Jak se stát úspěšným rozhodčím? V Praze vám pomohou
23. prosince 2016 07:00 » Komise rozhodčích Pražského fotbalového svazu připravila pro sezonu 2016-2017 dva projekty, které mají mladým arbitrům pomoci rozvíjet individuální znalosti i schopnosti, nabrat zkušenosti bez zbytečných chyb v mistrovských utkáních. A také lépe fungovat jako tým.
Kupte si píšťalku, žlutou a červenou kartu, sežeňte dres a můžete vyrazit. A abychom nezapomněli - naučte se alespoň trochu pravidla. To pro mnohé rozhodcovské nováčky platilo dlouhá desetiletí. Praha však bývala vždycky o něco napřed. Už od dob, kdy občan Josef Rössler-Ořovský přeložil první pravidla fotbalu a v březnu 1896 odřídil premiérové derby Sparta – Slavia.
Od té doby se však fotbal dramaticky změnil. Zrychlil, hra se přitvrdila, ve vyšších soutěžích přibyly kamery, hráči začali více trénovat. Také rozhodčí svlékli saka a pumpky, jaké nosil i velký fotbalový fanoušek Vlasta Burian, který sám nejedno utkání odřídil. Musí totiž daleko více, rychleji a vytrvaleji běhat, sledovat často několik věcí najednou a správně je vyhodnotit. A tak se ukázalo, že už ani fotbalový sudí se neobejde bez tréninku a společné přípravy.
Poctivost je základ
„Stejně jako lékařem se člověk nestane tím, že navlékne bílý plášť, tak ani rozhodčím se člověk nestane, vloží-li si píšťalu do úst. Je třeba na sobě pracovat, poctivě a tvrdě pracovat. Právě v poctivosti přístupu je základ budoucího úspěchu,“ vysvětluje důvody vzniku projektů zaměřených na trénink sudích předseda komise rozhodčích Pražského fotbalového svazu Jiří Ulrich. „V minulosti jsme realizovali třeba projekt Školy mladých rozhodčích nebo pravidelná setkání rozhodčích a na to chceme navázat. Chcete-li o něčem rozhodovat, musíte to mít podložené znalostmi, musíte o tom něco vědět. Jinak nařídíte směr vhazování nesprávně, obrazně řečeno. Naše vzdělávací programy by měly mladým rozhodčím nastínit okruh znalostí a dovedností, které by měl kvalitní rozhodčí zvládnout.“
Všichni aktéři zápasů se musí pravidelně připravovat. Hráči mají své tréninky, trenéři nejrůznější konzultace. Moderní fotbal však vyžaduje, aby se na svoji úlohu dlouhodobě připravovali i rozhodčí. Nestačí již jen o víkendu odřídit utkání, někdy lépe, někdy hůře – je více než potřebné, aby také rozhodčí absolvovali své vlastní tréninkové jednotky. Pod vedením zkušenějších kolegů a v „bezpečném“ prostředí, tedy nikoli jen v ostrém režimu při soutěžních utkáních.
A právě cyklus vzdělávacích seminářů je jednou z cest, jak pražským rozhodčím pomoci k ještě lepším výkonům.
O co jde?
V září byly zahájeny dva projekty, které běží paralelně vedle sebe. Každý z nich ovšem cílí na trochu jinou skupinu. První - Vzdělávací program pro rozhodčí Pražského fotbalového svazu (VPR PFS) je zaměřen na rozhodcovské talenty z Pražská teplárenská přeboru mužů a I. A třídy, zatímco druhý oslovuje rozhodcovský potěr z vod nižších a mládežnických soutěží. A tomu odpovídá i program jednotlivých seminářů. Pojďme se na ně společně podrobněji podívat.
