dohrávali, že jsme ani nevěděli, jestli se sejdeme na zápas. To nám teď nehrozí. Když zůstaneme pohromadě, mohli bychom prohánět Třeboradice s Motorletem B. Na druhou stranu musím uznat, že jsme měli ve spoustě zápasů i štěstí. Třeba Horní Měcholupy nás v posledním kole přehrávaly, ale my jsme dávali góly.

Když jste mluvil o udržení kádru, tak nejvíc nabídek budete mít nejspíš právě vy. Zůstanete?
Nikam jinam se nechystám, koupili jsme s manželkou byt dvě minuty od hřiště Čafky, jsem spokojený. Nechci lámat rekordy, chci si zahrát. Měl jsem nabídky z divize i přeboru – Praha, střední Čechy. Ale nemá cenu to rozebírat, myslím, že zůstanu.

A zaútočíte s ČAFC na první místo?
To by byla paráda, Čafka by si to zasloužila. V klubu je dobrá mládež, dobří trenéři, tráva, umělka, teď se bude dělat nové hřiště, abychom měli tři. Nejsme favorité, Třeboradice po triumfu jasně jdou. Náš cíl nebyl vyhrát přebor, chtěli jsme být do pátého místa.

Ale to by teď pro vás bylo málo, ne? Cítíte v klubu po podzimu euforii?
Na začátku jsme nevěděli, co se s námi děje, pak se to chytlo. Hrál jsem o záchranu i o postup a vím, že nálady v klubu jsou pak hodně různé. Na Čafce je pohoda, v kabině samozřejmě slyšíte: Kdo nás zastaví? Euforie tam je, hlavně si užívám tu uvolněnost na tréninku. Po čtyřech kolech se řešilo, kde je chyba, teď každý s radostí chodí trénovat.

Vy taky? Jak často?
Jak kdy. Někdy stihnu jeden trénink, někdy tři týdně. Odvíjí se to podle práce, ale v průměru dvakrát týdně na trénink přijdu.

Co děláte za práci?
Manažera pro klíčové zákazníky v Heinekenu. Mám na starost zejména obchodní řetězce, jednám s centrálami, domlouvám letákové akce, manažerská práce.

Češi jsou hákliví na značky piva. Jak jim chutná Heineken?
Sám jsem pivař a Češi jsou v konzumaci piva hodně tradiční. Většinou pijí to, co mají kolem komína. Občas klukům donesu pivo i do kabiny. Když vyhrajeme, mají Heineken, když prohrajeme, nemají nic. Na Čafce se pije Heineken. (usmívá se) Pokud je v televizi Liga mistrů, jíž je Heineken partnerem, tak do kabiny zanesu každému lahev, ať si k dobrému fotbalu dají pořádné pivo.

Když jsme se domlouvali na rozhovor, první možný termín odsunul zápas Arsenal – Manchester United, který jste chtěl vidět. To jste takový nadšenec do fotbalu?
Moje žena by řekla, že ano, ale já bych řekl, že by to mohlo být horší. Nejsem klasický blázen, ale fanoušek Manchesteru United ano. Já přeju jim, spoluhráč Tomáš Fitzel zase Arsenalu. I proto jsem ten zápas chtěl vidět, hecovali jsme se, po remíze 1:1 je teď mezi námi smír. Když ale potřebuju, tak se ho zeptám, kolik má titulů. (směje se)

A co říkáte výkonům United pod José Mourinhem?
Očekávání byla velká, je to trochu zklamání. Čekal jsem od něj víc, že nás vytáhne. Jsem fanoušek Fergusona, to musím být.

Pocházíte z Vyškova. Jak blízko jste měl k Drnovicím, což byla tehdy ligová kometa?
Jsem víceméně odchovanec Drnovic, prošel jsem tam celou mládež. Když Drnovice zkrachovaly, přešel jsem do Vyškova. Zažil jsem tam Pohár UEFA proti Mnichovu 1860, stadion byl na každý zápas vyprodaný. Z Vyškova jsme chodili pěšky, je to asi půl hodiny, byl to proud fanoušků. Super léta.

Doufal jste, že si za Drnovice někdy zahrajete ligu?
Jasně, jako každý v Drnovicích. Hráli tam fotbalisté jako Drulák, Miroslav Kadlec, Grygera, Šilhavý...

