Hostivař útočí! Na podzim nasypala pět gólů lídrovi, teď i Vyšehradu B
12. dubna 2018 06:00 » Fotbalová Hostivař nasázela rezervě Vyšehradu na jejím hřišti pět branek, vyhrála 5:1 a potvrdila třetí příčku v tabulce A skupiny I. A třídy. Že by se vracela do hry o postup do nejvyšší pražské soutěže? S tím na trenéra Zdeňka Vondráčka nechoďte. „Já jsem šťastný už teď,“ říká kouč. Hráči i trenér si to při zápasech užívají, chtějí dál vyhrávat a nechávají osudu, jak vše na konci sezony dopadne. Od postupového druhého místa dělí tým čtyři body.
Mluvíte o štěstí. Kdo by nebyl šťastný. Nasázet Vyšehradu B na jeho půdě pět gólů a vyhrát, to se jen tak někomu nepovede...
Je to odměna za dva a půl roku, kdy v Hostivaři skládáme tým, pracujeme. A postupně se snažíme herně někam posunout. Už na podzim jsme dali pět branek v Březiněvsi. My máme problém se soupeři, kteří si stoupnou na půlku a brání.
Kde se to v Hostivaři vzalo?
Je u nás skvělá parta. Vždycky mi záleží na tom, jak spolu kluci komunikují, drží při sobě. Kladu důraz na to, když přichází nový hráč, aby byl charakterově dobrý. Aby, i když se mu daří, tak aby se nepovyšoval. Na tohle dbáme a musím říct, že všechno funguje. Kluci dodržují to, na čem jsme se dohodli. Navíc mám v týmu hodně kluků, s kterými jsem ještě hrál, takže se dá říct, že vedu partu kamarádů.
Dobrá, ale jen parta kamarádů nemusí stačit na výhru nad týmem, který měl několik hráčů z třetiligového týmu a zkušeného stopera Hendrycha navrch. Je příjemné zjištění, že si dokážete poradit i s tak posíleným protivníkem?
Ale Vyšehrad ty hráče měl i na podzim u nás a vyhrál 3:2. To jsme my hráli bez čtyř kluků ze základní sestavy a třeba před rokem jsme do 70. minuty hráli na Vyšehradě nerozhodně 0:0 a měli dvě velké šance. Já jsem prostě věřil, že to tentokrát dobře dopadne.
Co vás k tomu optimismu vedlo?
Po průšvihu se Štěrboholy, kdy jsme doma prohráli 0:2, jsem měl v kabině proslov. My jsme měli spoustu šancí, soupeř měl dvě a dal dva góly. Věděl jsem, že další takový zápas už nemůžeme odehrát. Bylo jasné, že Vyšehrad B proti nám nasadí hodně kvalitních fotbalistů, ale když nepůjdou za vítězstvím jako tým, tak zápas nemusejí zvládnout. Ostatně, tohle platí všeobecně. Stačí se podívat na Spartu. Ta je důkazem, že když utratím za posily třeba 200 milionů, tak to nemusí fungovat. I když jsou ti hráči jako jednotlivci kvalitní fotbalisté.
Takže Hostivař předvedla týmovější výkon?
Stejně jako soupeři víme, jaký je postupový klíč. Kluci vědí, co fotbalu v Hostivaři dáváme. Ve hře bylo z jejich strany srdíčko, chtěli jsme hrát agresivní fotbal, chodit rychle nahoru, ale základem byla dobře fungující defenziva. Vím, že se to někomu asi líbit nebude, ale když mluvím s týmem, tak jim vždycky říkám: nemáte se čeho bát, musí ale fungovat obrana. Když nedostaneme gól, tak neprohrajeme. Ale na druhou stranu máme dobré hráče i směrem dopředu.
Na Vyšehradu jste jednou inkasovali, když soupeř srovnal na 1:1. Kdy vás poprvé napadlo, že můžete zápas vyhrát?
