Günter Bittengel nemá od vedení žádné cíle, sní ale o ČFL na Julisce

8. září 2006 08:00 » Razantní proměnou prošla přes léto Dukla. Změny v realizačním týmu i v kádru mužstva kladně prospěly natolik, že klub směle hledí k lepším zítřkům. Součástí změn bylo i angažování nového trenéra, známého internacionála Güntera Bittengela, se kterým jsme hovořili po posledním utkání Dukly s Radotínem.

Začněme pěkně po pořádku. Jaký vítr vás zavál na Duklu v nové roli?

Já měl s Duklou kontakty stálé, protože zde hraje můj syn. Dění okolo klubu jsme proto sledoval pořád, i když jsem měl fotbalové povinnosti jinde. Když jsem skončil svoje angažmá v Čelákovicích, chodil jsem se na Duklu pravidelně dívat. Byl jsem osloven s nabídkou, že když nebudu mít žádné angažmá, jestli bych nepomohl zde. Bylo to jaksi samovolné, vznikalo to celé jaro a nakonec jsme se domluvili.

Dukla byla před loňskou sezónou poměrně ambiciózní, ale nakonec se horko těžko zachránila kolo před koncem. V jakém stavu jste našel tým po vašem příchodu?

V létě se toho zde událo strašně moc. Změnil se výbor klubu, odešli hráči, které jsme měli na hostování, přišlo zhruba pět nových kluků, takže to tady žilo. Myslím, že jsem nepřišel do nějakého stavu, o kterém bych mohl říci, to je hrůza! Zavedli jsme zde nový styl práce, takže nebyl čas ohlížet se zpátky.

Zmínil jste své angažmá v Čelákovicích, nyní máte za sebou čtyři kola v Praze. Můžete srovnat obě krajské soutěže? Jaká je podle vás úroveň pražského přeboru?

Teoreticky by měly být obě soutěže na stejné úrovni. Léta jsem nastupoval ve středočeském přeboru a myslím, že mohu odpovědně říci, že tam ta mužstva jsou silnější. Neříkám, že všechna, ale v průměru je tam více vyhranějších hráčů, kteří hráli vyšší soutěže. Praha je specifická v tom, že se všichni vzájemně znají, na zápasy chodí stejní diváci. A co jsme měl možnost vidět, většina zápasů postrádá ve druhé půli tempo. Fyzická kondice a nasazení je v Praze určitě nižší, než ve středních Čechách.

V kádru Dukly je celá řada hráčů okolo jedenadvaceti let. Většina přeborových klubů, naposledy například Radotín, však má tým sestavený spíše z řádově třicetiletých borců. Jsou to zkušenější hráči, naopak Dukla by mohla těžit právě z lepší kondice svých mladíků. Jak to vnímáte vy, je to vaše výhoda, mít tým sestavený z mladých borců?

Tak především ve třiceti není hráč až tak starý. Moc mladých hráčů pohromadě také není dobře, protože potřebují vedení přímo na hřišti. Z lavičky se nedá všechno ukočírovat. My zde máme některé starší hráče, Jirásek, Šafr, Novotný. Ti mají něco odkopáno, v tomhle směru jsme se snažili mužstvo vyvážit. Co se týká našich mladíků, musejí přidat na dravosti. Když se nám hra nedaří, musí tam právě ti mladí jezdit po zadku a zlomit to bojovností. Až si navíc osvojí jisté herní návyky, budou z nich dobří hráči.

Dukla buduje nový tým, kam s ní v letošní sezóně hodláte zamířit? Jaké máte cíle?

My jsme si ani před sezónou žádné cíle nedávali. Chceme hrát takový fotbal, aby bylo vidět, že to, co děláme, má smysl a aby nám sem chodili fanoušci. Podle toho, jak se vyvine podzimní část, se v zimě rozhodneme, jestli má smysl nějak dál posilovat kádr s výhledem na příští rok. To znamená, jestli chceme systematicky budovat kádr a připravovat jej na boj o postup výš nebo jestli se spokojíme se středem přeborové tabulky a budeme zde dělat fotbal pouze pro zábavu. Je samozřejmé, že já bych raději volil tu perspektivu budoucího boje o postup do divize a do dvou tří let postupu do ČFL. To je již velmi kvalitní soutěž a myslím, že je i adekvátní pro to prostředí, které zde máme.

Současná Dukla je pro řadu fanoušků zajímavá právě svými trenéry. Vytvořil jste pár s dalším bývalým vynikajícím hráčem Jiřím Němcem. Jak se vám s ním spolupracuje a jak máte rozděleny úkoly?

Nic jsme si nerozdělovali. My jsme kamarádi od devatenácti let, takže nějaký ten pátek se již známe. I když jsme pak hráli v rozdílných mužstvech, stále jsme byli v kontaktu. Vedení mužstva, příprava – to všechno sice spadá do mé kompetence, ale všechno společně konzultujeme, radíme se o těch věcech a určitě to není tak, že Jirka dělá to a já tohle. Já navíc pevně doufám, že až si vyřeší své zdravotní problémy, tak mi nejvíce pomůže na hřišti.

Mluvili jsme o ambicích Dukly, sám jste projevil přání dotáhnout Duklu do vyšších soutěží. Jaké máte své osobní trenérské ambice do budoucna?

Já jsem již okusil všechny soutěže, od první ligy přes druhou, třetí, divizi, nyní jsem v přeboru... Poznal jsem, že to trénování není vždycky lehké. Trenéřina má jepičí život, vždycky jste takovým nástrojem klubu směrem k hráčům. A když se něco nedaří, bývá to tak, že první končí trenéři... Zase na druhou stranu by bylo špatné, kdybych neměl ty nejvyšší ambice. Určitě bych se chtěl jednou do ligy vrátit, ale to je hrozně těžké, trenérů je zde hrozně moc. Já mám především rád fotbal, v Dukle jsem dostal nabídku jít pracovat do prostředí, které výborně znám a rád Dukle pomůžu, i když je to „jen“ v přeboru. Každý trénink, každý zápas vás strašně trenérsky obohacuje na jakékoliv úrovni už jen tím, že jste v trenérské praxi. Kdyby přišla nabídka z ligy, určitě bych se nebránil, ale nedělám si velké ambice v tom, že by přišla nějak moc rychle.

Vraťme se na začátek našeho povídání. Hovořil jste o svém synovi. Jak vidíte jeho fotbalovou budoucnost.  Můžeme se těšit na dalšího ligového hráče a reprezentanta Bittengela?

To nevím. Já jsem rád, že hraje fotbal, protože pro tyhle kluky je svým způsobem i jakýmsi výchovným nástrojem. Kluky vede k nějakým starostem a odpovědnostem, ať již jde o tréninkové nebo zápasové povinnosti. Každopádně sport má rád, občas mu to jde, jindy ne, ale co z něj bude, to záleží jenom na něm. Já ho nikam tlačit nebudu.

Dukla v novém ročníku dosud neprohrála. Ke dvěma domácím remízám přidala dvě výhry na hřištích soupeřů. Podaří se jí to i do třetice? O její skalp bude v neděli dopoledne usilovat na svém stadionu Meteor VIII.

-kal-