Je škoda, že podzim skončil, lituje Merta, nejlepší střelec Zličína. Divizi odepsal

27. listopadu 2015 13:00 » Mělo to být lepší. Tak hodnotí podzim v Pražská teplárenská přeboru v podání Zličína i svém vlastním zkušený bombarďák Ivan Merta. Ten po dlouhé době odehrál půl sezony bez velkých zdravotních peripetií, ale s devíti trefami v přeboru není spokojený. „Z mého pohledu to nebylo ideální, já i celý tým jsme čekali po sestupu z divize něco jiného,“ přiznává kanonýr sedmého týmu tabulky.

Jak tedy měla první polovina sezony podle vás vypadat?
Když jsme do přeboru šli, tak jsme si mysleli, že budeme v tabulce do třetího místa, takže po tom úvodu byla znát určitá rozladěnost. Snažili jsme se, ale nebylo to ono. Častokrát jsme jen remizovali a po jednom bodu to prostě naskakuje pomalu. Třeba z mojí strany se hodně dlouho čekalo na góly, chytil jsem se až ke konci podzimu. Věřil jsem, že jich dám víc.

Zličín po sestupu z divize hodně obměnil tým. Podepsala se na podzimu v přeboru tahle změna?
Je pravda, že hodně lidí odešlo. Ale pokud se na to zpětně podívám, tak si myslím, že máme lepší tým, než ukazuje současná tabulka, měli jsme být úspěšnější. Dost nás srážela nevyrovnanost výkonů. My jsme třeba odehráli slušný zápas, cítili jsme, že hrajeme dobře a prohráli jsme. V příštím zápase to pro změnu bylo od nás špatné. Třeba Braník nás totálně přejel, naopak s nejlepšími týmy jsme dokázali odehrát dobré zápasy.

Klub vyměnil i trenéra. Exligistu Jiřího Němce vyměnil další hráč se zkušenostmi z velkého fotbalu – Tibor Notin. Jak moc odlišné to v tomto směru bylo?
Změna to byla nejen z pohledu trenéra. Radikálně se změnilo i mužstvo, s kterým každý z trenérů pracoval. Trénovalo se pořád třikrát v týdnu. Problém je, že se scházíme v málo lidech. To je i můj problém, stane se, že stíhám jen jeden trénink. Trenér by určitě chtěl, aby to bylo jinak. I pro nás hráče je lepší, když je nás na tréninku víc, ale těžko říct, zda se v tomhle směru do budoucna něco může změnit.

Zmínil jste nepříliš povedený start do přeboru. Za sedm kol tam byl jen jeden vyhraný zápas. Řešili jste to nějak?
Určitě jsme to měli v hlavě, jak jsem říkal, čekali jsme něco jiného. Zkoušelo se nové rozestavení, sestava se ustálila vlastně až teď, v závěru podzimu, kdy jsme se docela rozjeli. Teď jsme dali dvakrát po pěti gólech, vyhráli jsme. Možná je škoda, že podzim skončil.

Vy osobně máte na kontě nakonec devět gólů, zdá se vám to málo?
Před začátkem přeboru jsem jich čekal o hodně víc. Bavil jsem se o tom i se spoluhráčem. Říkal jsem, že by bylo dobře, kdybych v každém zápase dal gól, nebo na nějaký přihrál. To se mi tedy nepovedlo. Už po sedmém kole jsem věděl, že to bude bohužel jinak.

To jste měl na kontě jediný gól, což není pro střelce zrovna ideální. Jak jste to prožíval?
Problém byl právě v tom, že jsem se cítil na hřišti docela dobře, ale góly nepadaly. Příjemné to nebylo. Dá se říct, že všechno zlomil až zápas proti Stodůlkám, kdy se mi povedlo dát hattrick.

Co v tom utkání bylo jiné?
Já jsem do toho utkání šel s tím, že odehraju tak poločas, protože jsem šel na promoci přítelkyně. Tak jsem to taky klukům řekl. A oni na to, že mě pustí jen ve chvíli, kdy dám za ten poločas hattrick.

A vám se to nakonec vážně povedlo…
S tím cílem jsem do zápasu šel. Vyšlo mi to a od té chvíle se všechno zlepšilo. Zlomilo se to.

Zličínu určitě pomohlo i angažování italského útočníka Maioneho. Přišla vám konkurence do útoku, jak se změnila vaše pozice a co jste na jeho angažování říkal?
Nastavené je to tak, že s ním nehraju v útoku, já jsem spíš pod hrotem. Teď je hlavním zakončovatelem akcí on. Je to dobrý hráč, chytil se. Dal sedm gólů, je to plus pro celý tým. Věřím, že u nás zůstane. V zápasech ukázal kvalitu. Umí dávat góly, do všeho jde po hlavě. Je to takový typ jako Ibrahimovic.

Postavou si teda tihle útočníci moc podobní nejsou. Jak to myslíte?
Jasně, postavou jsou rozdílní, Ibra je vysoký. Carlo je mu podobný v tom, jaký má čuch na góly. On když se rozběhne, tak většině přeboru prostě uteče, projde všechno.

Možná jste získali nejen střelce, ale i italské fanoušky. Při utkání na Hájích jsem italštinu slyšel každou chvíli…
Myslím, že se byla podívat jeho rodina. Ale to bylo poprvé. Je vidět, že Italové mají fotbal v krvi, oni všechno prožívají.

Vypadá to, že herně zapadl výborně. Jak s Maionem komunikujete?
Je pravda, že jazyk teda neumí, angličtina taky není ideální, takže se domlouváme rukama, nohama. Občas si na hřišti italsky zanadává. Když mluví italsky, tak mu zase nerozumíme my. Nejlepší to bylo na rozlučce s podzimem, tam on mluvil italsky a všechno bylo v pohodě, nikdo nic neřešil. Tam jsme pak mluvili všemi jazyky. (směje se)

Počítáte s tím, že během zimy vaše italská posila trochu vypiluje češtinu, nebo jste dostali za úkol naučit se něco italsky?
Italsky se neučíme, i když možná nějaká slovíčka pochytíme… On se jména hráčů naučil hned, fotbalových frází taky není moc, takže myslím, že všechno zvládne. Naučí se řeč, je to mladý kluk. Věřím, že když u nás zůstane, tak jaro v našem podání bude daleko lepší.

Na třetí místo, o němž jste mluvil, že by se vám pro Zličín líbilo, ztrácíte jedenáct bodů. Je v silách týmu na něj dosáhnout?
První dva týmy jsou dál, tam už to moc nevidím, ale třetí místo bychom mohli zkusit.

A pak by se dalo mluvit i o návratu do divize. V posledních letech se nikdo do čtvrté nejvyšší soutěže nehrne. Cítíte, že by mohl přijít i z tohoto místa posun výš?
My do divize určitě nepůjdeme. Celý klub se rozhodl pro to, aby na všech úrovních hrál jen soutěže organizované Pražským fotbalovým svazem.

Kde budete vy jako hráči brát motivaci?
Myslím, že kluci, co chtěli hrát výš a měli tu ambici, tak po sestupu odešli. Tady samozřejmě nepočítám Carla, který se objevil až teď.

René Machálek