Když jsme dali třetí gól. Jistý jsem si samozřejmě ještě nebyl, ale podvědomě jsem si říkal, že by to mohlo vyjít. Soupeř se pak hodně tlačil dopředu, a to nám vyhovovalo. Nabádal jsem kluky k aktivitě. Neměli jsme se čeho bát. Černý byl ve třetí lize a má nějakých dvě stě, tři sta minut odehraných za Jirny, Proskočil hrál za Vršovice, pak byl v cizině, Mikeš dvakrát vyhrál přebor, hrál divizi za Přední Kopaninu, je tady Kučera, který kopal v Braníku. Kapitán Šabo hrál divizi na Moravě. A takhle bych mohl pokračovat.
Pravdou je, že se Hostivař zlepšuje. Nejde cestou velkých skoků, ale poctivou prací se sune po krůčcích nahoru...
Když jsem do klubu přišel, tak jsme dostali třeba osm gólů a bylo to pomalu na to, abych chodil kanálama. Ale dali jsme se do práce, budovali jsme to postupně a bylo to lepší a lepší. Pak jsme skončili devátí, ale iks zápasů jsme prohráli o gól, další jsme remizovali.
A teď se míříte na další metu, hrajete, když ne přímo o postup, tak ve špičce tabulky. Co na to říkáte?
Plánem před sezonou bylo skončit do čtvrtého místa, samozřejmě, že teď jsme v situaci, kdy řada lidí chce postoupit. Otázkou je, zda by to nebyl moc velký skok. Tam jsou i další věci, zápasy by se musely natáčet na video, bylo by třeba ještě rozšířit kádr, byly by tam další povinnost. Přebor je hodně sledovaný, je tam patnáct zápasů za půl sezony, já za sebe říkám, že jsem spokojený už teď a když skončíme třetí, tak spokojený budu nadále. Ale samozřejmě chceme vyhrávat i dál. To je jasné.
Byl postup zimním tématem pro hostivařské vedení?
V klubu se o tom samozřejmě baví, názory jsou různé. Já se soustředím na to, že chci s týmem udělat práci nejlépe, jak jen to bude možné a uvidíme, na co to bude stačit. Přebor je pochopitelně soutěží, kdy se povede oslovit víc dětí a mládeže. Je to hodně sledovaná soutěž.
Pravdou je, že jste šéfy klubu asi navnadili třeba výsledky v přípravě. Tam Hostivař odehrála s přeborovými celky slušné duely, že?
Třeba s ČAFC jsme odehráli rovnocennou partii, nebo s německým Weidenem na soustředění, ten hraje pátou německou ligu. Oni měli tureckého trenéra, tři asistenty a my jsme prohráli 2.3. Ale ona je jedna věc do přeboru jít a pak jsou tam další věci okolo. Dneska třeba trenér nemá páky, aby dostal hráče třikrát v týdnu na trénink. Takže máme dohodu, že prostě dva tréninky musí fotbalista u nás dát. A kluci to plní. Konečný úspěch, to je mozaika složená ze střípků. Hráči mají manželky, přítelkyně, děti, svoji práci, každý má nějaké povinnosti a starosti. Jsem vděčný, když mám na tréninku čtrnáct lidí.
Všechno to vypadá tak, že si Hostivař vybrala pracnou a dlouhou cestu, ale úspěchy a posuny ukazují, že jdete správným směrem.
Věřím, že do konce sezony ještě něco vyhrajeme. (směje se) Ale teď je před námi zápas s Uhříněvsí. Proti ní se nám moc nedaří, neumíme to na ní. Takže pro začátek musíme zvládnout tohle utkání. Máme před sebou ještě hodně práce. Třeba mi vadí, že jsme až moc hodní. Partu máme dobrou, ale potřebovali bychom vůdce, který by zařval, když se nedaří.
Když jste zmínil Uhříněves, tak fotbalisté Bohemians si tam po velkých vítězstvích opékají špekáčky na ohni. Má Hostivař také nějaký rituál?
Jediné, co máme, je, že před utkáním uděláme kolečko a zařve se Hostivař. A pak už jdeme na soupeře. Jiné to nebude ani před dalším utkáním.
René Machálek
