Juniorka Bohemians 1905 se učí v divizi, nedává góly a platí za chyby v obraně

6. října 2011 07:00 » Divizní podzim se přehoupl do své druhé poloviny a rezerva Bohemians 1905 se krčí ve skupině A se čtyřmi body na předposledním místě. Trenér Dalibor Slezák před sezonou tvrdil, že pro něj i pro jeho mladé svěřence bude čtvrtá nejvyšší soutěž pořádnou školou. Jakou známku by tedy týmu za dosavadní vystoupení udělil? „Nejspíš bych mu dal čtyřku, možná něco mezi trojkou a čtyřkou. Cítím totiž, že tenhle tým má na lepší výkony. Je spousta věci, které by mohli dělat lépe,“ vyhlásil bývalý prvoligový kanonýr.

Na vaší první štaci v pozici hlavního trenéra jste se moc těšil. Jak jste zatím spokojený?
Za sebe musím říct, že mě to naplňuje. Je to plnohodnotná práce, v týmu je dost kluků, kteří kvalitně trénují. Dává mi to prostor pro zkoušení věcí, které jsem měl v hlavě, než jsem tuhle šanci dostal. Samozřejmě ale uznávám, a mrzí mě to, že nám chybí lepší výsledky.

Kde cítíte největší problém?
Malinko narážíme na to, že kluci hráli jen druhou dorosteneckou ligu, ta konfrontace tam nebyla taková, jako poznávají nyní mí hráči v divizi. Soupeři mají dobře poskládané týmy ze zkušených fotbalistů a mladíků. My díky té nezkušenosti doplácíme na opakované chyby. Moc bych si přál, aby to bylo z naší strany lepší. Vyhráli jsme ve druhém kole nad Českým Krumlovem a od té doby uhráli jen bod. Potřebujeme zabrat, pak bude lepší nálada, lépe se trénuje, kluci budou živější. Tohle není ideální.

Určitě jako útočník, který zářil v první lize, těžce nesete i to, že tým nastřílel jen pět branek. Trápí vás to?
Dali jsme jen pět gólů, ale tohle neukazuje, kolik šancí jsme v daném zápase opravdu měli. Budu teď asi tvrdý, ale v některých dovednostech zkrátka zaostáváme. Není tady střelec, který by třeba z pěti stoprocentních šancí dal pět gólů. Naši hráči jsou schopní dát tak jeden gól. Bohužel co se týče koncovky, druhý Milan Škoda tady v béčku momentálně není. Snad Dominik Vašut něco naznačuje, ale i on zatím šance nedává.

Vidíte šanci na zlepšení?
Určitě. Ale je to takový běh na dlouhou trať a někdy, když to vidím, tak mě to bolí. Ale pracujeme na tom, máme individuální tréninky. Základ je to, že se hráč v šanci během zápasu musí ocitnout. Musí taky vědět, co chce udělat a kam chce vystřelit. A když to bude vědět a ocitne se v takové šanci poněkolikáté, tak může přijít výsledek. Těch pět nastřílených gólů je hodně málo a někdy mě to až děsí. Mrzí mě, že nedáváme góly. Někdy je to na šance třeba 10:10, ale gólů dáváme málo. Já ani tak hráčům ale nevytýkám výsledek, já chci, aby se dodržovaly taktické věci.

Vy jako kanonýr, a jeden ze symbolů posledních let v Bohemians 1905, můžete hráčům ledacos ukázat. Jaký je o individuální trénink zájem?
Chodí třeba deset nebo dvanáct hráčů, to je počet, kdy se optimálně dostanou k zakončení. Pro kluky je tady snad šance získat ideální návod, jak se v šanci chovat. Můžu jim ledacos ukázat. Určitě netrénujeme střelbu z místa. Jde o to střílet z náběhu, dostat míč v pohybu. Snažím se, aby to co nejvíc vystihovalo situaci, k níž může dojít během zápasu. Samozřejmě, pořád tam scházejí ty emoce a tlak, pod nímž je hráč během utkání. Ale snažíme se na koncovce zapracovat. Vidím na klucích, že mají chuť na sobě pracovat. To je pro mě určitě pozitivní signál. Nevzdáváme to.

