Jako trenér záchranář jsem neuspěl, uznal trenér Krče Kohout
1. června 2010 07:00 » Už jen minimální naděje zbývá Spartě Krč na to, že se odlepí z posledního místa tabulky pražského přeboru a zachrání se. Tři kola před koncem soutěže má na patnáctý Vyšehrad B ztrátu osmi bodů. „Teoretická šance, že neskončíme poslední ještě je, ale tím, že jsme nevyhráli nad Hájemi je jasné, že náš pokus o záchranu skončil neúspěšně,“ konstatoval realisticky Jaroslav Kohout, trenér Krče.
Do Krče jste přišel s cílem klub zachránit, jak se vyrovnáváte se situací, že se to nepovede?
Klub měl po podzimu na kontě nula bodů a vedení vyhlašovalo, že chce, abychom na jaře uhráli co nejvíc bodů. O záchraně jsem mluvil já, moje mise tedy bude hodnocena jako neúspěšná. Myslím, že se nám hodně věcí povedlo. Dokázali jsme i s lepšími soupeři odehrát hodně kvalitní utkání. Udělali jsme čtrnáct bodů a ještě nám zbývají tři zápasy. Důležitý je ale výsledek a tady jsem jako trenér záchranář neuspěl.
Nelitujete toho kroku do Krče jít?
Prostě jsem do toho šel. Nevracel jsem se k tomu, co bylo v Krči na podzim. Nekoukal jsem na sestavy v jakých hrála. Dělali jsme maximum pro to, abychom přebor zachránili, ale to se nepovede. Zbývá už jen teoretická naděje.
Cíl v podobě záchrany Krče v přeboru tedy nenaplníte, zůstanete u týmu?
Znovu opakuji, že o cílech v podobě záchrany jsem mluvil já. Vedení hovořilo jen o co největším počtu bodů. A co se týče budoucnosti, já jsem se ještě s nikým o ní nebavil, neřešil jsem to. Co se bude dít dál, to se teprve uvidí. Ta doba, kdy se to bude řešit, ještě nenastala.
Na vyšehradskou rezervu, která je předposlední, ztrácí váš tým osm bodů. Proč se na jaře nevedlo lépe?
Těch bodů je celá řada a pořádně nevím, kde začít. My jsme dali před startem jara dohromady tým, který měl na to, aby o záchranu přeboru bojoval, ale brzdily nás různé věci. V určitých směrech jsme se přepočítali. Bylo jasné, že některé opory nebudou k dispozici na všechny zápasy. V týmu byli totiž hráči s rozdílnými možnostmi k přípravě, někdo chodil jen na mistrovské zápasy, někdo trénoval minimálně a spíš mladší hráči se připravovali tak, jak by měli. Takže herně a kondičně nebylo možné tým dost připravit, stejně tak třeba v oblasti taktiky. Když hráč přijde až na zápas, těžko ho můžete takticky připravit.
To není pro trenéra jistě nic příjemného...
Moje rozhodující činnost byla koučování při zápase. Sestavil jsem tým na mistrovská utkání, mohl reagovat na jeho vývoj. Taky jsem chtěl mít zmapované všechny soupeře, ale v přeboru se příliš často hraje v sobotu dopoledne, takže to nešlo. Týden před námi měla naše soupeře Aritma, která hraje doma na umělce. Měl jsem sice od nich k dispozici všechna videa a ty záznamy studoval, ale oni hrají doma na umělce a je jasné, že utkání na přírodní trávě jsou jiná.´
Zmínil jste hráčské absence opor, vědělo se o nich dopředu. Pro někoho může nyní nářek nad jejich neúčastí v zápasech znít trochu jako výmluva, ne?
Ale já tady nemluvím o absencích v podobě zranění, nebo trestů za karty. Tady byl problém v tom, že jsme čekali, že toho někteří fotbalisté mohou odehrát víc. Nejvyšší kvalita se u nás zkrátka prostřídala. Čekali jsme, že ti fotbalisté budou k dispozici třeba na polovinu zápasů a byla z nich pak jen třetina. Určitě to bylo znát a uznávám, že jsme se přepočítali. Byly tam i další věci. Třeba po šestém dubnu přestal u týmu fungovat stálý vedoucí mužstva, různě se experimentovalo. Přitom jsme začali hodně týmově, ale postupně se to začalo vytrácet.
Jste známý tím, že rád v zápasech vycházíte z fungující defenzivy. Nebylo jí ale v situaci, v níž byla Sparta Krč, v průběhu jara až moc?
Respektoval jsem a respektuji kvality naše a soupeřů, taktizuji podle toho, jak se zápas vyvíjí. Chtěl jsem, abychom vyhrávali. Že se na jaře dá vyhrát třeba deset zápasů, a to jsem chtěl, ukázala před rokem třeba Aritma. Ale když vidím, že nás soupeř přehrává, tak přece nebudu hrát na tři útočníky. A byly okamžiky, kdy pro mne bylo důležité v nějakém zápase i remizovat.
Přesto jste k variantě se třemi útočníky sáhl, a to i proti špičkovým celkům z přeboru...
Bylo období, kdy jsme v Radotíně uhájili remízu, což byl podle mne vynikající výsledek. Pak už ale přišla doba, kdy pro nás bod nic neřešil a my jsme museli jít do rizika a zkusit zápasy vyhrávat. Tabulkově nejbližší soupeři začali vyhrávat a my jsme tenhle krok museli udělat. Je to tak pět, šest kol zpátky, co jsme byli asi šest bodů od záchrany, tak jsme šli do rizika. Začali jsme hrát na tři útočníky. Taky jsme prohráli, ale v posledních pěti kolech jen dvakrát. Jenže soupeři ze spodku tabulky taky bodují...
Sestup vypadá jako neodvratný. Jaký cíl tedy máte pro zbytek sezony?
Čekají nás Cholupice, Vltavín B a ČAFC. Těžko říct, kolik uhrajeme bodů, ale budeme se snažit, aby jich bylo co nejvíc. Určitě budeme chtít dohrát sezonu se ctí.
-sks-
