Je to něco výjimečného, řekl šéf Štěrbohol Horčík po 13 gólech
25. března 2015 07:00 » To byl ale start! Viktoria Štěrboholy smetla doma rezervu třetiligového Vltavínu 13:0 a útočila na historické zápisy v klubové kronice. „Už během zápasu jsem si říkal, jestli to nebude nějaký rekord. Každopádně dát třináct branek, to je něco výjimečného,“ pochvaluje si Karel Horčík, předseda štěrboholského klubu. Ve skupině A I. A třídy jsou Štěrboholy šesté, poražený tým je poslední.
Mluvíte o rekordech, jste tedy ze vstupu vašeho mužstva do jara nadšený?
No, jsem spíš trošku rozpačitý, protože kvalita soupeře fakt byla horší. Ale pravda je, že první gólovou šanci zápasu měli oni. Jejich hráč byl u nás ve vápně sám a to jsem si říkal: Sakra, vždyť neměli být silní a teď tohle. Gólem to ale neskončilo.
Takže Štěrboholy vlastně podržel brankář…
No, po pravdě. On si během toho utkání moc nezachytal. Soupeř se sice snažil o útočení, ale končilo to u vápna. Do šancí se nedostával.
Čekali jste, že soupeř bude o tolik horší?
To jsme samozřejmě netušili. Jen jsme věděli, že za béčko Vltavínu nastupují dorostenci. Takhle to tam mají nastavené, dávají šanci mladým klukům. Bylo vidět, že jim chybějí zkušenosti, dělali dost hrubých chyb v obraně.
A vy jste si pořádně zastříleli. Mohlo padnout třeba dvacet branek?
Určitě chci říct, že my jsme jim dali rychle pět gólů, to pak zacvičí i se zkušenějším týmem, než měl v tomhle utkání Vltavín B. Ale na dvacet branek to nebylo, i když soupeř dělal dorostenecké chyby. Oni to nezavřeli. I když prohrávali třeba 0:8, tak pořád hráli dopředu. Nebránili. Jiný tým by to zavřel a soustředil se na to, aby dostal co nejméně branek. Ale tihle kluci to brali úplně jinak.
I tak se asi může pokladník týmu těšit na příspěvky, ne?
Za tenhle zápas se nejspíš nic vybírat nebude, i když po čtyřech gólech dali Daniel Urban a František Kostroun.
Soupeře nezachránilo ani střídání brankářů. Byla to pro vás alespoň částečná motivace, dát góly i druhému brankáři?
Když ten první gólman střídal, tak jsem ho pak i trochu utěšoval. On říkal, že bojoval o to, aby se dostal do branky, a pak ho vystřídá druhý gólman, který snad přišel ze Sparty. Bylo to pro něj hodně těžké.
Co na ten zápas říkali samotní hráči?
Kluci to vzali tak, že to pro ně byla taková zábavnější forma tréninku. Kolem pětatřicáté minuty to vypadalo, že to naše střelecké nadšení trochu opadlo. Ale po přestávce to tam zase začalo padat a zastavilo se to na třinácti brankách. Já jsem hned říkal, že pro nás bude opravdovou zkouškou až utkání v dalším kole. Tohle opravdu nebylo o nějaké naší prověrce formy.
NA HŘIŠTĚ ŠEL ZA STAVU 0:13, ALE ZÁPAS SI UŽÍVAL
Rezerva Loko Vltavín prohrála vysoko 0:13, přesto se našel hráč, který byl rád, že si v dresu poražených zahrál. Zkušený Jaroslav Dolejš naskočil na necelých dvacet minut a liboval si. „Zkusil jsem si kličku, zasekávačku. Cítil jsem se dobře. Vždyť já jsem naposledy hrál osmého srpna za Všenory, kdy jsem si zranil koleno,“ líčil Dolejš.
Ve fotbalových kruzích je považovaný za velkého cestovatele. Rezerva Vltavínu je už jeho čtyřiačtyřicátou štací! „Mám rád fotbal a poznávám nové lidi. Je pravda, že jsem prošel mraky mančaftů,“ prohlašuje. „A teď za Vltavín jsem si to užíval. Vzal jsem si balon a byl rád, že jsem zpátky.“
Pochopitelně i tomuto fotbalovému nadšenci je jasné, že třináctigólový příděl se vymyká normálu. „Je to dost,“ utrousí. Sám šel na hřiště ve chvíli, kdy už soupeř vedl právě 13:0. „Do pětatřicáté minuty to bylo snad o šest gólů. Herní nadstavbou pro Štěrboholy byla přítomnost Studíka. Ten hrál ligu za Slavii či Kladno, to je hráč, který připravil balon, rozhodoval,“ myslí si Dolejš.
Ani mladé hráče Vltavínu neodepisuje a věří, že se na jejich psychice debakl nepodepíše. „Bojují, ale občas hrají naivně. Určitě mají šanci se rozehrát, jsou to mladí kluci,“ vykládá.
René Machálek