A kdo z nich byl váš vzor?
Všichni jsme tam žrali Radka Druláka, to byl největší kanonýr, terno. Pamatuju si, že tam byl i Víťa Tuma – jednou dal gól hlavou za vápnem, že málem zlomil bránu. Měl neskutečnou ránu, ale i když hlavičkoval, tak létaly třísky. Ale Drulák byl pro nás víc. Zajímavé je, že jsem většinu času v dorostu odehrál v obraně. Přišel jsem do mužů jako obránce, v útoku jsem hrával jen jako mladší dorostenec. Pak už bek nebo stoper, podle potřeby. Ve Vyškově jsem v divizi začínal jako obránce, ale nedařilo se nám a někdo řekl trenérovi, ať mě zkusí v útoku, že jsem tam hrával. Hned jsem dal gól a už vepředu zůstal.

Koho z dnes známých hráčů jste vlastně potkal v dorostu Drnovic?
Hrál jsem třeba s Tomášem Hořavou, to byl vždycky velký talent. No a Milan Petržela je jeden z mých nejlepších kamarádů. Pochází z vesnice, do které jsme se s rodinou v mých 18 letech z Vyškova přestěhovali. Takže se tam pravidelně scházíme na kiosku. Věděli jsme o sobě už z Drnovic, ale byl výš, až po našem přestěhování jsme se dali pořádně do kupy.

Takže jste v pravidelném kontaktu?
Jo, pořád. Máme s klukama z vesnice skupinu na WhatsAppu (komunikační aplikace), ví o tom, že dávám góly, a hecuje mě, že mě budou muset koupit do Plzně. I kvůli němu fandím Plzni. Mám to postavené tak, že přeju Baníku Ostrava, kde hrál můj strejda Petr Mašlej. To je brácha mého táty a teď je ve vedení klubu. Vedle něj fandím Plzni, přes Milana tam znám i spoustu kluků. Už jsem s nimi byl i na rozlučce.

Vyzvídají spoluhráči, co se v Plzni děje?
To víte, že jo. Ptají se. Já a Tomáš Fitzel jsme žádané informační zdroje. Já mám přes Milana blízko k Plzni, on měl zase přes tátu blízko k reprezentaci. (Fitzelův otec Dušan dělal reprezentačního manažera v éře Pavla Vrby)

Když jste zmínil Petrželu, už měl taky pár průšvihů. Jak to jako kamarád vnímáte?
Občas se směju, protože něco bývá vymyšlené. Jistě, Milan měl nějaké průšvihy, ale my se spíš bavíme jako kamarádi, o fotbale obecně. On je bojovník, na hřišti chce nechat všechno, strašně ho štve, když se nedaří. Chce to pak zlomit. Má to v sobě, naskočí mu žíla a měl chvíle, kdy se mu trochu zatmělo. Ale komu se to nestalo.

Petržela se hrdě hlásí k tomu, že je z Moravy. Je to znát i na jeho řeči. U vás je to taky slyšet.
Mám moravský přízvuk, to slyší každý. V kabině si ze mě kvůli tomu dělají srandu. Já vždycky říkám, že jsem kluk z dědiny. Někteří ani nevědí, co to je, že se tak u nás říká vesnici. Já si z nich zase dělám srandu, že zpívají. Ale přizpůsobil jsem se za ta léta mluvě v Praze dost, i když některé výrazy z Moravy stále používám. Milan se hrdě hlásí k tomu, že je kluk z dědiny, a já taky. Ač jsem usazený v Praze, mám tady i ségru s dětmi a jsme tady spokojení, domů jezdím často.

A jak často jezdí lidé z Moravy za vámi, aby vás viděli v akci?
Táta se občas přijede podívat, spojí to s návštěvou ségry. Zrovna teď byl na posledním zápase v Horních Měcholupech. Jinak pořád sleduje web fotbalpraha.cz, pouští si přenosy, dívá se na góly, po každém zápase mi volá, co a jak bylo. On je můj velký fanda.

