„Je pro mě čest být ve svých letech kapitánem na Zličíně,” říká dvaadvacetiletý Martin Zahálka

16. května 2012 13:11 » Do přeborového Zličína přišel z Teplic a v Praze studuje. Zahrál si i divizi a už tehdy byl kapitánem mužstva. Ve svých 22 letech je Martina Zahálka velká osobnost mužstva. Po zranění se vrátil do základní sestavy mužstva a nechyběl ani u sobotní domácí porážky od Hájů. V zápase byl nepřehlédnutelný, jeden gól dal, dvěma zabránil, ale také jeden, ten rozhodujcí, zavinil.

Proti Hájům se vám nějak tradičně nedaří. Jak hodnotíte jako kapitán sobotní porážku 1:2, v čem byly její příčiny?
Už před zápasem jsme si s klukama v kabině říkali, že Háje jsou pro nás zakletým soupeřem a po víkendovém utkání to bohužel platí i nadále. Předvedli jsme dobrý výkon, bylo tam nasazení, šance, chuť, ale chyběly tomu góly. První poločas jsme nevyužili hned několik jasných příležitostí, druhý poločas jsme zamkli soupeře na jejich polovině a oni dokázali zahrozit pouze z brejků. I tak se znovu mohli radovat Háje, využili našich dvou chyb a dokázali i za pomoci štěstí ubránit svůj náskok.

Byl jste v podstatě u všeho důležitého. Jak jste osobně viděl tyto okamžiky?
36. minuty čistá šance hostů, vykopnutý míč z lajny.
Háje se spoléhaly na své rychlé útočníky a neustále se snažily dostávat do brejkových situací. Po jedné z nich se hráč dostal za naší obranu, ze strany běžel takřka sám na našeho brankáře a zakončil. Mým zvykem je zabíhat za brankáře a pokusit se zachytit balon směřující do brány, to se mi také povedlo, nebylo to v této sezoně poprvé.
39. minuta minela a druhý gól hostů
Jasně můj gól, chyba, která se nesmí stát. Ať je terén jaký chce, měl jsem tu situaci vyhodnotit jinak a ne chtít z prvního doteku rozehrávat na spoluhráče. S tím se hold musí počítat, že na nekvalitním hrbolatém mokrém povrchu si balon občas udělá co chce. Balon mi podjel pod nohou, útočník dobře zareagoval a s přehledem zakončil. Nyní už to beru jako zkušenost do dalších zápasů, v tu chvíli bych se nejradši propadl do země.
57. minuta odkop do břevna vlastní branky
Rychlý brejk hostů do naší otevřené obrany, kdy soupeř zatáhl balon po pravé straně a přízemním centrem hledal spoluhráče před naší brankou. Toho se mi podařilo předběhnout, dostat se před něj a poté už jsem moc variant neměl. Byl jsem ve sprintu a věděl jsem, že pokud míč nezasáhnu, tak ho soupeř uklidí do prázdné brány. Ve skluzu jsem balon zasáhl a ten naštěstí skončil na našem břevnu. Nevím, jak bych se cítil, kdybych si po té hrubé chybě v první půli dal ještě vlastní gól.
72. minuta gól hlavou
Asi v 65. minutě mě trenér poslal z postu stopera do útoku a měl jsem jasný úkol, dát gól. To se mi taky po krásném centru Šindyho (Michal Šindeláře) z levé strany povedlo. Vždy když mě trenér pošle dopředu, snažím se hlavně vyhrávat osobní souboje a co nejvíc se motat ve vápně soupeře.  Byl jsem rád, že nám to tam v zápase konečně padlo a že jsem tím ještě víc nabudil celé mužstvo. O to víc mě po zápase mrzelo, že jsme nedokázali ve zbytku zápasu alespoň vyrovnat. Sám jsem tam po rohovém kopu měl ještě šanci. Kdybych jí proměnil, možná by se i trochu zapomnělo na tu mojí minelu.

Po zranění jste nastupoval na kraji obrany. Teď jste se vrátil do jejího středu a hned porážka. Spolupráce vzadu trochu skřípala. Proč?
Měl jsem nepříjemné zranění a to na dvakrát zlomený palec na pravé noze. Hojilo se to hrozně pomalu a já nedokázal jen tak sedět a koukat na kluky jak hrají. Proto jakmile jsem se na to alespoň dokázal postavit, tak jsem si vzal před zápasem prášky na bolest a čekal, kdy mě trenér nasadí od začátku zápasu. Radkovi Šourkovi s Lukášem Adamem to ve středu obrany klapalo, oba hráli výborně, tak nebyl důvod to měnit. Trenér mi řekl, že nastoupím na bekovi a já byl rád, že můžu hrát. I když mi po zranění chybí ještě potřebná kondice, nehrálo se mi tam špatně. Alespoň jsem zjistil, že můžu nastoupit i tam. V zápase proti Hájům jsem se vrátil na svůj post stopera a nějaké chyby tam byly. Bylo to také tím, že s Radkem Šourkem jsem nastoupil vlastně teprve podruhé ve stoperské dvojici, co je na Zličíně. V přípravě a první kolo na Radotíně jsem totiž nastupoval ve středu zálohy. Takže ten problém mohl být i v této společné nesehranosti.

22 let, všechno máte ještě před sebou, jaké jsou vaše ambice do budoucna?
Je pro mě čest být ve svých letech kapitánem na Zličíně, beru to jako určitou zodpovědnost vůči klukům, trenérovi a hlavně i lidem, co nám chodí fandit a co se na Zličíně pohybují. Stále jsem však hráčem FK Teplice, kde jsem vyrůstal, takže uvidíme, co bude po sezoně kdy mi končí hostování. Na Zličíně jsem už třetím rokem a věřím, že pokud o mě bude mít klub i nadále zájem a i já budu chtít pokračovat, tak že se oba kluby znovu dohodnou. Své ambice nyní vidím hlavně v osobním životě, chtěl bych dokončit vysokou školu, nadále se věnovat své trenérské činnosti u přípravky a pokud by byla příležitost, zahrát si třeba i se Zličínem ještě vyšší soutěž. Před touto sezonou jsem mohl jít do Meteoru, ale po nevydařeném působení se Zličínem v divizi jsem to nemohl udělat, chtěl jsem pomoct napravit jméno tohoto klubu i za cenu odmítnutí vyšší soutěže. I tak jsem si této nabídky moc vážil a nutí mě to na sobě ještě víc pracovat.

Lubor Mírek