Historické osobnosti pražského fotbalu: Václav Migas, sparťan do morku kostí
1. března 2017 07:00 » Snad každý hráč to někdy zažil na vlastní kůži. I urostlému plavovlasému stoperovi z Letné, který svého času v Poháru mistrů evropských zemí zneškodňoval renomované evropské hvězdy, se forma zčistajasna kamsi vytratila – a ne a ne ji znovu najít. Bylo mu čtyřiadvacet, to přece není žádný věk ani ve vrcholovém sportu, kde se tak rychle stárne. VÁCLAV MIGAS měl teprve dozrávat ke svému vrcholu. Ale vypadl ze sestavy a dlouho do ní marně hledal cestu zpátky…Přečtěte si desáty díl zimního seriálu PFS o významných osobnostech historie pražského fotbalu jak je (možná) neznáte.
Cenili si toho, co už v rudém dresu vykonal, a nabídli mu lukrativní přestup k semtínským chemikům, kteří se zrovna probojovali do elitní soutěže. Bez zaváhání odmítl. Sparta mu nebyla jen týmem, ve kterém vstoupil na velkou scénu, ale věcí srdce, vyznáním víry a životní láskou, za kterou se vydal z Košíř na Letnou už jako kluk. Páni učitelé ve sparťanské základní škole příštích borců, v té době uctívaní internacionálové Karel Senecký a Vlastimil Preis, byli na své svěřence nějak nároční, ale on od nich dostával jedničky, které mu otevřely cestu do prvního dorostu.
Ten vedl legendární Josef Čihák, někdejší halv žižkovské Viktorky a teď ve stověžaté metropoli údržbář věžních hodin. Roku 1962 vyhráli dorosteneckou ligu. Vedle Vaška Migase byli ve zlatém týmu i Vláďa Táborský a Pepík Bouška…
Čtyři minuty na anglické trávě
Už v novém soutěžním ročníku 1962-63 si Migas a Táborský zakopali v lize dospělých. Jenže toho prvního postihl obrovský pech. Na jarním dorosteneckém šampionátu UEFA v Anglii odehrál jen prvních pár minut úvodního zápasu našich se Švédy. Potom mu vlastní brankář padl na nohu tak nešťastně, že pro něho turnaj v té chvíli skončil. A potrhané vazy se hojily dlouhé měsíce…
I s tím vážným zraněním narukoval na prahu nové sezony na vojnu do Dukly Slaný, která právě postoupila do II. ligy. Tolik tam chtěli toho ještě neopeřeného, na svůj věk však neobvykle vyzrálého stopera! Museli si počkat, než se dá do pořádku, ale i tak se jim ještě bohatě vyplatil.
Když se po dvou letech vrátil do Sparty, hrál v ligovém áčku na jeho postu Jiří Tichý, borec z chilského finále světového šampionátu. Trenér Václav Ježek tedy svému jmenovci vyhradil místo předstopera a začal ho formovat pro roli „psa-obranáře“. Migasovým úkolem bylo rozbíjet nájezdy soupeřů, eliminovat jejich útočné hvězdy. Plnil to poslání zápas od zápasu lépe a s nelítostnou tvrdostí, pozorným fanouškům nicméně neuniklo, že stále víc vysokých míčů ve sparťanském trestném území končí na jeho hlavě, že má stále větší přehled o dění na celém trávníku. Jeho odkopy nebyly jen okamžitým řešením zapeklitých situací, ale signály k protiútoku. Filmové záběry jeho přesně mířených a načasovaných pasů do běhu spoluhráčů by mohly sloužit jako instruktážní materiál v trenérských školách.
Roku 1968 ale jako když utne. Donedávna báječný borec se trápil, nic se mu nedařilo. Tehdy došlo k oné pardubické nabídce z úvodních řádků.
Obsah pojmu věrnost
Ale Vašek Migas ve Spartě zůstal, i když jeho údělem se na dlouhý čas stala převážně hra za druholigové béčko. Posadil se za volant taxíku, tvrdě trénoval dál, a když po víc než roce dostal novou příležitost, popadl ji za pačesy tak, že ho na podzim 1969 trenér reprezentace Josef Marko povolal k rozhodujícím kvalifikačním zápasům pro světový šampionát v Mexiku. Debutoval na Spartě proti Irům (3:0), v Marseille pomohl k výhře 4:1 v postupové baráži s Maďary.