A chválí vás?
Jako každý táta moc ne. Většinou vidí chyby. Ale máma říká, že když pak odjedu do Prahy, tak je spokojený a na dědině se chlubí, kolik dávám gólů. (usmívá se)

Nejvýš jste hrál třetí ligu v Kroměříži. Cítíte zpětně, že jste měl i na víc?
Odmalička jsem to měl nastavené jasně: rodiče mě vedli k tomu, že na prvním místě je škola, pak až fotbal. Všichni kluci v Drnovicích chodili do sportovní třídy, já na gymnázium. Hrál jsem za krajské výběry, ambice by tam byly, ale když jsem hrál MSFL, tak hlavní cíl byl vystudovat vysokou školu. Kopal jsem třetí ligu a u toho prezenčně studoval v Brně ekonomku na Masarykově univerzitě. Po škole jsem si řekl, že pokoušet fotbal výš za to už nestojí, a odešel jsem do Prahy za prací.

Když jste zmiňoval Hořavu a Petrželu, kteří byli i v reprezentaci, neříkal jste si někdy, že jste s nimi hrál, že jste tam mohl být také?
Když jsem byl mladší, vnímal jsem to víc, s odstupem času si říkám, že to tak mělo být a nemá cenu se v tom babrat. Oba měli něco navíc, co já neměl. Milan byl extrémně rychlý, Tomáš má zase extrémně dobrou techniku. Ten už v sedmi letech udělal snad tisíc nožiček. Já aspoň můžu říkat, že mám v televizi známé. (usmívá se)

A nebudou jednou říkat spoluhráči z Čafky: Jó, to bylo, když jsem hrával s Mašlejem? Může z vás být klubová legenda. Rozjeté to máte dobře.
To je přehnané. Jsem tady necelé tři roky, jestli je někdo legenda Čafky, tak je to Martin Chvátal. To je legenda sama o sobě. (usmívá se)

Tak mě napadlo, proč jste vlastně tenkrát šel zrovna do ČAFC?
Byla to moje iniciativa. Bydlel jsem ve Strašnicích a dojížděl jsem do Radotína, tam se ale rozpadl celý tým. Chtěl jsem hrát někde v okolí. Práci mám na Budějovické. Zavolal jsem do Čafky a nabídl se. Po dvou trénincích mi řekli, že jo, tak jsem do toho šel. Klub má slušné zázemí, jsou tady fajn lidi, dobrá parta, také starší kluci, což mi vyhovuje. Navíc to mám opravdu kousek od baráku.

Dá se tedy říct, že ze spojení ČAFC – Mašlej vznikla nečekaná láska?
Dá se to tak říct. Našel jsem tady spoustu kamarádů, daří se mně, klubu, je tady super trenér i vedení. Ideální spojení.



KDO JE MIROSLAV MAŠLEJ?
Narodil se 25. února 1986. Postupně hrál za Vyškov, Drnovice, opět Vyškov a Kroměříž. V té si zkusil třetí ligu, ale po studiích na Vysoké škole ekonomické v Brně dal přednost práci, za kterou se vydal do Prahy. Přes Motorlet a Radotín se dostal do ČAFC Praha, kde se z něj stal obávaný kanonýr Pražská teplárenská přeboru. V první sezoně byl ve střelecké tabulce třetí (26 gólů), a to hlavně kvůli zranění, protože měl báječně nastartováno a dlouho držel tempo s pozdějším vítězem Zdeňkem Zmeškalem (41 gólů). V minulé sezoně svůj výkon zopakoval, ale Petr Junek z Třeboradic dal o jednu branku víc. Teď je Mašlej na 15 zásazích, v zimě je mezi kanonýry první a táhne Čafku, která půjde do jara z bronzové pozice. Klíčové pro ni bude udržet právě Mašleje, jenž vytvořil famózní útočné duo s Janem Mickou (14 gólů). „Nikdy neříkej nikdy, ale byl bych rád, kdyby spojení Mašlej a ČAFC platilo delší dobu. Vůbec nikam neutíkám,“ pravil Mašlej, který pracuje jako manažer pro klíčové zákazníky v pivovaru Heineken.


Mašlejovy statistiky v Pražská teplárenská přeboru

Sezona 2011-2012
Radotín – 17 gólů (hrál jen na jaře)

Sezona 2013-2014
Radotín – 11 gólů

Sezona 2014-2015
ČAFC – 26 gólů (vinou zranění přišel o třetinu sezony)

Sezona 2015-2016
ČAFC – 26 gólů

Sezona 2016-2017
ČAFC – 15 gólů (po podzimu)

Radim Trusina

Tento rozhovor vyšel v prosincovém vydání časopisu Pražský fotbalový speciál, který je ke stažení ZDE