Horní Měcholupy postupují do třetí ligy! Je to krásné, ale nečekané, říká trenér Trpišovský
7. června 2012 22:00 » V Horních Měcholupech přepisují klubové kroniky: místní fotbalisté vyhráli divokou přestřelku ve Voticích 7:4 a před posledním kolem divize A mají jistotu prvního místa, z něhož se postupuje do třetí ligy. Ta se tady bude hrát poprvé v osmdesátileté historii. „Vážím si toho, že u takového momentu můžu být,“ říká trenér Jindřich Trpišovský.
V dosavadních 29 kolech jste jen dvakrát prohráli. Je to pro vás v kombinaci s postupem hodně výjimečná sezona?
Zcela určitě to výjimečné je. První porážka přišla hned v úvodním kole ve Strakonicích, druhá v posledním podzimním kole doma s Voticemi. A to jsme ještě v 89. minutě vedli 2:1. Ten zápas nás hodně mrzí. Nebýt toho závěru, mohli jsme mít sérii 28 zápasů bez porážky. Je to krásné, ale nečekané. V této sezoně jsme s takovým průběhem úplně nepočítali.
Jaký byl tedy plán?
Přišel jsem v létě a dohodli jsme se na přestavbě mužstva, to byl můj hlavní úkol. Došlo k zhruba sedmdesátiprocentní obměně, chtěli jsme okysličit kádr a vybudovat tým, který by měl v dohledné době šanci postoupit. Čekali jsme, co to udělá a podzim se nám povedl nad očekávání. Skončili jsme druzí, což nám velelo pokusit se o postup teď hned.
Co rozhodlo o tom, že jste byli nejlepší v soutěži?
Měli jsme ze všech nejvyrovnanější výkony, nepřišla žádná krize. Ač jsme farmou Žižkova, rozhodli jsme se vybudovat si svůj měcholupský kádr. Nechtěli jsme spoléhat jen na doplňování. Strakonice byly mimořádně silné, ale jen v momentě, kdy se posílily z Českých Budějovic. To před Benešovem musím smeknout, klobouk dolů před tím, jak s námi a Strakonicemi dokázal držet krok. Naše výhoda byla i v tom, že spolupráce se Žižkovem fungovala už dřív, v tom jsme měli náskok oproti ostatním.
Ve středeční předehrávce jste zvítězili na hřišti silných Votic 7:4, když jste už o poločase vedli 5:0. To jste asi nečekali, že by poslední krok mohl být takhle pohodový, ne?
Čekali jsme to těžší, ale obecně jsme z toho nechtěli dělat drama. Stačilo nám vyhrát jednou ze dvou kol, před zápasem jsem klukům říkal, že máme dva mečboly, ať si jdou to utkání užít. Nechtěli jsme se stresovat a hrát opatrně, chtěli jsme hrát ofenzivně. První poločas se nám povedl mimořádně, poprvé se nám povedlo proměnit všechny šance, což byl dřív náš problém. Pro Votice to bylo až kruté, byly herně trochu lepší, ale my jsme je trestali z brejků. Ve druhé půli jsme se už viděli se šampusem v rukách a byla z toho taková přestřelka. Věděli jsme, že už si to nenecháme vzít a vzešel z toho takhle atypický výsledek.
Není vám líto, že se rozhodlo ve středu a zápas neměl takovou atmosféru, jakou by mohl mít o víkendu, kdy hráči a fanoušci nemají pracovní povinnosti?
Možná to bylo i lepší, teď si můžeme nedělní zápas s Českým Krumlovem doma naplno užít. Cesta z Votic měla své kouzlo, stavili jsme se na společné večeři, byla to spontánní oslava.
Čtyři góly dal v zápase Petr Mikolanda, který vám přišel v zimě pomoct k postupu ze Záp. Jak důležitý pro vás na jaře byl?
Petr je na divizi rozdílový hráč, je to kluk, který má něco za sebou, ať už fotbalově nebo v životě. Z ničeho si nedělá hlavu, to je jeho obrovská výhoda. Na některé kluky závěr sezony trochu dolehl, na něm ale bylo vidět, že si to vyloženě užívá. Dal deset gólů, většinu až v poslední době, což bylo způsobené jeho velkými zdravotními problémy v zimě, do jara šel v podstatě bez tréninků. Pak jsme si trochu museli zvyknout na hru s ním, jakoby si kluci mysleli, že nás spasí pokaždé, když je na hřišti – moc na něj spoléhali. Jeho forma gradovala, dostával se do šancí, v Rokycanech mohl dát klidně šest gólů místo dvou. To ve Voticích proměnil všechno.
Vy jste byl celou sezonu v klidu? Boj o postup na vás nedolehnul?
Byl to můj sedmý postup, takže s tím nějaké zkušenosti mám. Třikrát jsem postoupil s dorostem na Xaverově, jednou v Kolíně, pak jsem prošel s muži Hradišťka do středočeského přeboru, jako asistent se Žižkovem do ligy, tohle je sedmý postup. K tomu ještě dorostenecký titul se Spartou, což nebyl postup, ale první místo. Nervozita tam byla, ale celou sezonu jsme hráli dobře, bylo jen minimum zápasů, kdy by nás soupeř přehrával, do zápasů jsme chodili hodně sebevědomě. Jen v Rokycanech to na nás trochu dolehlo, vedli jsme po hodině 3:0 a skončilo to 3:2. Mužstvo to ale zvládlo výborně, což ukazuje zápas ve Voticích.
Kdy jste si řekl, že už vám postup nemůže utéct?
Po výhře na Bohemce, kde to byl pro nás velmi těžký zápas na malém hřišti, jsem si říkal, že už jsme blízko. Vyhráli asi 30:5 na střely, ale dlouho to bylo 1:1, pak jsme dali gól a přežili obrovskou šanci soupeře v poslední minutě. Po tomhle utkání jsme měli všechno naprosto ve svých rukách, do konce byla čtyři kola, a já byl stoprocentně přesvědčený, že to zvládneme.
Už jste přemýšlel o tom, jestli bude tohle mužstvo konkurenceschopné o stupeň výš?
Ve třetí lize máme jediný cíl: užít si to. Hrozně moc jsme chtěli postoupit, spousta hráčů tuhle soutěž nehrála, jsme šťastní, že se nám to povedlo. Pokud někdo neprojeví sám zájem, nebude nikdo odcházet, všem hráčům jsem slíbil, že naskočí do přípravy a dostanou šanci poprat se o své místo. Nechceme se tím stresovat, půjdeme do přípravy na sto procent a uvidíme, co to přinese.
Co říkáte na to, že jste si v Horních Měcholupech zajistil nesmrtelnost?
(Usmívá se) Jsem za to rád. Měcholupy nikdy v historii třetí ligu nehrály, není to tak dlouho, co byly v I. A třídě. O téhle soutěži tady lidé snili, cítil jsem to na nich. Je pro mě cenné, že můžu být u takového historického momentu. Doufám, že si toho stejně budou vážit i hráči. Tenhle postup řadím ze všech dosavadních nejvýš. Loni jsem trénoval béčko Žižkova, už tenkrát se spolupracovalo s Měcholupy, ale nepodařilo se nám udržet třetí ligu. Byly tam nějaké problémy, jako se hrálo s dorostem. I proto jsem chtěl třetí ligu vrátit a cítil jsem větší zodpovědnost.
Radim Trusina