Začněme třeba na střížkovské umělé trávě. Tam můžete jednou měsíčně potkat člena pražské komise rozhodčích a současně národního instruktora rozhodčích Fotbalové asociace ČR Miroslava Tulingera v doprovodu fitness instruktora Ondřeje Lercha a slyšet třeba takovýto proslov: „Jste tady, protože vás komise rozhodčích vybrala jako adepty s potenciálem dalšího rozvoje a vše ostatní je na vás. Na vaší práci a celkovém přístupu k fotbalu záleží, jestli se vám jednou podaří nakouknout třeba do první ligy. Příležitosti přicházejí, ale využít je dokážou jen ti skutečně připravení.“
Ano, pražští rozhodčí dnes směřují k nejvyšším metám. Ke stálicím profesionálních soutěží, v jejichž čele je dnes stále uznávanější Karel Hrubeš, se postupně přidávali další mladí sudí. Někteří z nich dokázali skutečně využít příležitosti, když se letos v létě pootevřely brány profesionálního fotbalu poměrně velké skupině nováčků.
A slova Miroslava Tulingera určitě může beze zbytku potvrdit jeden z nich – Vojtěch Severýn. Ten se na listinu nejvyšších soutěží dostal před pár měsíci a poslední říjnový víkend měl na kontě sedm druholigových zápasů. V utkání Teplice – Slovácko se však zranil hlavní arbitr Ondřej Pechanec a Severýn musel z pozice čtvrtého rozhodčího za pomezní čarou chtě nechtě rovnou doprostřed hřiště. A v premiéře i přes obtížnou startovací pozici obstál. Byl připraven.
Správná signalizace
Na Střížkově můžete narazit na jakési rozhodcovské gymnázium. Dvacet mladých mužů - a také jedna žena - v rozhodcovském úboru na jednom hřišti je jev poněkud zvláštní, ovšem tady má svůj účel. „Asistent s praporkem poběží, u kuželu přejde na běh stranou, vrátí se a teď pozor – na pokutovém území hodím na zem míč a na vás bude správně signalizovat přestupek. Pustím míč na zem a podle toho, jestli dopadne uvnitř pokutového území nebo venku, musíte rozhodčímu pomoci s určením místa přestupku,“ vysvětluje cvičení Ondřej Lerch, sám bývalý ligový rozhodčí.
Brzy se ukáže, že to není tak docela jednoduché, jak se může zdát. Málokomu se to povede napoprvé. Snadné to nemají ani rozhodčí – ti musí zvládnout běh vzad, správně se přemístit a nakonec zareagovat na znamení asistenta. To napoprvé. Příště to může být složitější – to se asistentům přidá ještě jedna ofsajdová situace, kterou jim simulují kolegové s rozlišovacími dresy, a nakonec ještě rozhodnutí o dosažení branky.
Po tréninku „gymnazistů“ vesměs nenásledují žádné teoretické přednášky. „V analýzách herních situací v klipech z materiálů FIFA a UEFA, ale také ze záznamů vlastních přeborových utkání z TVCOM by si měli prohlubovat své zkušenosti a sjednotit pohled na řešení situací v souladu s moderními trendy řízení utkání, což by se následně mělo projevit i na jejich výkonech při samotných utkáních,“ vysvětluje Miroslav Tulinger, který si tuto část vzal na starost.
„Jaké vápno? To jste na stavbě? Rozhodčí přece používají pravidlovou terminologii,“ mohou slyšet v přednáškovém sále. „Proč je to podle vás žlutá karta? Kde byl míč v okamžiku zákroku? Mohl jím červený hráč reálně zahrát? Jak velkou intenzitou byl ten skluz veden? Takže je to bezohledná, nebo surová hra? A v čem vidíte ten rozdíl?“ učí Tulinger své svěřence rozhodcovsky přemýšlet.
Zaostřeno na nováčky
Projekt VPR PFS pro rozhodčí ze dvou nejvyšších pražských soutěží bude pokračovat i na jaře příštího roku.
Podobné to mají i jejich mladší kolegové. Ti se scházejí jen o kousek dál. Potkáte je v Kobylisích na Admiře, kde o ně pečuje tým tamního sekretáře Ladislava Čadského, jinak také člena komise rozhodčích Pražského fotbalového svazu.
