Facebook YouTube
PFS »  Zpravodajství »  Hráči berou fotbal jako rekreačku, sestup nás nemine, zní z Malešic

Hráči berou fotbal jako rekreačku, sestup nás nemine, zní z Malešic

28. května 2009 08:45 » Fotbalové Malešice nezadržitelně míří do I. B třídy. Tým prohrál už 7krát v řadě a na dně I. A třídy skupiny A ztrácí na nejbližší Šeberov už 6 bodů. Do konce jsou čtyři kola. Pokud tým trenéra a bývalého ligového brankáře Jana Musila neporazí v sobotu Tempo, už bude mít sestup nejspíš zpečetěný. „Zázraky se dějí, ale já už jsem se sestupem smířený,“ říká v upřímné zpovědi Musil, který je zároveň i prezidentem klubu.

Co se děje s Malešicemi?

Doplatili jsme na sportovní a generační problém. Ti hráči, kteří tady před lety hráli přebor a následně o postup v I. A třídě, skončili. Nepodařilo se nám zacelit jejich místa, nahradit je. Byla tam taky díra, co se týče mládeže. Teď máme šikovné kluky, ale je jim 15 nebo 16 let. Ještě potřebují čas. Fotbalisté jako Čada, Pudil, Pacholík, Jareš výrazně chybí. Se vším souvisí také ekonomická stránka věci: náš oddíl není v takové situaci, aby mohl kupovat hotové hráče.

 

Po sestupu z přeboru jste se stále propadli tabulkou...

... a vyústění je tenhle ročník. Působí to na mě tak, že tohle mužstvo nemá o I. A třídu zájem. Přistoupili k tomu tak, že netrénovali od začátku zimy. A to vůbec. Neschází se ani teď, výsledky se pak těžko můžou dostavit.

 

To pro vás jako pro trenéra musí být dost těžké.

Je to smutné, hrozné a pro mě nepochopitelné. Já je přesvědčuju, aby přišli na zápas, chápete? Neumím se s tím srovnat, je to ztráta času. Když jsme měli na začátku soutěže po půlce podzimu jeden bod, šel jsem to trénovat, strčil jsem do toho hlavu, ale tihle lidé si to nezaslouží.

 

To jsou tvrdá slova.

Jsou, ale stačilo by se sejít minimálně jednou v týdnu a vypadalo by to jinak. Pro ně je ale všechno přednější než fotbal. Chápu, že je zaměstnání na prvním místě, ale když už jsou v klubu, který za ně dal nějaké peníze, tak by mu měli taky něco dát. Myslím, že jsou povinni mu něco dát. Ale oni? Odvděčili se tak, že Rapid poslali tam, kde je.

 

Na vaší soupisce je i známý útočník Marek Stratil. Ten chodí?

Marek chtěl pomoct, domluvili jsme se na půl roku, ale zranil si meniskus.

 

Vidíte ještě šanci na záchranu?

Určitě ne. Po sportovní stránce na to nemáme.

 

Ale teoretickou šanci ještě máte.

To je pravda, ale teď jsme hráli vyhecovaný zápas v Dubči. Tam jsme to neukočírovali, včetně mě. Mám tři vyloučené hráče, což je v situaci, kdy vám chodí na zápas 12 lidí, velký problém. Teď proti Tempu tak přijdou kluci z béčka, ale je to skok z II. třídy. Tempo chytlo formu, je v pohodě. Nemá být tam, kde v tabulce je. Zázraky se dějí, ale jsme realisté.

 

Jaký tedy máte další plán?

To nevím, ale já v klubu zůstanu, neuteču. Nechci aby Rapid skončil a zmizel z fotbalové mapy. Já tady dochytal přebor, pak jsem trénoval a dělal sportovního ředitele i další věci. Jedna z příčin současného stavu je také to, že odešli téměř všichni lidé, kteří nás sponzorovali. A v téhle době se peníze shánějí těžko. V podstatě jsem na řízení a financování klubu zůstal sám. Pro ty lidi, co jsou tady, je problém i to, aby zaplatili příspěvky. Bohužel jsem vytipoval špatné hráče.

 

Berete to na sebe?

Polovina jich přišla za mě. Do lidí nevidíte. Kdyby trénovali, tak jsou po sportovní stránce na špici. Kdyby teď odešli a makali, budou jinde jako jednotlivci platní. Ale tady není parta, všechno špatně.

 

Překvapil jste mě hlavně s tím, že se u vás vůbec netrénuje.

V zimě jsme neměli jediný trénink! Zařídil jsem zimní přípravu, sehnal hřiště, tělocvičny, zápasy, tréninkový rozpis všichni dostali na vrcholové úrovni. Přebíral jsem tým, když měl jeden bod. Předešlý trenér na to neměl nervy a já se mu teď nedivím. Do konce podzimu jsme udělali 15 bodů, což nám dávalo naději. Jenže přístup hráčů byl takový, jak už jsem zmínil. Všichni si mysleli a tvrdili, že zvládnou jaro bez tréninku, takže prostě nechodili. Od posledního mistráku na podzim tréninky prostě nejsou.

 

Co s tím můžete dělat?

Přijít na zápas, sednout si a čekat, jak to zvládnou. Kolem šedesáté minuty odcházíme fyzicky. Jsme rozložení, už i hráči zjistili, že to bez tréninku opravdu nejde. Zdá se mi, že rezignovali, nedávají tomu všechno ani v zápasech. Musíme se podívat pravdě do očí. Nebudu vám vyprávět žádné pohádky, vymlouvat se na zranění, rozhodčí. Ne! Tohle je realita. Když tady hráli ti staří hráči, co jsem jmenoval, ostatní sekali latinu. Možná jsem je rozmazlil, nevím. Na trénik měli všechno připravené, výborné zázemí. Chodili jen s novinami v ruce. Ale nemotovovaly je ani peníze za tréninky a zápasy. Stejně nechodili, takže to nebyla otázka financí. Fotbal prostě berou jako rekreačku a to na téhle úrovni nejde.

 

Opravdu nemáte chuť skončit?

Ne, já bych neutekl, nejsem takový člověk. Je to nepříjemné, když přijdete na trénink a čekáte, jestli vám přijdou aspoň dva lidi. Půl hodiny před zápasem jich pak nemáte jedenáct. Proč bych utíkal? Rapid si to nezaslouží.

 

Co se teď tedy bude v Malešicích dít?

Prioritou je teď pro mě dorost, už budu trénovat jen tyhle mladé kluky. K I. B třídě najdeme nového trenéra. Chci dorostence připravit na přechod do mužů, aby se nezkazili. Jsou nadšení, chodí mi jich na trénink sedmnáct. Věřím, že za dva roky áčko doplní.

 

Jak váš A-tým bude vypadat?

Zůstanou jen ti, co budou mít zájem. Rok po sestupu bývá těžký, nějak to namícháme s béčkem a možná i těmi dorostenci. Také jsem přemýšlel, že bychom přihlásili jen II. třídu, kde je béčko, že bychom udělali jeden tým. Ale bylo by mi líto pouštět vyšší soutěž. Začneme prostě od nuly. Budou tady hrát ti, kterým nevadí drsnější finanční podmínky a věří, že se to změní.

 

A vy věříte?

Kdybych nevěřil, nebyl bych tady. Je to běh na dlouhou trať. Ale že by byl Rapid v přeboru jako před pěti lety? Do dvou let to určitě nebude.

-tru-

Soutěže

Soutěže