Hogen slaví v Satalicích 40. narozeniny. Kdy skončím? Až budu na hřišti trapný, říká

17. prosince 2010 07:00 » Minulou neděli mu bylo čtyřicet, teď má ideální příležitost oslavit vše s bývalými spoluhráči a kamarády. Roman Hogen, exligový útočník známý hlavně z Blšan a Slavie, se v sobotu zúčastní 5. ročníku Hogen Cupu, který se bude hrát ve sportovním areálu v Satalicích. Kde také jinde – Hogen v místním klubu už léta hraje a hodlá nadále pokračovat. Na turnaji se objeví i další známá fotbalová jména: mezi nimi například Vladimír Šmicer nebo Marek Kincl. „Od devíti do čtyř se bude hrát, pak už se bude jenom sedět,“ usmívá se Hogen.

Kolik týmů se vašeho turnaje zúčastní?

Mělo by být deset mančaftů. Jen se mi z letošního ročníku bohužel omluvila Kozlovna, která tady dřív hrála, ale je někde pryč. Kromě Šmíci a Máry Kincla dorazí i bratři Macháčkové, Tomáš Krejčík, Aleš Hynek... Prostě ti starší kluci, co si sem k nám jezdí tradičně zahrát.

To by mohla být pěkná oslava vašich čtyřicátých narozenin, ne?

Není to úplně oslava, já to tak neberu. Rád uvidím staré kamarády, s kterými jsem hrál, bude sranda, zahrajeme si v klidu turnaj, uděláme si hezkou sobotu. A o to jde.

Počasí vám ale moc nepřeje. Nemáte obavy, že nestihnete odklidit hřiště?

Počasí není ideální, ale hraje se v novém satalickém areálu, kde je krásná umělá tráva a ta bude uklizená. Akorát bude zima, ale to se nedá nic dělat.

Vy jste se Satalicemi spojený celý život. Teď už tam hrajete sedm let. Uvažoval jste někdy o tom, že byste po konci profesionální kariéry hrál někde jinde?

To ne, a teď už určitě ne (usmívá se). Momentálně jsem na tom tak, že jsem rád, když odehraju zápas, protože po něm nemůžu dva dny chodit. Nikam jinam jsem nikdy nechtěl jit a nikam bych už nešel. Pro mě v tomhle směru existovaly pouze Satalice. Máme tady s bráchou firmu, tréninky jsou dvakrát týdně, to mi vyhovuje. V neděli si pak jdu zahrát zápas a jsem v klidu.

Jakou máte s bratrem firmu?

Jmenuje se Hogenstav a zabýváme se stavební činností. Od zámkových dlažeb až po celé baráky a všechno kolem toho.

Angažujete se i ve vedení Satalic?

Ne, to ne. Jsem tady jenom jako řadový hráč.

Určitě jste ale nejslavnější a nejzkušenější hráč z celého týmu. Jak se ve 40 letech cítíte?

Je to docela dobrý, jen kdyby mě druhý den po zápase tolik nebolely ty kotníky. Jinak by to bylo perfektní. Kromě kotníků mě po fotbale totiž nebolí vůbec nic.

Poznávají vás ještě soupeři?

Ale jo, pár lidí mě pozná. Někteří jsou v pohodě, někdo se chce zase na Hogenovi ukázat. Jsem v téhle soutěži trochu známý obličej, stává se to. Já si podobné věci ale moc líbit nenechám, udělám si na hřišti pořádek hned na začátku, pak už bývá klid.

Díval jsem se, že hrajete na postu stopera. Dopředu už vás to netáhne?

Už se mi moc nechce běhat, stoper je teď můj post. Vzadu mám dobrého předstopera, mladého kluka, co mi to tam olítá. Já to za ním jenom sbírám. Ale stopera hraju obvykle tak čtyřicet minut.

Co je potom?

Nevydržím to a jdu do útoku. Vzadu pak kluci hrají beze mě už jen na tři obránce a já si stoupnu dopředu.

A dáváte pořád góly?

Dávám jich dost, takže mi nechybí. Já a pravý bek máme stejně gólů jako naši útočníci, takže docela dobrý, ne? Dal jsem za půl sezony osm nebo devět gólů, ani přesně nevím.

Jaké máte vůbec v Satalicích plány? V polovině I. B třídy jste ve skupině B čtvrtí s osmibodovou ztrátou na vedoucí Admiru B.

Pro nás je I. B třída akorát. Postoupit můžete, je to hezké, ale spíš jen pro ten pocit postupu. I. A třídu by u nás mohli hrát tak tři kluci, zbytek asi ne. Máme v kádru šestnáct lidí, takže jsme kolikrát rádi, že se sejdeme v jedenácti na zápas. Novému areálu v Satalicích by určitě slušela vyšší soutěž, ale nikdo se do toho moc nehrne. Když postoupíme, tak postoupíme, pokud ne, nic se neděje. Letos je tam stejně Admira B, která je hodně našlápnutá. V téhle chvíli asi není vyšší soutěž reálná. Museli by přijít noví hráči, je to o penězích a v tomhle směru je dnes těžká doba.

Jak vás tak poslouchám, tak je pro vás stejně I. B třída ideální soutěží. Jak dlouho vůbec chcete ještě hrát?

Dokud nebudu na hřišti trapný. Až jednou zjistím, že tam nemám co dělat, tak se na to vykašlu. Záležet bude taky na zdraví, co dovolí. Klidně budu jako Láďa Vízek, který pořád kope I. A třídu v Dolních Chabrech.

Vízkovi je 55 let, to vás čeká ještě dost sezon.

(Směje se) No, do 55 let, to nevím. Ale chci hrát, co to půjde. Ještě rozhodně nekončím. Ani jsem nijak nebilancoval, když je mi teď čtyřicet. Až jednou opravdu skončím, tak se za tou svou fotbalovou kariérou trochu poohlédnu.

-tru-