Historické osobnosti pražského fotbalu: Novák, kapitán od pátého zápasu
8. února 2017 07:00 » „Osobní vzor? To víte, že jsem jej měl, jako snad každý kluk, který propadne fotbalu,“ řekl LADISLAV NOVÁK novinářům. „Obránce to ale nebyl. Bekem se většinou nestanete proto, že byste si ten post vysnili. Z deseti malých fotbalistů se osm devět chce stát slavným útočníkem, nejlépe středním, a dávat spousty gólů. Když jsem hrál za žáky, táta mě na motorce vozil do Prahy na ligu a já se zhlédl v Bicanovi. Od té doby jsem chtěl být jen centrforvardem!“ Přečtěte si šestý díl zimního seriálu PFS o významných osobnostech historie pražského fotbalu jak je (možná) neznáte.
Také se jím na čas stal. Ještě mu nebylo ani sedmnáct, když v rodných Lounech vedl útok prvního mužstva SK. Góly střílel ostošest. Pak to jednou zkusil v obraně a bylo to ještě lepší!
Do Mostu dojížděl na strojnickou průmyslovku. Tehdy se o něj jako první začal zajímat hornický klub Uhlomost. Otec, sám bývalý hráč (v mládí i v Pardubicích), se začal Láďovou sportovní budoucností vážně zabývat, teprve když k Ohři přisvištěla smyčka lasa z ligových Teplic. Trénoval je Rudolf Vytlačil, ten měl na příští borce neomylný čich; nejspíš už tehdy si představoval fotbal, jaký ovládne trávníky za pár let: s prohlubující se univerzálností hráčů a pružným měněním míst, s beky, kteří budou bystrá křídla odzbrojovat ne přehnanou tvrdostí, ale rychlostí myšlení i pohybu, a místo bezhlavého odkopávání založí protiakci přesným pasem na volného spoluhráče nebo rychlým zatažením podél postranní čáry.
„Rudy“ si vybíral posily pro konkrétní úkoly. Láďu už předem viděl na levém beku žlutomodrých a jeho otce dokázal přesvědčit o vážnosti svých úmyslů. V lounských fotbalových kuloárech se pak žertem říkalo: „Franta Novák prodal kluka do Teplic.“ Když se tam ještě ne devatenáctiletý černovlasý mládenec představil v podzimních ligových kláních roku 1950, byl mezi elitou rázem jako doma.
Jako kdyby tam kopal odjakživa
Tak si to fanoušci začali říkat: „Ten Láďa válí, jako kdyby ligu kopal už nejmíň pět let!“ Stačilo pár zápasů a jméno Novák se začalo v novinářských referátech pravidelně objevovat v hodnocení nejvýraznějších výkonů, nejčastěji ve spojení s pojmy přehled, rozvaha, spolehlivost, stálost výkonu, čistá hra…
V letech 1950 a 1951 Severočeši jen tak tak odvrátili sestup. Následujícího jara se však zčistajasna vyhoupli na vrchol ligového žebříčku! Sparťanům se podařilo je sesadit až v 17. kole. Ale to už Masopust s Novákem oblékli khaki sukno a k ligovým zápasům vybíhali v dresech ATK. Patřili do odvodního ročníku, o tom žádná. Tehdy se ještě chodilo na vojnu v jedenadvaceti letech, po překročení původní hranice plnoletosti. Fotbalisté však zpravidla rukovali na podzim. Že by vycházející fotbalové hvězdy z Teplic musely neodkladně posílit obranu tábora míru a socialismu? Nebo to bylo tím, že ATK už v pěti zápasech po sobě nevyhrál? Ministr Čepička byl všemocný a nadto se klub z lázeňského města netěšil žádné přízni poúnorového tělovýchovného ústředí…
Buďme spravedliví: fotbalovým kariérám těch dvou dodalo přesídlení do Prahy a do armádního týmu obrovskou akceleraci. V létě 1952 Novák odcestoval s národním mužstvem ke dvěma zápasům do Ruska. Oficiální křest v mezistátním utkání pak podstoupil v zářijovém pražském utkání s Poláky (2:2). V následujících jedenácti letech ho z reprezentační sestavy dokázalo vyřadit jen zranění nebo onemocnění.
Kapitánem armádního týmu se stal skoro okamžitě. To byl muž, jakého trenér Kolský potřeboval: charismatická osobnost, za všech okolností fér bojovník, nezpochybnitelná morální autorita, vzor stoprocentního nasazení v zápasech i v tréninku a asketické životosprávy.