Jsou to vesměs mladí muži, kteří se na dráhu s píšťalkou dali teprve nedávno. A tak si mohou nanečisto vyzkoušet třeba to, že běžet stranou, zabrat do opačného směru, ještě sledovat míč a přemýšlet o tom, ve které ruce držet praporek, není tak docela jednoduché. Jeden si ověří, že musí držet hlavu stále nahoře, protože krátký pohled na vlastní nohy stačí k tomu, aby ztratil přehled o tom, kam dopadl míč z ruky instruktora. Další si třeba empiricky ověří, že boty se sálovou podrážkou mohou na mokré trávě i klouzat...
Mladí rozhodčí se na hřišti naučí, jak se pohybovat po rozhodcovské diagonále, jak signalizovat to které porušení pravidel, ale také jak používat píšťalku nebo třeba udělovat osobní tresty.
„Rádi bychom tyhle mladé kluky především nějak motivovali, a tak jsme jejich semináře pojali jako setkání rozhodcovských generací. Na Ivana Grégra jsem se já sám jako začínající rozhodčí chodil koukat jako na svůj vzor, Honza Hora pro mě vždycky představoval pravidlovou autoritu, po něm Jirka Ulrich. Všichni s řadou let zkušeností z první ligy, ale také Ligy mistrů. A tak se snažíme tyhle legendy představovat i nejmladším kolegům. Na hřišti i v učebně,“ vysvětluje záměr rozhodcovské základní školy koordinátor projektu Václav Mitáš.
Ale to, co chtějí zkušení rozhodčí těm mladším primárně předat, je skutečnost, že bez práce a píle to rozhodně nepůjde. „Třeba Vojta Severýn se na listinu profesionálních soutěží dostal po dvanácti letech pískání, takže jeho mladí kolegové vidí, že to jde, i když cesta na vrchol není jednoduchá a vyžaduje spoustu práce. Teď už má za sebou i první prvoligovou zkušenost. Podobně jsou na tom třeba Honza Váňa nebo Tomáš Ulrich. Jejich mladší souputníci je vidí naživo a slyší to od nich samotných. A nakonec možná přijde i Karel Hrubeš,“ usmívá se Václav Mitáš. „Víte, čeho si vážím nejvíc? Že nikoho z nich nemusíme přemlouvat. Rozhodčí profesionálních soutěží mají práci, tréninky, semináře, a přesto si najdou prostor, aby se tři nebo čtyři hodiny věnovali i svým začínajícím kolegům. V trendu spolupráce s rozhodčími a delegáty nejvyšších soutěží chceme pokračovat.“
Jak vznikl rozhodčí?
Semináře po praktických tréninkových jednotkách však vypadají poněkud jinak. Cílem je, aby za rok prošli všechna fotbalová pravidla, jejich praktickou aplikaci na hřišti a také souvislosti mezi nimi. Do nich uvedl frekventanty dlouholetý člen Pravidlové komise FAČR a její někdejší předseda Jan Hora. „Věděli jste, jak vznikl rozhodčí? Když dva britští gentlemani – kapitáni týmů při fotbalové hře zjistili, že se ne vždy dohodnou, domluvili se a povolali třetího gentlemana. Řekli si, že jeho rozhodnutí budou vždy a za všech okolností akceptovat. Škoda, že v dnešním fotbale se na to trochu zapomnělo,“ zahájil Hora první přednášku.
V průběhu roku si projdou všechna pravidla, pěkně jedno po druhém. Ale i začínající sudí se budou učit z klipů. A nejen z nich. Společně vyrazí pod vedením zkušených instruktorů na fotbalová utkání, kde se budou učit od kolegů na hřišti. Dostanou také základní informace o výživě, fitness tréninku nebo i psychologických souvislostech řízení fotbalového zápasu. A když alespoň pár z nich za několik let zaklepe na brány nejvyšších soutěží, bude to dobré.
Václav Mitáš, Radim Trusina
Tento článek vyšel v listopadovém vydání časopisu Pražský fotbalový Speciál, který si můžete stáhnout ZDE