V Mexiku se našim nic nedařilo. Nebyla to vina hráčů, na které se později všechno svedlo; někteří snad jen příliš brzy hodili flintu do žita. Především tehdy organizátoři výpravy podcenili nutnost aklimatizace v prakticky vysokohorském prostředí a nedokázali mužstvu uchránit potřebný klid.
I podle trenéra byl jedním z těch, kteří si tam své odvedli – jedním ze čtyř, kteří ve všech třech zápasech nechyběli na hřišti ani minutu. Ale ani jemu se nevyhnul následný plošný zákaz reprezentace, který poškodil víc ji než potrestané hráče. Nesmyslný distanc naštěstí brzy pominul.
Jenže Migas na jaře 1971 utrpěl v ligovém utkání s bratislavským Interem komplikovanou zlomeninu. V té době patřil k nejzkušenějším lídrům Sparty a už proto se za každou cenu chtěl do mužstva vrátit. Nekonečně dlouhý čas se belhal o berlích, ale nepovolil, a jak jen mohl, začal znovu dřít. Tentokrát však už původní formu znovu nenašel.
Báječný chlap odešel krutě brzy z velkého fotbalu – a potom i ze života. Těžká choroba zmařila všechny jeho další plány. Podlehl jí týden po padesátých šestých narozeninách…
VÁCLAV MIGAS
16. 9. 1944 – 23. 9. 2000
Post: stoper
Hráčská kariéra: Meopta (Sparta) Košíře, Sparta, 1963 liga, později vojenská základní služba a Dukla Slaný, 1965 Sparta, 1974 Viktoria Žižkov, dále Neratovice a Motorlet
Bilance v lize: 10 sezon, 155 zápasů, 5 gólů; mistrovský titul 1967
Mezistátní utkání: 8 v letech 1969 a 1970, účast na MS 1970
Trenérská dráha: Davle, hrající trenér Ledče nad Sázavou
DROBNÉ KLEPY
WŁODEK SI ANI NEŠKRTNUL
Na mezinárodní scéně složil Václav Migas zkoušku zralosti ve dvou zápasech Poháru mistrů v listopadu 1964 proti Górniku Zabrze. Tým, který v předcházejících letech potrápil i skvělou Duklu, měl teď navíc v útoku nadmíru nebezpečného Włodzimierze Lubańského. Proti Letenským ale „polský Pelé“ nepochodil, o to už se Vašek postaral. A hlavně zcela vymazal ze zmrzlého letenského trávníku zkušeného Pola, „šéfa“ a tvůrce hry mužstva hostí. Sparta doma vyhrála 3:0, ale ještě ji čekal obávaný kotel Slezského stadionu v Chorzówě. „Teď ukážeme pánům Tichému a Migasovi, jak se hraje u nás,“ řekl Lubański novinářům před odvetou. No, neukázali… Pražané vyhráli i tam 2:1 a postoupili do čtvrtfinále prestižní soutěže.
OSUDNÝ ŠLAPÁK „BAČI“ PETRÁŠE
Zlomenina, která se stala začátkem předčasného konce Migasovy hráčské dráhy, byla dílem hrůzostrašného šlapáku útočníka bratislavského Interu Ladislava Petráše, Vaškova spoluhráče z reprezentace… Mnozí fanoušci tehdy považovali ten brutální zákrok za úmyslný, a mnozí jsou o tom přesvědčeni dodnes. Tolik ublížit Petráš určitě nechtěl, ale úlet to byl. A pořádný! Navíc viník nespěchal s omluvou a nad výrokem „fotbal není golf“, který v té souvislosti pronesl, zůstával rozum stát… Nakonec se přece jen omluvil a Vašek mu odpustil.
V „PENZI“ NA ROZTRHÁNÍ
Na co se dá fotbalista, když skončí i s trénováním? Vašek Migas se ani potom na chvilku nezastavil. Stal se duší letenské staré gardy. Vyjednával zápasy, sháněl dohromady sestavu, organizoval zájezdy a osvědčil se i jako manažer. V časech, kdy u nás ještě nezdomácněly mobily, to prý některé dny bylo u Migasů jako v telefonní ústředně, ale všechno zvládl. Vedle toho se staral také o fyzičku mladých sparťanských tenistů. A nakonec se stal kondičním trenérem naší tehdejší nejlepší tenistky Heleny Sukové.
Miloslav Jenšík
Tento článek vyšel v časopise Pražský fotbalový speciál, který poprvé vyšel v září 2010. Všechny čísla si můžete stáhnout ZDE