Levý bek pro mužstvo světa
Národní mužstvo poprvé vedl do boje už ve svém pátém mezistátním utkání v úvodu kvalifikace pro světový šampionát v červnu 1953 na Strahově proti Rumunům (2:0). A potom ještě sedmdesátkrát. Překoná někdy někdo ten rekord?
Novákova kariéra neznala žádné zvraty, žádné krize. Vyvíjela se jako podle dobře uváženého plánu; stále vzhůru, soustavně, klidně a zákonitě až do finále chilského šampionátu. Rok poté byl spolu s Masopustem a Pluskalem pozván do výběru FIFA, který se k oslavě stého výročí založení Anglické fotbalové asociace utkal ve Wembley s její reprezentací. Pokazilo mu to zranění, třetím naším reprezentantem tam nakonec byl Popluhár. Ale na velké poctě to nic nezměnilo!
LADISLAV NOVÁK
* 5. 12. 1931 – 21. 3. 2011
* Post: levý obránce
* Hráčská dráha: SK Louny, 1950 Teplice, 1952 ATK / ÚDA / Dukla Praha, 1966 Jablonec (do roku 1968)
* Bilance v lize: 16 ročníků nejvyšší soutěže v letech 1950–1966, 309 utkání
* Mistrovské tituly: 1953, 1956, 1958, 1961, 1962, 1963, 1964, 1966
* Mezistátní utkání: 75 v letech 1952–1966, 1 gól; účast na MS 1954, 1958 a 1962, vicemistr světa 1962, třetí na ME 1960
* Trenérská dráha: 1968 Jablonec, 1971 národní mužstvo (spolu s Ladislavem Kačánim), 1972 Jablonec, 1974 Lokeren, 1977 Royal Antverpy, 1979 Berschoot (všechny tři Belgie), 1980 Dukla Praha (do roku 1986); mistrovský titul 1982.
DROBNÉ KLEPY
Tři dukelští mušketýři
Na vojnu narukovali ještě do strahovského barákového tábora v rozpětí několika měsíců: v listopadu 1951 Svatopluk Pluskal ze Zlína, v létě následujícího roku Josef Masopust s Ladislavem Novákem z Teplic. O všech třech trenér Karel Kolský od prvních společných kroků věděl, že je chce mít v příštím pevném jádru armádního týmu. Když jim vyložil své plány, souhlasili okamžitě a bezvýhradně. Vsadil nejen na jejich talent, ale především na charakter. Nezmýlil se v nich. Na dlouhý čas se stali páteří týmu, jeho skálopevnými oporami.
Průvodce švédského krále
S kolika světovými esy si Novák jako kapitán národního mužstva potřásl rukou před zahájením zápasů v národním mužstvu na třech světových šampionátech nebo v Dukle v časech jejích triumfů v letní Mezinárodní lize za Velkou louží? Byla by to pozoruhodná galerie! Slavnou chvíli prožil na MS 1958 ve Švédsku, kdy se na náš zápas v Hälsinborgu s obhájci Zlaté Niké ze SRN (2:2 po problematickém gólu Němců) přišel podívat i švédský král a Láďa mu před zahájením hry představil své spoluhráče. Gustav Adolf VI. byl i ve vysokém věku aktivní sportovec. Znamenitě hrál tenis, závodil v chůzi a kdysi v čase studií na vojenské akademii patřil i k výborným fotbalistům.
Nádherné loučení s rekordem
Dlouho, předlouho se i na nejzasloužilejší odcházející reprezentanty zapomínalo. Až ve středu 18. května 1966 na Spartě byli Josef Masopust, Ladislav Novák a Svatopluk Pluskal vyznamenáni zlatými a Jiří Hledík, Ján Popluhár a Viliam Schrojf stříbrnými upomínkovými míči. Láďa sice původně svou dlouhou reprezentační sérii uzavřel už na konci roku 1963, ale teď ještě jednou a naposledy vedl národní mužstvo do boje - proti sborné SSSR (1:2). Po symbolických deseti minutách vyběhl na trávník náhradník Bohumil Smolík, kapitán předal pásku Popluhárovi a za bouřlivých ovací hlediště odešel ze hřiště. Korunou té slávy bylo, že sedmdesátým pátým a posledním vystoupením v národním mužstvu překonal bezmála třicet let starý rekord Františka Pláničky v počtu mezistátních zápasů.
Miloslav Jenšík
Tento článek vyšel v časopise Pražský fotbalový speciál, který poprvé vyšel v září 2010. Všechny čísla si můžete stáhnout ZDE
