I kdybychom měli třeba dva body, pořád by to bylo trapné, uznal po podzimu trenér Krče

3. prosince 2009 10:10 » Nula. To číslo mají ve Spartě Krč pořád před očima. Klub totiž zakončil podzim v pražském přeboru bez jediného bodu na kontě. Nečekaly se zázraky, ale tohle nelze hodnotit jinak, než jako ostudu. „Hodnocení podzimu je samozřejmě velmi smutné. Jsem zklamaný, tohle jsem vážně nečekal,“ přiznává trenér Pavel Frýbort.

A co jste tedy očekával?

Cíl byl mít třeba nějakých patnáct bodů a my jsme se tomu ani nepřiblížili. Nic z toho, co jsme chtěli, jsme nesplnili. To, že máme nulu, se těžko kouše. Nepřál bych to nikomu ze svých trenérských kolegů. I kdybychom ale měli třeba dva body, pořád by to bylo trapné.

Jenže nula je nula, to se moc často nestává nevídá. Víte z novin, nebo z internetu, zda je na tom ještě někdo po podzimu tak bídně, nebo jste rekordmany?

Tak já jsem tyhle věci sledoval tak někdy do osmého kola. Pak jsem přestal, ale v té době tam nějaké týmy s nulou byly. Teď ale nemůžu přesně odpovědět, zda má nulu ještě někdo další. Možná někdo takový někde v mládežnickém fotbale je. Mít po podzimu nula bodů, to je prostě další stupeň bezmocnosti.

Dovedete si představit, že by třeba Krč dohrála s nulou i celou sezonu?

Tak, všechno je možné. Stejně jako to, že přijde nějaký remízový nebo vítězný zápas. Když nepřijdou posily, tak tenhle stav bezmoci asi bude trvat. Pokud zůstanu, tak uděláme všechno pro to, aby k tomu nedošlo. Tuhle situaci ale určitě nezlomí třeba nový trenér, prostě musejí přijít posily. Hráči, kteří třeba v Krči hráli v době, kdy byla ve třetí lize. Ti můžou pomoci.

O posilách jste mluvil už během podzimu, pořád věříte, že když přijdou, tak se klub ještě zachrání?

To je těžké.  Určitě by ale klub hrál v soutěži důstojnější roli. Třeba bychom na konci sezony měli těch bodů třeba patnáct. Já jsem už před sezonou slyšel hlasy, že bude Krč hodně špatná, že na přebor nemá. Tomu jsem nechtěl věřit a myslel si, že systematickou prací a doplněním kádru to někam posuneme.

To se ale nějak nepovedlo, že?

Na začátku sezony klub věřil, že když krčské béčko hrálo ve středu tabulky v I. A třídě, tak že zvládne po doplnění nějak rozumně odkopat i přebor. Jenže oni byli ve středu tabulky A třídy proto, že chodily posily z třetí ligy. Takže i když ti kluci třeba teď odváděli svoje maximum, na přebor to prostě nestačilo.

Na začátku ale pořád vítězila víra, že to zvládnete…

To ano, ale… Přece jenom se pohybujeme v amatérském fotbale. Když jsme byli po osmém kole bez bodů, sedla na tým bezmoc. Taková série neúspěchů má vliv i na profesionály. Tady kluci po tom zlomu věděli, že když se dostanou do šance, tak z ní stejně nebude gól a naopak, že když vyrobíme hrubku, tak jí soupeř potrestá gólem.

Ale i v takových chvílích bylo někdy k bodům blízko. Kdy k nim bylo nejblíže?

Rád bych řekl, že během podzimu to určitě nebyly ze strany Krče jen propadáky. Ty byly třeba čtyři, nebo pět. My jsme dokázali odehrát vyrovnané pasáže, třeba poločas, s celky, které mají těch bodů nyní třeba osmnáct. A k vaší otázce. Nejblíže k bodům bylo asi v zápase s Libuší. To jsme vyrovnali v 90. minutě. Jenže jsme nakonec ještě dostali další gól. Soupeř to prostě do té naší branky ještě dotlačil. Slušně rozjeté byli ještě aspoň dva zápasy, ale ani ty jsme nedotáhli. Prohrávali jsme remízové zápasy.

Na konci podzimu to ale vypadalo, že budete rádi, když podzim nějak dohrajete. Bylo to tak?

S přibývajícími porážkami to bylo horší a horší. Původně jsme trénovali třikrát týdně, na konci už jen jednou a stejně někteří hráči třeba nedorazili. Vyvrcholilo to před posledním zápasem, kdy nás bylo půl hodiny před výkopem sedm, a my jsme sháněli dorostence, abychom vůbec mohli hrát. Do utkání v poli nastoupil i gólman Štěpánek. Hrál každý, kdo mohl. Nic jiného mi nezbývalo. Dva lidi dali až v sobotu vědět, že jsou nemocní. Jeden hráč se nedostavil bez omluvy, další přišel indisponovaný. Nebylo kde brát.

Kdyby byla šance a čas by se vrátil o šest měsíců zpět, udělal byste zpětně něco jinak?

Asi bych neměnil nic. My jsme to prostě zkusili dát dohromady. Všechno se dělalo s nejlepším vědomím a svědomím. Všechno, co bylo zadarmo, se bralo a šlo se hrát. Já musím klukům za některé zápasy poděkovat, odvedli fakt své maximum.

Měli jste chuť udělat po takovém podzimu třeba nějakou rozlučku, nebo jste se prostě rozešli?

Vše, co jsem chtěl týmu říct, jsem klukům oznámil po zápase. Nás bylo tak málo, že nemělo cenu se scházet. Hodnotí se vždycky, když se něco daří. Tady si třeba dva, tři kluci zašli spolu do hospody, ale to bylo všechno.
Teď asi čeká Krč další práce, řada hráčů zmizí po konci hostování a oddíl bude hledat nové posily.

Tušíte, jak velká obměna bude?

Ze šesti hráčů, co tu hostovali, budou pokračovat maximálně dva. V lednu bychom měli vědět, jak na tom jsme. Všechno se bude odvíjet od toho, jak se rozhodne šéf klubu a jaké budou finanční možnosti na posily. Pokud se ale těch asi sedm kmenových hráčů doplní jen dorostenci, nebo hráči třeba z I. B třídy, kteří při nejlepší vůli na přebor nebudou mít, tak se jaro bude v Krči hrát beze mě. Pod tím já být podepsaný nechci. Ale nechci předbíhat, uvidíme v lednu.

-sks-