Další potíž je asi ve hře obrany. Tam pro změnu váš tým inkasoval 19 gólů...
Rozhodli jsme se pro práci s mladými hráči a dalo se tušit, že zkušenější soupeři budou trestat naše chyby vstřelenými brankami. Je tam vidět nezkušenost, jsme za ní bití. Polovinu gólů jsme dostali po trestných kopech, inkasujeme po chybách stoperů i dalších defenzivních hráčů. Určitě to ale není tak, že by nám soupeři dávali góly po situacích, kdy nás nějak přehráli. Spíš mají třeba navrch v důrazu. Ale pořád říkám, máme mladé kluky a s každým soubojem, který podstoupí, to jejich sebevědomí a důraz poroste.

Jenže váš tým třeba naposledy prohrál s juniorkou Dukly, která má taky mladé hráče. Mrzí vás tahle prohra nejvíc?
Ono se řekne, že proti sobě hrála béčka, ale i tady se musí srovnávat. My jsme úplně nová juniorka. Všechny hráče béčka jsme po minulé sezoně pustili a pracujeme jen s fotbalisty jedné věkové kategorie. Příští léto už to z naší strany bude určitě lepší, kluci co kopou v téhle sezoně už budou vyzrálejší. Dukla už je v téhle situaci snad čtvrtým rokem. Taky nakoukli do divize a sestoupili. Teď jsou určitě dál. Dukla B měla v zápase proti nám snad sedmdesát procent držení míče, měla navrch. Daleko víc mě mrzí jiné porážky.

Které například?
Třeba ta s Tachovem. Tam jsme měli tři jasné stoprocentní šance, ale nedali jsme ani jednu. Tachov pak dvakrát na konci potrestal naše chyby a vyhrál. Přitom jsme tohohle soupeře měli porazit.

Říká se, že v divizi je povinnost bodovat doma. A vašemu týmu se v Ďolíčku nedaří...
Máme to štěstí, že tady můžeme hrát. Jenže jak se nám tady nedaří, tak se kluci dostávají pod svůj vlastní tlak. Moc chtějí. Až mám trochu strach, aby se na ty domácí zápasy nepřestali těšit. Divize je pro ně zkrátka konfrontace s fotbalem na vyšší úrovni, než byli zvyklí. A taky na ně chodí fanoušci - a ti bývají kritičtí. Musí si na to zvyknout, že podobné věci třeba uslyší. Byl bych moc rád, abychom už doma zabrali. I když ono to v poslední době nešlo doma ani našemu áčku a podívejte se na to, jak hraje v Edenu dobře.

K lepší atmosféře i pohledu na tabulku by vašemu týmu pomohl dobrý výsledek. První liga má teď reprezentační přestávku. Neposílíte mužstvo hráči z nejvyšší soutěže?
Ta varianta pochopitelně existuje. Ale i naše áčko má dost zraněných hráčů, takže zvážíme situaci. Řekl bych, že tak na dvou postech bychom rádi rezervu pro nejbližší zápas posílili. Určitě ale nepřijde třeba pět fotbalistů z áčka.

Vy sám ještě nastupujete v divizi v dresu Vyšehradu. Jak se vám povedlo skloubit náročný program při premiérové sezoně v roli hlavního trenéra?
Program je fakt nabitý, a tak jsem se dohodl, že budu na Vyšehradě vždycky na jeden trénink a do zápasů půjdu třeba na poslední půlhodinu. Ze sedmi utkání jsem byl na čtyřech. Myslím, že těch třicet minut je tak akorát ta ideální porce, to je optimální.

Jste známý srdcař a klubista, jak se vůbec vyrovnáváte s tím, že se rezervě Bohemians v divizi nedaří?
Samozřejmě to prožívám spolu s týmem, jsem jeho součástí. Když se podívám na Bohemku, tak musím mít radost z toho, jak se daří našemu áčku, které je v tabulce druhé za Spartou. To je nejkrásnější. Kdyby to nešlo áčku, bylo by to naopak nejsmutnější. Naše výsledky nejsou dobré, ale já mám radost z každého jednotlivého posunu. Teď dohrajeme podzim, pak nás čeká další přípravné období, kdy budeme na všem pracovat a na jaře se nám zase povede o kus lépe.

René Machálek, editor agentury Mediafax